Hejtmani, tedy ani ústecký Bubeníček, možnosti krále Šalamouna nemají.

Přirovnal bych ji k roli krále Šalamouna, který měl ve sporu dvou žen, jejichž novorozenci leželi vedle sebe, ale jeden z nich zemřel, rozhodnout, které z nich přeživší dítě patří. Šalamoun zvolil lest. Požádal o meč s tím, že dítě rozpůlí. Jedna z nich s tím souhlasila, kdežto druhá byla ochotna přenechat dítě soupeřce, hlavně když dítě bude žít. Pomocí této moudré lsti mohl Šalamoun spor spravedlivě rozsoudit.

Jakou šalamounskou alternativu by měl zvolit hejtman Bubeníček, aby spor těch, co těžit chtějí a těch, co nechtějí spravedlivě rozsoudil, může navrhnout každý z nás. Mne jedno řešení napadá, byť jsem si samozřejmě vědom, že nemá legislativní podporu. Oznámil bych oběma stranám, že všichni, co po něm chtějí rozhodnutí - zda těžit či netěžit - ztratí jakoukoliv obživu ze závislé práce či z podnikání a všichni do jednoho, včetně jejich dětí, budou odkázání na sociální laskavost státu. Něco mi říká, že by se "jiřetínští", tváří v tvář tvrdé, ale sociálně spravedlivé realitě, zachovali jako matka, která dítě přenechala soupeřce.

Nemusím snad ani dodávat, že by moudrost krále Šalamouna měla rozhodovat i o výši jakýchkoliv sociálních dávek, neboť až do této chvíle o nich rozhodují lidé s podlou povahou matky, která dala souhlas k rozpůlení dítěte.