Co nás čeká v důsledku války na Blízkém východě

Irán požaduje, aby devět arabských zemí, které umožňují USA provádět útoky na Irán, přestaly USA poskytovat své území, vzdušný prostor a výsostné vody a aby americké základny, které se na územích těchto arabských států nacházejí, přestaly provádět útoky na Irán.

V sobotu 7.3. zničila americká vojenská letadla odsolovací zařízení na Qeshm Island - velkém iránském ostrově o 1445 km2 v Hormuzském průlivu. Zničené průmyslové zařízení dříve denně zásobovalo místní obyvatelstvo až 15 000 l pitné vody denně. S tím, jak se boje v Hormuzském průlivu stupňují, je nemožné vodu žíznícím obyvatelům dopravit. Evakuace obyvatel na pevninu je nutná.

Jak předseda iránského parlamentu Mohammad Bágér Chalíbáf uvedl "útok byl proveden s podporou jedné z leteckých základen v jižních sousedních zemích" - a tito zrádní sousedé by nyní "neměli užívat míru". Teherán začal své hrozby naplňovat okamžitě ráno 8.března. Perský útočný dron podnikl první útok na odsolovací zařízení v Bahrajnu.

 

Proč jsou odsolovací zařízení tak důležitá

Většina států kolem Perského zálivu nemá prakticky žádné přirozené zdroje sladké vody.

Typické srážky:

    • Saúdská Arábie: 50–100 mm ročně

    • SAE: 80–120 mm

    • Katar: kolem 70 mm

Pro srovnání:

    • ČR: přibližně 650–700 mm ročně.

Bez technologií by velká města jako Rijád, Dubaj nebo Dauhá nemohla existovat.

Proto tyto státy vyrábějí vodu z moře.

Podíl odsolené vody:

    • Saúdská Arábie: cca 60–70 % pitné vody

    • SAE: 80–90 %

    • Katar: přes 90 %

    • Kuvajt: téměř 100 %

To znamená, že zasažení této infrastruktury je v podstatě útok na základní životní funkci státu. Odsolování na Blízkém východě je otázkou přežití.

 

Jak se odsolování provádí

Existují dvě hlavní technologie.

   Reverzní osmóza 

Nejběžnější moderní metoda.

Proces:

    1. Mořská voda je nasávána z moře.

    2. Filtruje se od řas a písku.

    3. Pod extrémním tlakem se tlačí přes membrány.

    4. Membrány propustí vodu, ale zastaví sůl.

Výsledkem je:

    • sladká voda

    • koncentrovaný solný roztok (brine)

Výhody:

    • nižší spotřeba energie

    • modulární konstrukce

Nevýhody:

    • membrány jsou citlivé

    • technologie se může relativně snadno poškodit.

 

   Tepelná destilace

Používá se hlavně ve velkých starších elektrárnách.

Princip:

    1. Mořská voda se zahřeje.

    2. Voda se odpaří.

    3. Pára se kondenzuje jako sladká voda.

Výhody:

    • robustní systém

    • dlouhá životnost

Nevýhody:

    • extrémní spotřeba energie.

Proto jsou tyto závody často spojené s elektrárnami.

 

Proč jsou tato zařízení extrémně velká

Státy Perského zálivu mají obrovská města.

Například Rijád má přes 7 milionů obyvatel.

Saúdská Arábie spotřebuje asi 7,5 milionu m3 vody denně.

To znamená:

7,5 miliardy litrů vody denně.

Proto existují gigantické závody jako:

    • Ras Al Khair (1 milion m3 denně)

    • Shuaiba

    • Jubail

Tyto závody pak pumpují vodu stovky kilometrů potrubím do vnitrozemí.

Například právě do Rijádu.

 

Odsolovací závody mají několik problémů z hlediska obrany.

Jsou statické

Nelze je přesunout.

Jsou obrovské

Jsou viditelné ze satelitů.

Jsou u pobřeží

V dosahu:

    • raket

    • dronů

    • sabotážních člunů.

Mají kritické body

Například:

    • přívod vody

    • filtrační stanice

    • energetické zdroje

    • potrubí.

Stačí poškodit jeden z těchto uzlů.

 

Jak dlouho by trvalo obnovit provoz

Záleží na rozsahu škody.

