Petr Dimun: Sjezd ČSSD – kompromis s politickou mafií

Slabá Sobotkova většina

Mediální pověst Jiřího Dienstbiera ml. se sice nese v duchu nekritického nadšení a naděje v novou tvář, ale to je asi tak stejně zavádějící hodnocení, jako když uvěříme mediálnímu obrazu Marie Benešové jako bojovnice s korupcí a mafiány, když za funkci místopředsedkyně vděčí lidem, jako je Roman Houska. Pražští politici, včetně těch sociálních demokratů, kteří podporují Bohuslava Sobotku, totiž mají s Dienstbierem ml. většinou negativní zkušenosti, kdy neplní dané slovo a dohody a chová se jako alibista, hájící si pouze svůj mediální obraz. Pokud je to pravda, je otázkou, zda se tak bude chovat i ve funkci místopředsedy, který by měl stát za Bohuslavem Sobotkou v situacích, kdy to třeba nebude zrovna populární. A jak také unese možnou narůstající popularitu, která může přesáhnout popularitu B. Sobotky, který už od první chvíle svého zvolení dostává nálepky jako „populista“, „Paroubek s lidskou tváří“ či jako člověk, který nedrží dohody. Je tak zřejmé, že bude jako předseda ČSSD terčem podobného stylu kritiky části médií a politiků, která je velmi nebezpečná, neboť jejím cílem není jen polemika s názorem a programem, který představuje, ale přímo jeho osobní delegitimizace. Jakýsi druh exkomunikace a interdiktu, který církev vyhlašovala ve středověku nad těmi, kdo zpochybňovali její neomylnost. Tento styl kritiky, která – ačkoliv je bytostně nedemokratická – je dnes vlastní většině českých médií i pravicových politiků a je, bohužel, považována za legitimní nástroj. Kritizuješ-li kapitalismus, ohrožuješ demokracii. Stejně tak je otázkou, jak loajální bude vůči Bohuslavu Sobotkovi Martin Starec, který je tak trochu solitér a prokázal, že dokáže vyjít oběma táborům vstříc, aniž by ztratil podporu jednoho z nich. A Zaorálek, Štěch či Vícha nejsou žádnými vnitrostranickými šíbry, kteří by se dokázali postavit rétorice Marie Benešové či zákulisním schopnostem Michala Haška, za nímž stojí s jedinou výjimkou všichni hejtmani.

Silné trio se šloufovskou politickou mafií v zádech: Hašek, Benešová, Škromach

Je také otázkou, jak se zachová Michal Hašek. Ve vypjaté sjezdové atmosféře se prý poté, co jej do funkce prvního místopředsedy Bohuslav Sobotka nepodpořil, nechal mezi svými blízkými slyšet, že „půjde Slávkovi po krku“, „že až se Slávek dostane do tepláků, ještě budou rádi, že to vezme“ a že „Jarouš má jediný úkol, mazat Slávkovi schody“. Nevím, zda je to pravda, emotivní je na to Michal dost. Že to sjezdové dění Michal ne zcela unesl, tomu napovídají první noční rozhovory, které dával po svém zvolení a kdy už o Bohuslavu Sobotkovi nemluví jako o „Slávkovi“, ale striktně jako o „panu Sobotkovi“. Zdeněk Škromach už se před sjezdem osobně ostře vymezoval vůči Bohuslavu Sobotkovi a na sjezdu tak svým ostrým projevem překvapil jen ty, kdo jeho veřejná vyjádření pozorně nesledují. Fakt, že byl potupně zvolen místopředsedou až v posledním kole, zcela jistě nevezme s pokorou, ale bude to dávat do souvislosti právě s pomstou druhého tábora. A Marie Benešová? Tu spojuje s Haškem a Škromachem více než co jiného blízkost k Miloši Zermanovi a jeho šedé eminenci Miroslavu Šloufovi. Ten ji doporučil svého času Miloši Zemanovi ke jmenování do funkce nejvyšší státní zástupkyně a ona mu za to byla celou dobu vděčná. Byl to právě Šlouf, který ji přes své spojence v Ústeckém kraji, Romana Housku a Naděždu Chorkovskou (čísla obou dvou například figurují na výpisech Šloufových telefonátů, které před dvěma lety kolovaly mezi novináři, jako nejčastější volaná i volající) prosadil už v roce 2006 na kandidaturu v senátních volbách. A nenávist Zemana a Šloufa k Bohuslavu Sobotkovi, coby spojence Vladimíra Špidly? Ta byla, je a bude hluboká, přesahující nenávist, kterou oba cítili k Jiřímu Paroubkovi.

Prvním lakmusovým papírkem toho, jak se Michal Hašek bude chovat, zda bude – a jak dlouho – loajálním prvním místopředsedou, zda delegáti na sjezdu zvolili tandem, anebo jen formálně potvrdili rozdělení strany, bude to, zda Michal začne veřejně dělat rozdíl mezi sílou mandátu jeho a Bohuslava Sobotky, který činí přibližně 60 hlasů. Koneckonců, fakt, že ve volbách přeskočil díky preferenčním hlasům na kandidátce Bohuslava Sobotku, dával na odiv s gustem politického gurmána.

Slabá vítězství a prohry politiků vs. jasné vítězství velrybářů

Co již ovšem o sjezdu v Brně lze říci dnes je to, že byl opět prohrán souboj s těmi, kdo privatizují politickou moc. Těmi, kdo svoji politickou moc, kterou většinou získali díky úpadku politické kultury, slabosti policie a justice, ale i díky slabosti lokálních médií, které buď korumpují nebo zastrašují, udržují jako perpetuum mobile díky penězům, které získávají z městských, krajských či jiných státních zakázek v regionech, kde jsou mocenskými hráči. Skutečnost, že tito političtí mafiáni získali své zastoupení i v nejvyšším vedení ČSSD jen předznamenala následné zamítnutí antivelrybářských změn stanov ČSSD. To je největší průšvih brněnského sjezdu ČSSD, strany, která sice hlásá boj s korupcí a zneužívání státu a přitom čím dál tím větší moc v jejích řadách získávají už ne oranžoví baroni, polopolitici, které ještě jakž takž odvozují svoji moc od voličů, ale právě političtí mafiáni typu Romana Housky. Ten je, spolu s Miroslavem Šloufem, jedním z vítězů brněnského sjezdu. Žádné omezující změny stanov, které by mu narušily jeho mocenské perpetuum mobile a navíc má ve vedení svého a Šloufova člověka, Marii Benešovou. Michal Hašek se Zdeňkem Škromachem už v minulosti prokázali, že tyto kruhy považují nikoliv za své nepřátele, ale naopak za spojence.

Nemohu než odkázat na to, co jsem napsal 8. listopadu minulého roku v Lidových novinách:

„Zásadní střet se však dá očekávat v tom základním, o čem politika je, totiž o tom, kdo a jak bude spravovat moc a jaká bude odpovědnost těchto lidí. Zda i po sjezdu v Brně budou mít v ČSSD hlavní slovo straničtí oligarchové, jejichž hlavním cílem je být u moci, zda strana zavrhne princip presumpce viny, k němuž se otevřeně nehlásí ani jeden z kandidátů na předsedu, a zda bude politika strany více marketingová než autentická, protože ve vrcholových funkcích budou autentičtí politikové scházet.“

Tento střet ČSSD, bohužel, zase prohrála.