I provládním voličům může docházet s Babišem trpělivost…

Jenomže znovu jako před volbami, kdy se když dřívější opozice  stala vládní, jakoby se nic neprosadilo.

Najednou F- 35, které se ruší po celém světě znovu budeme odebírat, bude nás to stát miliardy a navíc dodávky absurdně dorazí někdy za deset let, kdy mnohý z nás se už ani toho nedožijeme a navíc, co bude za deset let, znovu budeme pokračovat v muniční iniciativě, která prodlužuje válku, kterou chceme ukončit.

Vůbec modla zbrojení a hrozba ruských tanků na  Staromáku jakoby znovu platila, opozice nás radostně nazývá svoločí a veškerá média, která jsou šmahem proti změně nás od rána do večera nutí podporovat válku na  Ukrajině, jakoby Ukrajina mohla vyhrát.

A do toho premiér volá po přátelských vztazích s prezidentem, kterého většina z nás pokládá za hlavní zdroj nepřátelství a napětí ve společnosti a rozhodně  se s tím parchantem nechceme přítelíčkovat.

Ať se svými podporovateli ze Staromáku chytne za ruce. To má logiku.

Ale pro mnohého z nás je cosi jako byl Brežněv po úspěšné okupaci a Husák – dnes v bohužel podobě Babiše (ti Slováci jsou v něčem stejní)  se rozplývá v širokém úsměvu nad tím,  kdo na nás útočil.

Kdysi jsme to nazývali pasivní rezistencí, dnes Macinka správně říká : Ignorovat.

Neprovokovat, ale nelísat se.

Zachovat si důstojný odstup. A nechat Pavla vycukat.

On je tou hlavou odporu proti změně a podbízením se jemu, jakobychom ztráceli sebeúctu.

Asi tak, pane premiére.