Přibližně:

    • menší poškození: týdny

    • velké poškození: měsíce

    • zničení závodu: roky

Například výstavba velkého závodu trvá 3–6 let.

 

Okamžité následky útoku

Pokud by Írán systematicky ničil odsolovací závody:

nastaly by velmi rychlé problémy.

   Nedostatek pitné vody

Zásoby ve městech vydrží často jen 3–7 dní.

   Panika obyvatel

Voda je citlivější než elektřina.

   Kolaps průmyslu

Rafinérie i petrochemie potřebují vodu.

 

Mohou být tyto závody bráněny?

Částečně ano.

Možné prostředky:

    • protivzdušná obrana

    • radarové systémy

    • ochrana pobřeží

    • námořní hlídky.

Ale stoprocentní ochrana je nemožná.

Důvod:

Írán disponuje:

    • tisíci dronů

    • balistickými střelami

    • protilodními raketami.

Velké závody jsou příliš velké cíle.

 

Proč Írán zatím tyto cíle nenapadal

Protože by šlo o extrémní eskalaci.

Zničení vodní infrastruktury by bylo vnímáno jako:

    • útok na civilní populaci

    • forma strategické sabotáže.

To by pravděpodobně vyvolalo:

    • přímou intervenci USA

    • zapojení dalších států Zálivu.

 

Pokud by Írán tuto strategii použil válka by se dramaticky změnila. Z regionálního konfliktu by se stala existenciální válka o přežití států Zálivu.

Důsledky:

    • přímé zapojení Saúdské Arábie

    • zapojení SAE

    • pravděpodobně i NATO logisticky.

 

Dopad na světovou ekonomiku

Perský záliv produkuje asi:

30 % světové ropy.

Pokud by státy Zálivu čelily vodní krizi:

    • těžba ropy by byla ohrožena

    • export by se snížil.

Ceny ropy by mohly vystřelit.

Možné scénáře:

    • 150 USD za barel

    • 200 USD v extrémním případě.

 

Dopad na délku války

Pokud by Írán začal systematicky ničit odsolovací infrastrukturu, válka by:

    - rychle eskalovala

    - zapojila více států

    - mohla by přejít do velké regionální války.

Na druhé straně by však Írán riskoval masivní odvetu.

Proto je pravděpodobnější:

    • útoky na tankerovou dopravu

    • útoky na rafinérie

    • kybernetické útoky.

 

Odsolovací závody jsou něco jako:

    • elektrárny

    • přehrady

    • jaderné elektrárny.

Jsou to civilizační uzly.

Jejich zničení by nemělo jen vojenský dopad.

Mělo by humanitární dopad pro miliony lidí.

 

Vodní infrastruktura Perského zálivu je Achillovou patou regionu. Perský záliv je jedním z nejsušších regionů planety, přirozené řeky zde téměř neexistují, podzemní voda je omezená a často slaná → proto zde historicky existovala pouze malá sídla. Moderní megaměsta zde vznikla až díky ropě → ropa přinesla kapitál → kapitál umožnil výstavbu odsolovacích zařízení → odsolování se stalo základním zdrojem vody. Města mají extrémní potřebu vody, klimatizace zvyšuje spotřebu energie i vody, petrochemie je velmi náročná na vodu, zemědělství je dotované a rovněž vodně náročné, populace regionu rychle stoupá → voda se stala strategickou komoditou. Města jako Dubaj nebo Rijád by bez odsolování vydržela jen několik dní, v Dubaji se uvádí rezerva kolem 3 až 5 dní,

Zatím je mimo hlavní pozornost médií, protože její zničení by znamenalo obrovskou eskalaci.

Ale strategové ji samozřejmě velmi dobře znají.

 

Izrael patří mezi technologické lídry v odsolování, mezi nejznámější patří závod Sorek Desalination Plant, největší na světě. Další velké závody jsou v Aškelonu a Hadeře. Jsou klíčové pro zásobování celé země, proto stát investoval do jejich ochrany.

 

Pokud by se konflikt rozšířil tímto směrem, dopad na světovou ekonomiku by byl okamžitý.

Perský záliv je klíčový pro světovou energetiku.

