Petr Holec – adept na Svatováclavskou orlici za aktivistickou žurnalistiku

Tyto texty se vyznačovaly vždy vysokou mírou osobních urážek, narážejících především na fyzický vzhled „nepřítele“, kterého se autor vždy snažil zesměšnit a udělat z něj prototyp jakéhosi špatného genu, který je nutný ze společnosti vymýtit, aby nekazil společnost krásných a úspěšných, kteří patří mezi čtenáře Reflexu. Ne náhodou se podobným stylem psaní vyznačovaly tiskoviny nacistů či fašistů v čele s vlajkovou lodí této rasově čisté žurnalistiky Völkischer Beobachter. Až na výjimky všechny tyto texty, ne náhodou namířené v drtivé většině proti sociálním demokratům (další shodný rys s nacistickou žurnalistikou), psal v Reflexu redaktor Petr Holec. Mimochodem, jak to tak bývá, fyzicky zcela neodpovídající symbolu „krásného a úspěšného“ čtenáře Reflexu. Takový zamindrákovaný, tloustnoucí čtyřicátník, co je schopen přijít na recepci v kraťasech a do sandálů si bere bílé ponožky. O to více však nechává ve svých útočných textech promlouvat svůj mindrák, kterým chce zakrýt, že se sám fyzicky podobá těm, které tak uráží a zesměšňuje.

Bohužel, v tomto stylu psaní pokračuje dál. V nejnovějším textu na stránkách Reflexu.cz píše o „povzdeších ústeckých sociálních demokratů“, kteří si mu mají stěžovat, že Jiří Paroubek se aktivizoval a objíždí ústecké sociální demokraty. Holec a jeho přátelé v ČSSD, mezi něž lze jistě najít Romana Housku, člověka s pověstí mafiána, který má ale spolu s Holcem stejnou obavu z možného návratu Jiřího Paroubka, bubnují na poplach. Jen ať se tito zamindrákovaní lidé bojí. A ti ostatní by si měli všimnout, s jakou intenzitou se tento strach projevuje, kdo všechno se k nim přidá a pod jakou úroveň je ochoten při svém mindráku a strachu klesnout.