Vytěžené ropné kaly - kde je háček?

Celý problém odstranění staré ekologické zátěže z lagun Ostramo, financovaný Fondem národního majetku, začal již za vlády tzv. „zeleného“ ministra životního prostředí Bursíka. Ten podlehl nátlaku ministerstva průmyslu a souhlasil s odstraněním ropných kalů z lagun formou přepracování nebezpečného odpadu na tzv. paliva (směs kalů z lagun, 20% vápna na změnu pH a uhelného prachu na stabilizaci; množství uhlí bylo v původním palivu 40%, nyní je v novém palivu GEOBAL 4 již jen neuvěřitelných 0-10% uhelného prachu). Takže z nebezpečných odpadů se rázem staly výrobky, které vyklouzly z přísné kontroly České inspekce životního prostředí.

Kde je tedy háček? Není zde háček, ale přímo obrovský hák, na kterém krajští představitelé vodí své obyvatele za nos. Spalování takto deklarovaného paliva totiž již není v režimu spoluspalování odpadů. A to je onen v nadpisu zmíněný háček. Emisní limity podle platné legislativy určují, že při spoluspalování odpadů lze vypouštět do vzduchu maximálně 50 mg/m³ SO₂ (oxidu siřičitého) a 10 mg/m³ TOC (celkového organického uhlíku). Čížkovická cementárna má ale Ústeckým krajem pro palivo stanovené mnohem vyšší emisní limity. Pro oxid siřičitý osminásobné a pro celkový organický uhlík jsou tyto limity pětinásobně vyšší. Při takto nastavených emisních limitech bude prováděná spalovací zkouška jistě úspěšná a provoz bude deklarován jako zcela bezpečný a životní prostředí nezatěžující.

Další problém, o kterém se již tolik nemluví, je skladování ropných kalů na skládce Celio u Litvínova. Podle platných zákonů mohou být odpady uskladněny pouze tři roky před jejich využitím. Cementárna Čížkovice by ale 110 tisíc tun kalů nestačila za tři roky spálit, potřebuje k tomu až šest let. Skládkařům ale stačí ohlásit úřadu plánovanou změnu v provozu zařízení tj. vytvoření mezideponie produktu před jeho dalším energetickým využitím v cementárně a změnit integrované povolení. Bude však mezideponie stejně zabezpečená jako samotná skládka? Navíc materiál, který bude volně složen na plochu skládky, bude s velkou pravděpodobností v průběhu let díky vnějším vlivům i chemickým pochodům probíhajícím uvnitř materiálu měnit své vlastnosti a nikdo neví, jak bude stabilní, a kolik nebezpečných látek bude postupně unikat do ovzduší.

Proč se ale odpad vozí přes celou republiku, když dle naší i evropské legislativy se má odpad pokud možno odstraňovat v místě vzniku tak, aby se zbytečně nezatěžovalo životní prostředí a zdraví obyvatel další dopravou? Zřejmě proto, že povolené emisní limity v Čížkovické cementárně jsou v porovnání s cementárnou v Mokré u Brna až dvojnásobně vyšší a cementárna v Hranici u Ostravy má ještě čistší provoz, neboť si drží zákonem stanovené limity.

Odpady pod názvem alternativní palivo se rovněž z Ostravy pokoušeli vyvézt do Polska, ale tam odpovědné úřady jasně rozpoznaly, že se jedná o nebezpečné odpady. Byli jsme ostatně také neprodleně vyzváni, ať si je pěkně odvezeme zpět, neboť jsme porušili mezinárodní úmluvu o přeshraničním pohybu odpadů.

Jsou tedy vytěžené ropné kaly palivo anebo jde o odpad?

Smyslem těžení kontaminovaných kalů je odstranit starou ekologickou zátěž. V žádném případě tak nejde o postup, jak získat kvalitní palivo pro cementárny. Toto je podstatné kritérium pro posouzení, zda věc nebo látka je odpadem. Skutečnost, že vytěžený odpad bude zpracován a upraven tak, aby jej bylo možno využít při spalování, nemůže z odpadu činit neodpad, ba dokonce už vůbec ne výrobek. Není možné, aby materiály, které jsou podle zákona o odpadech považovány za nebezpečný odpad, mohly být jejich naředěním či namícháním vyjmuty z režimu nakládání s odpady a byly spalovány mimo přísně kontrolované spalování nebo spoluspalování odpadů.

Je proto nutné důsledně trvat na tom, aby při spalování ropných kalů byly dodržovány emisní limity pro spoluspalování odpadů. Budou-li mít všechny cementárny stejné podmínky, pak bude nejen ekologičtější ale i cenově výhodnější spalovat odpady co nejblíže jejich vzniku.

Ústecký kraj a jeho obyvatelé si zaslouží čistší ovzduší. Ústecký kraj a jeho obyvatelé si zaslouží, aby již nebyli voděni za nos.