Region produkuje přibližně:

    • třetinu světové ropy

    • velkou část LNG.

Jakákoli destabilizace by vedla k prudkému růstu cen energie.

Ceny ropy by mohly vystoupit výrazně nad současné úrovně.

To by vyvolalo:

    • inflaci

    • tlak na ekonomiky Evropy

    • tlak na rozpočty států.

Navzdory tomu, že tato možnost existuje, zatím ji nikdo nepoužil.

Důvod je jednoduchý: jde o extrémní eskalaci.

Útok na vodní infrastrukturu by byl vnímán podobně jako:

    • útok na přehrady

    • útok na jaderné elektrárny

    • útok na civilní města.

Takový krok by mohl otevřít cestu k mnohem širší válce.

Z vojenského hlediska by šlo o velmi účinný asymetrický nástroj.

Z politického hlediska by však představoval velmi riskantní krok, který by mohl konflikt rychle rozšířit na celou oblast.

Hrozba Íránu mířit na odsolovací infrastrukturu vytváří pro USA a Izrael strategické omezení.

Pokud by útoky byly vedeny z území států Perského zálivu, Írán by měl záminku tyto státy považovat za účastníky války.

Pro Washington i Jeruzalém by to znamenalo, že jejich operace by mohly:

    • destabilizovat spojence v regionu

    • ohrozit světový energetický trh

    • vyvolat regionální válku.

Americké operace by se snažily:

    • startovat z letadlových lodí

    • využívat bombardéry z dlouhé vzdálenosti

    • používat základny mimo Perský záliv.

To znamená například:

    • Diego Garcia v Indickém oceánu

    • základny ve Středomoří

    • případně evropské základny.

Tím by Washington mohl tvrdit, že státy Zálivu nejsou přímou součástí útoku.

Proto zatím zůstává spíše teoretickou, ale velmi diskutovanou možností v strategických analýzách.

 

Z tohoto důvodu analytici většinou považují za pravděpodobnější jiné formy nátlaku.

Například:

    • útoky na tankery

    • útoky na ropná zařízení

    • omezení průjezdu Hormuzským průlivem

    • kybernetické operace.

Tyto kroky mohou poškodit ekonomiku protivníka, ale nepřekračují tak dramatickou hranici eskalace.

 

 

Výchozí stav české ekonomiky (2026)

Momentálně je situace relativně stabilní.

    • Inflace v ČR se na začátku roku 2026 pohybuje kolem 1,6 % meziročně. 

    • Průměrná inflace v roce 2025 byla asi 2,5 %. 

    • Ministerstvo financí očekává pro rok 2026 inflaci kolem 2 %. 

Důvod:

    • levnější energie

    • stabilní ceny potravin

    • silnější koruna.

Jinými slovy: ekonomika je momentálně v klidné fázi.

 

Scénář při dlouhé válce v Perském zálivu (6–12 měsíců)

Pokud by konflikt trval 6–12 měsíců, hlavní šok by přišel přes:

    - cenu ropy

    - cenu plynu

    - cenu dopravy

    - cenu hnojiv a potravin.

Perský záliv totiž zajišťuje asi 30 % světové produkce ropy a velkou část LNG.

Jakmile by byla doprava ohrožena, ceny by reagovaly velmi rychle.

 

Scénář ceny ropy

Normální cena před týdnem byla :

    • cca 60–80 USD/barel.

Včera 9.3.

    • překročila hranici 100 USD.

V případě dlouhého konfliktu:

pravděpodobný rozsah

    • 110–150 USD.

Extrémní scénář:

    • 180 USD.

Pro srovnání: při ropném šoku 2022 se ceny dostaly kolem 120 USD.

 

Dopad na ceny energií v ČR

ČR je velmi citlivá na cenu energií.

Při ropě kolem 130–150 USD by bylo realistické:

benzín / nafta

dnes cca 40–42 Kč/l

možný scénář

    • 50–60 Kč/l

elektřina

nárůst by nebyl tak dramatický jako v roce 2022, protože:

    • EU má více LNG

    • zásobníky plynu.

Přesto by se elektřina mohla zvýšit asi o:

    • 20–40 %

plyn

plyn reaguje nejrychleji.

