Tragické zprávy z Nice

Mezi oběťmi jsou jak zahraniční turisté, tak francouzští občané z města Nice i odjinud, kteří si vyšli na nejkrásnější bulvár města, aby zhlédli ohňostroj k výročí pádu Bastily 14. července.

Útok teroristy, kterým byl jediný muž, jenž byl policií nakonec zneškodněn, měl několik cílů:

1. Opět zvýšit opadávající napětí ve francouzské společnosti.

2. Znemožnit prezidentu Hollandeovi ukončit ve Francii výjimečný stav a přinutit státní správu země, včetně prezidenta a vlády, aby se zabývali teroristy.

3. Přinutit francouzské občany i politiky, aby si hrozbu terorismu každý den a každou hodinu připomínali.

Samozřejmě, že tento útok je útokem promyšleným, není útokem nahodilého útočníka, ostatně člověka tuniského původu, u kterého se nepochybně najdou vazby na extremisty z řad islamistů.

Je jasné, že takovýto útok v jednom z nejznámějších center francouzské Riviery má také za cíl torpédovat francouzský průmysl cestovního ruchu, který patří ve francouzském národním hospodářství k velmi významným odvětvím.

V tuto chvíli asi není možné nic jiného, než vyjádřit solidaritu francouzskému národu, jak to již učinil prezident Zeman, a kondolovat rodinným příslušníkům obětí tohoto děsivého zločinu.

Západní svět, a to včetně Francie, by měl přispět k tomu, aby byla v co nejrychlejší možné době odstraněna ohniska napětí v oblasti Středního východu a severní Afriky. V první řadě v Sýrii, v Iráku a také v Libyi, ze kterých jsou neustále vysílány tenze do všech světových stran, včetně Evropy.

Francouzští, britští a američtí politici, kteří si zahrávali s kartou islamistů jako politickým nástrojem proti stabilním režimům v Iráku, Libyi a v Sýrii, otevřeli Pandořinu skříňku, kterou nebude vůbec snadné uzavřít.

Samozřejmě, že francouzské zpravodajské služby a policie budou hledat a nacházet další a další skupiny spiklenců. Budou odvádět svou práci tu lépe, tu hůře, ale budou řešit pouze následek. Příčina je v tom, že se hnutí islamistů v jeho extrémní podobě dostalo, nejprve v Egyptě a později také v Sýrii a v Iráku, a to v podobě nejprve Muslimského bratrstva v Egyptě a později Islámského státu v Sýrii a v Iráku, do polohy, že vlastně nebude tak úplně jednoduché ho zničit.

Každopádně, i když bude zničena politická či vojenská síla těchto organizací, jako k tomu velmi důsledně došlo v Egyptě prostřednictvím konsolidované egyptské armády, a s větším či menším úspěchem také v Sýrii a v Iráku, zůstanou metastázy teroristů rozesety po celém světě a připraveny k dalším útokům na cíle na Západě, tak aby se pokusili destabilizovat tyto společnosti.

Jiří Paroubek