Prezident Klaus omilostňuje korupčníky

Je faktem, že udělení milostí má být z titulu prezidenta republiky výjimečným nástrojem, který patří k výsadním právům nejvyššího ústavního činitele země. Prezident zpravidla udělí milost jen v případě, když si není jistý, že poškozenému či obžalovanému se dostává všech ústavou zaručených práv během soudního procesu.

Případ A. Benešové rozčeřil v nedávné době tuzemský mediální rybník. Jak totiž vyplývá z informací, které jsou veřejně známy, Benešová se velmi dobře zná s Klausovou ženou Lívií, s níž pracovala před lety v Prognostickém ústavu. Spolu se setkávali i na různých charitativních akcích, Klausová otevírala v roce 2007 na univerzitě nový výtah pro hendikepované apod. Navíc telefonický styk mezi oběma ženami byl více než nadstandardní. Sám prezident prohlásil, že netušiI, že pouto mezi první dámou a omilostněnou představitelkou univerzity je až tak intenzivní. Benešová na druhé straně argumentuje tím, že to na udělení milosti nemělo žádný vliv, opak je ovšem pravdou, to je zřejmé. To ostatně potvrzuje i první rektor Metropolitní univerzity P. Asztalos, který naznačil, že příčinná souvislost zde existuje.

Otazníků ke sporné milosti je ale více. Státní zástupce, který má případ na starosti, na prezidentovo konto odpovídá, že Klaus si nevyžádal před udělením milosti spisový materiál a že se vpodstatě spokojil jen s usnesením o zahájení trestního stíhání.

Podle mého názoru chybí v naší ústavě příslušné ustanovení či odstavec, který by ukládal prezidentovi zdůvodnit (například písemně) udělení konkrétní milosti, poněvadž v poslední době je tímto institutem nadstandardně ,,plýtváno”, což je také Klausovi často vytýkáno. Podle stávající dikce ústavy tím prezident povinován není a nemusí důvody vůbec vysvětlovat. K tomu prohlásil prezidentův poradce L. Jakl toto: ,,Milost není nějakou protézou spravedlnosti, to není polemika se soudy, napravování soudů, to dokonce vůbec není součást spravedlnosti nebo justice. A kdybych já byl prezidentem, tak já bych milosti nezdůvodňoval vůbec. Vysvětlovat pohnutí individuálního, osobního rozhodnutí je vždycky složité, nikdy ne úplné."

Vzpomeňme ještě v této souvislosti případ expolicistky z cizineckého oddělení Karlových Varů Radky Kadlecové, která přijímala úplatky od cizinců mající zájem o přiznání trvalého pobytu v České republice. Svým jednáním si tak ,,vydělala“ zhruba 150 000 korun. Poté, co byla Kadlecová obviněna, se psychicky zhroutila a strávila nějaký čas na psychiatrii. Jak vyplývá z přijímací zprávy druhého psychiatrického ústavu, kam se Kadlecová dostala posléze, expolicistka údajně sdělila svému lékaři, že je milost pro ni ,,již zakoupena“, a že úplatky dostali též prezidentovi poradci. Případ proto začala vyšetřovat protikorupční policie. Kadlecová pak skutečně dostala milost od Klause v roce 2009, tak, jak ,,předpovídala“. Prezident Klaus udělil Kadlecové milost i přesto, že plzeňský soudce Pravoslav Polák prohlásil, že ,,Kadlecová povýšila braní úplatků na živnost, peníze brala pravidelně“. S udělenou milostí soudce nesouhlasí. Tyto dvě kontroverzní milosti jsou však jen špičkou ledovce a zároveň potvrzením, že Klaus vždy chápal roli prezidenta, jakož i instrument udělování milostí, aktivisticky.

V poslední době případy kontroverzních prezidentských milostí rostou. Vzhledem k tomu, že Klaus bude ve funkci pouze jeden rok, je namístě být v udělování milostí nanejvýš obezřetný a spíše zdrženlivý.