Možný růst:

    • 30–70 %

 

Inflace v ČR při dlouhé válce

Pokud by konflikt trval rok a energie by zdražily, inflace by se pravděpodobně vrátila výrazně výše.

Reálný odhad:

scénář                   inflace

mírný konflikt         4–5 %

delší konflikt           6–8 %

extrémní eskalace 10 %

10 % by ale znamenalo skutečnou energetickou krizi.

 

Ceny potravin

Potraviny reagují se zpožděním asi 6–9 měsíců.

Důvody:

    • energie pro zemědělství

    • doprava

    • hnojiva.

Odhad růstu:

běžný scénář  +8 až +12 %

horší scénář    +15 %

 

Modelová domácnost v ČR

Ukažme si dopad.

domácnost 2 dospělí +2 děti

měsíční náklady dnes přibližně:

položka       dnes

potraviny     12–15 tis

energie        5–7 tis

doprava       4–6 tis

celkem základní provoz:

                    25–30 tisíc Kč

 

při ropném šoku

potraviny   15–18 tis

energie      7–10 tis

doprava     6–8 tis

celkem:     30–36 tis Kč

 

Dopad na životní úroveň

Reálný pokles kupní síly by byl přibližně:

5–10 %

nejvíce by byli zasaženi:

    • důchodci

    • nízkopříjmové rodiny

    • samoživitelé.

 

Situace by byla nepříjemná, ale ne tak dramatická jako při válce na Ukrajině.

Důvody:

EU už:

    • diverzifikovala plyn

    • má LNG terminály

    • má větší zásoby.

Energetický systém je dnes odolnější.

 

Nejpravděpodobnější výsledek

Pokud by konflikt trval rok, realistický scénář pro ČR je:

faktor                           změna

inflace                          5–7 %

benzín                         50–60 Kč

elektřina                      +20–40 %

potraviny                     +10 %

pokles životní úrovně  5–8 %

 

Ano – dlouhá válka by ČR poškodila, ale pravděpodobně by nevyvolala ekonomickou katastrofu. Šlo by spíše o návrat k inflaci kolem 5–7 % a znatelné zdražení energií a potravin.

 

Nyní zvažujme uzavření Hormuzského průlivu

Přes průliv běžně prochází přibližně:

    • 20–21 milionů barelů ropy denně

    • asi 20 % světového LNG.

Pokud je doprava ochromena:

    1. okamžitě vzniká deficit ropy

    2. tankerová doprava prudce zdraží

    3. pojištění lodí dramaticky roste

    4. část produkce se na trh vůbec nedostane.

To je globální šok nabídky.

 

Pravděpodobná cena ropy

Normální cena v klidné době:

    • 70–80 USD/barel.

Scénáře při blokádě:

scénář                      cena ropy

krátká krize              120 USD

dlouhá blokáda        150–180 USD

eskalace                  200+ USD

Cena kolem 180 USD je při reálné blokádě poměrně realistická.

 

Dopad na ceny pohonných hmot v ČR

Benzín a nafta reagují velmi rychle.

Dnešní úroveň:

    • 40–42 Kč/litr.

Při ropě 160–180 USD:

benzín / nafta

    • 60–75 Kč/litr.

V extrémním scénáři krátkodobě i:

    • 80 Kč./litr

 

Elektřina a plyn

Evropa už sice není tolik závislá na ruském plynu, ale ceny jsou stále navázané na globální trh.

Pokud by konflikt destabilizoval energetiku:

elektřina

růst přibližně

    • +40 až +70 %

plyn

růst přibližně

    • +60 až +120 %

Záleželo by na zimě a zásobách.

 

Inflace v ČR

Energetický šok by se velmi rychle přenesl do celé ekonomiky.

Odhad:

scénář                    inflace

mírná krize             6 %

dlouhá blokáda      8–11 %

eskalace                12–15 %

To už by byla druhá velká inflační vlna po roce 2022.

 

Ceny potravin

Potraviny reagují se zpožděním.

Důvody:

    • hnojiva

    • doprava

    • energie v zemědělství.

Odhad růstu:

scénář      zdražení

běžný       +12 %

horší         +18 %

extrémní   +25 %

Nejvíce by zdražily:

    • pečivo

    • maso

    • mléčné výrobky.

