Smutné počtení 20 let po listopadu, paní disidentko

„Přišla jsem v úterý domů, pustila televizi, která přenášela jednání sněmovny, a vybafl na mne Jiří Paroubek,“ začíná svůj text v Lidových novinách Šustrová. Evidentně zklamána, že nezapnula televizi v době, kdy ve sněmovně řečnil svým nesrozumitelným způsobem například Karel Schwarzenberg nebo vlastně kterýkoliv z pravicových politiků. A Petruška Šustrová pokračuje: „Snůška demagogie, lží, polopravd, osočování, která se valila z obrazovky, nebyla sice o moc mohutnější, než bývá jindy, ale stejně byla nepříjemná. Copak se tohle může? říkala jsem si znechuceně,“ napsala disidentka Šustrová ve svém textu v reakci na projev Jiřího Paroubka při jednání o vydání poslance Davida Ratha. Nezmohla se přitom ani slůvkem vysvětlit, co v projevu Jiřího Paroubka bylo demagogií, co lží a co polopravdou. Měla snad na mysli ta fakta, která Jiří Paroubek poslancům sděloval o kauzách typu Budišov či Biolíh? Nebo o tzv. Kubiceho zprávě? To bychom ale po Petrušce Šustrové chtěli moc, aby byla objektivní. Je přeci disidentkou…

Velmi zajímavé je ale hlavně pokračování jejího textu: „Nevím, jestli ještě v trestním zákoníku existuje paragraf o narušování mravní výchovy mládeže, předpokládám, že ano. Neměl by tam být taky paragraf o narušování mravní integrity společnosti. Pak přišel na řadu poslanec Huml. Ano, určitě by takový paragraf měl existovat, říkala jsem si - ale přitom dobře vím, že volení zastupitelé nesmějí být pronásledováni za názor, který vyjádří před zastupitelským sborem,“ dodává ve svém textu Šustrová. Jinými slovy – opoziční poslanci by měli být za své názory zatýkáni či vláčeni po soudech či dokonce popravování. Asi stejně, jako se tomu dělo padesátých letech za minulého režimu. Ale pozor, dnes tento názor pronáší paní disidentka a to je přeci něco jiného! Co řekne disident typu Šustrová, to je svaté! A jakákoliv podobnost s komunistickými praktikami je - jak jinak - čistě náhodná...

Petruška Šustrová je prostě důkazem toho, že osobní ukřivděnost nelze nikdy překročit, ale také toho, jak disidenti typu Šustrové vnímají demokracii: opozice (nebo ten, kdo má jiné než pravicové (naše) názory) má prostě „držet klapačku“ ať máme jakýkoliv režim, demokracie nedemokracie.