Výročí úmrtí Petra Zenkla

Zenkl působil v letech 1906 - 1918 jako učitel českého jazyka a mezitím se začal aktivně angažovat v tehdejší Československé straně národně sociální. V letech 1918 - 1926 působil na ministerstvu sociální péče, od roku 1926 pak zastával funkci ředitele Ústřední sociální pojišťovny, od dvacátých let se současně angažoval v komunální politice (od roku 1923 působil v obecním zastupitelstvu hl. m. Prahy). V letech 1937 - 1939 byl pražským primátorem a právě v té době si získal velmi dobré politické renomé. V zářijové krizi roku 1938 se stal krátce ministrem bez portfeje, poté chvíli vedl i ministerstvo sociální péče.

Za nacistické okupace byl vězněn v koncentračních táborech Dachau a Buchenwald mimo jiné s pozdějším komunistickým kolaborantem A. Neumannem či například s komunistou A. Čepičkou. Po skončení druhé světové války se stal jako uznávaný a všemi respektovaný politik předsedou obnovené Českosvenské strany národně socialistické, i když ,,ve hře" o předsedu byl i Jožka David, představitel prokomunistické frakce ve straně. Zenkl se stal po válce znovu primátorem (do roku 1946) a po parlamentních volbách 1946 prvním náměstkem předsedy vlády K. Gottwalda a stejně jako i jiní vysoce postavení národní socialisté se zasazoval o zachování demokratických pořádků v zemi, parlamentarismu a pluralismu soutěže politických stran. Jeho ideje a vize však byly přervány únorovým převratem v roce 1948, kdy došlo k nastolení totalitní vlády KSČ. Pro Zenkla a další nekomunistické politiky to znamenalo jediné - dostat se všemi prostředky z Československa, jinak hrozila jejich perzekuce ve vykonstruovaných politických procesech.

Zenklovi se podařil úspěšně útěk s rodinou v srpnu 1948, ač byl velmi dobře hlídán policejními orgány, které samozřejmě neměly zájem na tom, aby bývalý prominent národně socialistické strany referoval na Západě o nedemokratických praktikách KSČ. Zenkl a národní socialisté se v mimořádně obtížných exilových podmínkách zasazovali o vznik ústřední organizace nekomunistického exilu, pozdější Rady svobodného Československa. Jako přirozený vůdce ještě z období třetí republiky se stal jejím předsedou v roce 1949, současně vykonával funkci předsedy ČSNS v exilu. V této souvislosti jen připomeňme, že národní socialisté byli v exilu nejsilnějším politickým subjektem. V zahraničí se však rozhořel zejména personální boj mezi bývalými soupeři na domácí politické scéně v letech 1945 - 1948, což Zenklovi a dalším komplikovalo pokusy o ideové sjednocení exilových stran.

P. Zenkl byl v říjnu 1991 poctěn in memoriam Řádem T.G. Masaryka za zásluhy o demokracii a lidská práva. Můžeme říci, že takové ocenění mu právem náleží. Zenkl vždy prosazoval principy humanitní demokracie a pluralitního soutěžení politických idejí jako základních východisek a těmto hodnotám se za svůj život nikdy nezpronevěřil. Ostatky P. Zenkla spočinuly na Vyšehradském hřbitově, kde leží od roku 1992.