 

Dopad na bydlení v ČR

To je velmi zajímavá otázka.

Energetická krize má dvojí efekt.

Provoz bydlení

energie pro domácnosti by mohly růst:

    •  +40 až +80 %

typický byt:

položkadnes   krize

energie4–5 tis  7–9 tis

Ceny nemovitostí

Zde by se projevil jiný efekt.

Vyšší inflace → vyšší úrokové sazby.

Hypotéky by mohly znovu stoupnout.

Možný vývoj:

faktor             změna

hypotéky        6–7 %

ceny bytů      +5 až +10 %

Nemovitosti by tedy spíše stagnovaly nebo mírně zdražily.

 

Náklady na život – modelová rodina

Rodina 2+2 v ČR.

dnes

položka     náklady

potraviny  14 tis

energie      6 tis

doprava     5 tis

ostatní      10 tis

celkem     35 tis Kč

 

při energetické krizi

položka      náklady

potraviny   17–19 tis

energie      8–10 tis

doprava     8–10 tis

ostatní       11–12 tis

celkem      44–50 tis Kč

 

Pokud by Čína a Rusko poskytovaly zpravodajské informace Iránu tak jako je poskytují Spojené státy a Velká Británie Ukrajině, konflikt by mohl trvat déle.

Důvody:

    • lepší cílení íránských raket

    • lepší přehled o pohybu flotil

    • efektivnější asymetrická obrana.

To by prodloužilo blokádu.

 

Nejrealističtější ekonomický scénář pro ČR

Pokud by konflikt trval rok:

faktor                 odhad

inflace                9–12 %

benzín               65–75 Kč

elektřina            +50 %

plyn                   +70 %

potraviny           +15–20 %

náklady rodiny  +30–40 %

 

Shrnutí

Pokud by skutečně došlo současně k:

    • blokádě Hormuzského průlivu

    • útokům na odsolovací infrastrukturu

    • dlouhé válce mezi Íránem a Izraelem/USA,

pak by to byl největší globální energetický šok od 70. let.

Pro Českou republiku by to znamenalo:

    • inflaci kolem 10 %

    • výrazné zdražení energií

    • znatelné snížení životní úrovně.

Ekonomika by pravděpodobně sklouzla do mírné recese.

 

POZOR!!

Dosavadní odhady jsou bez započítání vlivu emisních povolenek!

Evropský systém obchodování s emisemi European Union Emissions Trading System (ETS) je velmi citlivý na cenu energie.

Když prudce zdraží fosilní paliva, dějí se dvě věci současně:

    1. elektrárny více spalují uhlí

    2. poptávka po povolenkách roste.

Cena povolenky dnes kolísá kolem:

    • 60–80 € za tunu CO2.

Při velké energetické krizi by mohla vystoupat přibližně na:

scénář                      cena ETS

běžná krize              90 €

velká krize               110–130 €

panický trh              150 €

Pro energetiku to znamená další zdražení výroby elektřiny.

Uhelná elektrárna musí nakupovat velké množství povolenek, takže její výroba může zdražit až o 30–50 €/MWh.

 

Druhá vlna regulací – doprava a vytápění

Další vlna systému ETS (často označovaná jako ETS-2) má postupně zahrnout:

    • vytápění budov

    • silniční dopravu.

To je součást širší klimatické strategie European Green Deal.

Pokud by energetická krize přišla právě v době zavádění tohoto systému, dopad by byl pro domácnosti citelnější.

Možný efekt:

    • zdražení paliv o dalších 5–10 Kč/litr

    • zdražení plynu pro domácnosti o 10–20 %.

Není jisté, že EU tyto kroky dočasně pozastaví.

 

Kompletní energetický dopad na domácnosti

Pokud zkombinujeme:

    • ropný šok

    • povolenky

    • klimatickou regulaci,

dostaneme následující model.

benzín / nafta

faktor              dopad

ropný šok      +20 až +30 Kč

ETS-2            +5 až +10 Kč

možná cena:  70–85 Kč/litr

elektřina

faktor                         dopad

dražší plyn                +30 %

emisní povolenky      +20 %

celkem:                     +50 až +70 %

plyn

kombinace:

    • globálního trhu

    • regulací

výsledný růst:           +70 až +120 %

 

Celková inflace v ČR v tomto scénáři

Když započteme:

    • energie

    • dopravu

    • potraviny

    • regulace,

dostáváme realistický rozsah:

scénářinflace

energetický šok        10 %

dlouhá blokáda         12–14 %

extrémní eskalace    15 %

To by byla druhá největší inflační vlna v moderní historii ČR.

