Hlas lidu už není, pane Joele Rumle, hlasem Božím?

Je takový, že jak mě, tak věřícím je  naše víra  k ničemu, neboť ekonomiku  země, a o ní  jde i v případě církevních restitucí až na prvním místě, naše víra neuzdraví a to i přesto, že od věřících celý život poslouchám opak. Tím podobnost osudů církve s mým nekončí. I já jsem byl minulým režimem okraden. Byť ne o movitý, či nemovitý majetek, ale o možnost ho ve svobodném prostředí kumulovat. A jelikož součástí soudních rozhodnutí jsou finanční náhrady i za ztrátu možnosti vydělávat (Diag Human atd.) pak bych měl být odškodněn také. Dokonce si troufnu tvrdit, že přednostně, neboť mě poškodili lidé. Věřícím zřejmě Bůh, neboť  osud tohoto světa je podle nich v jeho rukou.

Tím chci panu Joelu Rumlovi vzkázat, že jako věřící by měl respektovat, že dvoutřetinový nesouhlas s navrácením církevního majetku je (já jsem si to nevymyslel) hlasem Božím. Vůbec bych se tomu nedivil. Jeho  přikázání "miluj bližního svého jako sebe sama" svědčí o jeho úctě k lidské rovnosti. Jeho zástupci na zemi se tak nechovají. Z mého pohledu se chovají jako představitelé vládnoucích politických stran, kteří slibují, ale skutek utek. Rozdíl je pouze v tom, že církev už slibuje přes dva tisíce roků. Ne, nechci se rouhat. Vycházím  z osobního přesvědčení, že svět nikdy nebyl spravedlivý a nejtěžší břímě vždy nesli lidé na samém spodku společenského (sociálního) žebříčku. Stále je tomu tak proto, že se Božím "nepokradeš" mocní neřídí a klér to nepranýřuje. Když se našla výjimka, šla na hranici. Nevidím u nás jediného církevního hodnostáře, kterého by dnes, čistě hypoteticky, potkal stejný osud. Bohužel, smutný osud naopak potkal heslo "pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí". Poráží ho "mlčeti zlato".

Proč si myslím, že  se jím i v současnosti církevní hodnostáři při řešení církevních restitucí zištně řídí?