 

Dopad na evropskou ekonomiku

Takový šok by pravděpodobně vyvolal:

    • recesi v EU

    • pokles průmyslu

    • zvýšení nezaměstnanosti.

Nejvíce by byly zasaženy:

    • Německo

    • Itálie

    • Česká republika.

 

Jak dlouho Evropa vydrží bez ropy z Perského zálivu

Evropa má několik zdrojů energie.

Důležité jsou:

    • strategické ropné rezervy

    • alternativní dodavatelé

    • snížení spotřeby.

Strategické rezervy v zemích OECD pokrývají asi:

90 dní dovozu ropy.

Ale to je teoretické maximum.

Reálně se využívá postupně.

 

alternativní zdroje

Evropa může zvýšit dovoz z:

    • USA

    • Norska

    • Brazílie

    • Nigérie.

To však nedokáže úplně nahradit výpadek Perského zálivu.

Deficit by zůstal asi:

10–15 % globální produkce.

 

úsporná opatření

Evropa by pravděpodobně postupovala v několika krocích:

    1. uvolnění strategických rezerv

    2. omezení rychlosti na dálnicích

    3. omezení letecké dopravy

    4. podpora práce z domova

    5. omezení průmyslové spotřeby.

 

Přídělový systém paliv by byl krajní řešení.

Pravděpodobně by se zvažoval až pokud by krize trvala déle než:

4–6 měsíců.

Model:

fáze                           čas

strategické rezervy   3 měsíce

úsporná opatření      2–3 měsíce

přídělový systém      po 5–6 měsících

To znamená, že Evropa by mohla fungovat bez přídělů přibližně půl roku.

 

Závěrečný pohled

Pokud by nastal tento scénář:

    • blokáda Hormuzu

    • dlouhá válka

    • energetický šok,

Evropa by pravděpodobně:

    1. přežila prvních 4–6 měsíců bez přídělů,

    2. poté by zvažovala radikální úsporná opatření,

    3. a v krajním případě by mohla pragmaticky upravit energetickou politiku, včetně vztahů s Ruskem.

 

A na závěr

jak by tento scénář pravděpodobně změnil volební výsledky v Evropě – zejména v Německu, Francii a Česku.

Energetické krize totiž historicky velmi rychle mění politickou mapu.

 

Představíme si dlouhou krizi (12–24 měsíců) kombinující:

    • blokádu Hormuzského průlivu

    • ohrožení odsolovacích zařízení v oblasti Perského zálivu

    • růst ceny emisních povolenek v systému European Union Emissions Trading System

    • pokračující rusko-ukrajinskou válku.

 

Energetický šok – první fáze krize

Blokáda Hormuzského průlivu je největší energetická noční můra světové ekonomiky.

Přibližně 20–30 % světové ropy a velká část LNG prochází tímto úzkým koridorem.

Pokud:

    • tankery odmítají vyplout

    • pojišťovny odmítají krytí

    • oblast je zaminovaná

pak trh reaguje okamžitě.

Cena ropy Brent by pravděpodobně:

    • vyskočila na 150–200 USD za barel

    • ve špičce až 250 USD

Plyn v Evropě (TTF Natural Gas) by mohl:

    • vzrůst 3–5×

Důvod je jednoduchý:

Evropa dnes nahrazuje ruský plyn drahým LNG.

A velká část LNG pochází právě z Perského zálivu.

 

Dopad na cenu elektřiny v Evropě

Evropská elektřina je extrémně citlivá na cenu plynu.

K tomu přidejme emisní povolenky.

Cena EU Allowances by pravděpodobně:

    • vyskočila z cca 70 €

    • na 120–180 € za tunu CO2

Proč?

Protože:

    • plynové elektrárny by jely naplno

    • uhlí by se vracelo do výroby

    • spekulanti by sázelí na růst

Výsledkem by byla elektřina:

    • 500–700 €/MWh

To je úroveň energetické krize 2022 – nebo vyšší.

 

Inflace v České republice

Pro ekonomiku Česká republika by to znamenalo novou inflační vlnu.

Možný vývoj:

rok krize         inflace

první rok        12–18 %

druhý rok       8–12 %

Hlavní zdroje inflace:

    • energie

    • potraviny

    • doprava

    • bydlení

 

Modelové domácnosti

domácnost A – důchodci

měsíční příjem: 32 000 Kč

výdaje dnes:

    • energie      4 500

    • potraviny   9 000

    • bydlení      10 000

v krizi:

    • energie      9 000

    • potraviny  13 000

    • bydlení     12 000

zbyde téměř nic.

 

domácnost B – mladá rodina s hypotékou

příjem:             75 000 Kč

výdaje dnes:

    • hypotéka   18 000

    • energie      6 000

    • potraviny  12 000

v krizi:

    • hypotéka  20 000

    • energie     12 000

    • potraviny  18 000

rodina se dostane na hranici rezerv.

 

domácnost C – nájemní bydlení ve městě

nájem by dramaticky rostl.

Důvod:

    • energie v domech

    • údržba

    • tlak na ceny

nájem 18 000 Kč by mohl být:

           25–28 tisíc Kč

 

Potraviny

Evropa je závislá na:

    • hnojivech

    • plynu

    • dopravě

Pokud plyn zdraží 4×:

produkce potravin zdraží.

Růst cen:

potraviny              růst

pečivo                  +40 %

maso                    +30 %

mléčné výrobky   +35 %

oleje                     +60 %

 

Jak dlouho Evropa vydrží bez přídělového systému

EU by nejdříve použila tři nástroje.

1. dotace

vlády by dotovaly energie.

To ale znamená:

    • obrovské zadlužení

2. omezení spotřeby podobně jako v roce 2022.

Například:

    • omezení vytápění

    • omezení průmyslu

3. zastavení části Green Dealu

program European Green Deal by musel být pozastaven.

Například:

    • zákaz spalovacích motorů by se odložil

    • emisní povolenky by se zmrazily

 

Pokud by krize trvala více než 18 měsíců, některé státy by mohly zavést:

    • příděly plynu

    • příděly elektřiny pro průmysl

Historicky podobná situace nastala během ropné krize 1973.

 

Energetická krize by dramaticky změnila politiku.

Nastaly by:

    • protesty

    • pád vlád

    • růst protestních stran

 

Hypotetická otázka – obrátí se EU na Rusko?

To je velmi citlivý scénář.

Ale čistě geopoliticky:

ano, je to možné.

Evropa má stále infrastrukturu pro ruský plyn.

Stále funguje ropovod Druzhba pipeline.

Pokud by:

    • válka na Ukrajině skončila

    • Evropa byla v hluboké krizi

pak by mohlo dojít k tichému obnovení obchodů.

Ne jako politické spojenectví.

Spíše jako pragmatická dohoda.

 

Nejrealističtější konec krize

Historie ukazuje, že podobné konflikty končí jedním z těchto způsobů:

 - vyčerpáním stran

 - tajnou dohodou velmocí

 - změnou režimu v jedné z nich

V tomto případě by nejpravděpodobnější bylo:

    • regionální příměří

    • otevření Hormuzu

    • stabilizace cen

 

Pokud krize Perského zálivu potrvá rok:

    • inflace v ČR: 12–18 %

    • energie:        2–3× dražší

    • potraviny:     +30–60 %

    • bydlení:        +30–40 %

Evropa by pravděpodobně vydržela 1–2 roky bez přídělového systému, ale za cenu:

    • vysokých dluhů

    • politické nestability.

 

Závěrem musím poznamenat, že tato situace nebude způsobena vinou nynější vládní koalice, vláda není u moci ještě ani 100 dnů, okamžitá změna postoje vlády není možná protože musí respektovat závazky učiněné předchozí vládou i jejím podbízením se Evropské komisi. Aby se něco změnilo musila by revokovat  předchozí závazky a nastoupit společnou cestu se Slovenskem a Maďarskem.

 

 

 

Doplněno 12.3. o zajímavý model: