Petr Dimun: Haškova „ČSSD nové generace“ - Paroubek pryč, Zeman zpátky

Tohoto aktu byl přítomen také samotný Miloš Zeman, čestný předseda SPOZ a její kandidát na prezidenta, který si zcela jistě symboliky tohoto okamžiku náramně užíval. Nestalo se totiž nic jiného, než to, že první místopředseda ČSSD a další čtyři vrcholní funkcionáři strany vyhlásili otevřenou podporu prezidentské kandidatuře Miloše Zemana, jíž je petice za přímou volbu pouhým fíkovým listem.

Není náhodou, že brzo ráno, několik hodin před tímto symbolickým aktem, kterým započala další fáze vnitrostranického boje mezi Haškem a Sobotkou, rozeslal médiím Hašek tiskovou zprávu, v níž ostře zaútočil na Jiřího Paroubka, kterého prakticky vyzval k odchodu z ČSSD. Je zřejmé, že jeho osobní útoky na Jiřího Paroubka, člověka, kterému vděčí za svoji nynější politickou kariéru a kterému dělal po čtyři roky loajální pravou ruku, souvisí s přijetím nového „guru“ v podobě Miloše Zemana.

Přeběhlíci: Pohanka, Melčák … Hašek

Vzhledem k tomu, co Hašek ve svém prohlášení médiím napsal, kdy vyzval Jiřího Paroubka, ať „přestane hrát divadlo“ a dá karty na stůl, je jeho divadlo okolo podpory Zemanovy prezidentské kandidatury dalším z desítek příkladů neskutečného alibismu, kterým je Michal Hašek stižen. Je až s podivem, že tak poměrně mladý člověk dokáže trpět tolika neduhy některých starců, včetně naprostého cynismu a absence idealismu.

Jeho křišťálově čistý politický utilitarismus ilustruje i myšlenková nekonzistence jeho dalších prohlášení. V mnoha svých stanoviscích například Hašek varuje Jiřího Paroubka, že jeho odchod z ČSSD a případné založení nové strany pomůže pravici a poškodí ČSSD. Argumentuje přitom negativním příkladem Miloše Zemana, ke kterému ho v negativním slova smyslu připodobňuje, aby o několik dní později provedl obrat o 180 stupňů a vyhlásil podporu konkurenční straně a jejímu projektu, před čímž zároveň varuje. Straně, která navíc prokazatelně vznikla ve shodě s pravicovými stranami před volbami v roce 2010 na bázi dohody Zeman-Topolánek a Dalík-Šlouf, jak o tom svědčí samotná slova Mirka Topolánka z referátu v hotelu Hilton. SPOZ se ve volební kampani - jejíž financování je dodnes obestřeno tajemstvím a mnohé spekulace vedou právě k byznysu, který spolu prováděli Dalík se Šloufem - svojí rétorikou, stylem i strategií nelišila od kampaně pravicových stran a v mnoha tehdejších Zemanových prohlášeních najdete podporu i některým krokům, které provádí nynější vláda. Z tohoto pohledu, ač není v parlamentu zastoupena, je SPOZ prakticky čtvrtou koaliční stranou současné vlády a proto je podporu jejímu projektu, a tedy její zviditelňování, ze strany vrcholných představitelů ČSSD nutné vnímat jako v rozporu s oficiální politikou ČSSD. Koneckonců, Haškova výtka na adresu Paroubka, že to byl údajně jeho agresivní styl a údajná arogance, která připravila ČSSD o podporu voličů, odpovídá filosofii negativní osobní kampaně pravice i SPOZ, která byla masivně vůči Jiřímu Paroubkovi před volbami vedena. Forma nad obsahem, totiž podstata zásadního střetu mezi levicí a pravicí, mezi odporem vůči privatizaci státu a naopak jeho podporou, toto prizma přijaly před volbami všechny strany pravice i Zemanova SPOZ a po volbách i Michal Hašek. Není náhodou, že to byl právě on, kdo kandidoval na předsedu ČSSD s názorem, že je nutné opustit model sociálního státu.

Nesmíme zapomínat také na kořeny SPOZ, které byly položeny v roce 2006 na bázi přeběhlíků Melčáka a Pohanky, které dodal Šlouf - s ideologickou podporou Miloše Zemana - Markovi Dalíkovi, aby ten zabránil rýsující se institucionální dohodě ODS a ČSSD, kterou tehdy podporoval i Michal Hašek a Bohuslav Sobotka. V médiích i ve stenozáznamech z Poslanecké sněmovny najdeme desítky útoků Michala Haška právě na přeběhlíky i na vládu Mirka Topolánka, kterou ovšem tu tiše, tu otevřeně Zeman podporoval. Už tehdy byla základem tohoto projektu nikoliv program a ideje, ale osobní zášť Miloše Zemana a snaha o revanš vůči lidem, kdo podle něj způsobili jeho pokoření v cestě na Hrad. Protože mu Jiří Paroubek nebyl schopen ani ochoten v některých jeho nárocích v tomto směru vyhovět, Zeman udělal vše pro to, aby se aspoň ČSSD nedostala do vlády. Záminkou se Zemanovi stal boj proti velké koalici, což od premiéra z éry opoziční smlouvy znělo opravdu neuvěřitelně. Výsledkem Zemanova tažení byla nejkorupčnější vláda v éře ČR.

Našel Šlouf v Haškovi nového Zemana?

Obávám se, s ohledem na zkušenosti z let 2006-10, že se proto nejedná jen o podporu Zemanovy prezidentské kandidatury, ale o širší útok na ty v ČSSD, kdo se v roce 2003 podíleli na Zemanově pokoření v prezidentské volbě. Síla těchto Zemanovo pohrobků po odchodu Jiřího Paroubka mimořádně vzrostla a byla institucionálně potvrzena na jarním sjezdu ČSSD volbou některých lidí do vedení strany. Mezi otevřené zastánce Miloše Zemana je nutné vedle Haška s Palasem zařadit také Marii Benešovou, která udržuje dlouhodobě nadstandardní styky s Miroslavem Šloufem, který jí také skrze své spojence – Romana Housku a Janu Vaňhovou – zařídil nominaci a podporu klíčové ústecké ČSSD.

Motivace Michala Haška lze hledat někdy v roce 2008, kdy se stal díky úspěchu ČSSD v krajských volbách, jedním nejmocnějších mužů strany s možností rozhodovat o miliardách a postech pro ty, kdo budou podporovat jeho mocenskou pozici. Od té doby ochládal jeho vztah mezi ním a Jiřím Paroubkem a zlom nastal v roce 2009, kdy Jiří Paroubek odmítl jeho snahu o kandidaturu na post eurokomisaře pro nedostatek zkušeností a neznalost jazyků. Hašek se poté začal intenzivně setkávat jak se Zemanem, tak se Šloufem, což Hašek vždy vysvětloval tím, že sonduje u protistrany. Dnes je zřejmé, že už tehdy vznikal minimálně vřelý osobní vztah, který se zhmotnil v předsjezdové podpoře Haška ze strany Zemana, který Sobotku považuje za jednoho ze „zrádců“, jež z hloubky nenávidí a pohrdá jimi.

Bude proto nyní zajímavé sledovat, kdo další se k podpoře Zemanovy prezidentské kandidatury připojí (tedy formálně k petici SPOZ za přímou volbu, což je jedno a totéž), a jaká bude reakce předsedy Sobotky na tento akt, který zcela jistě nemá podporu vedení a je navíc v rozporu s politikou ČSSD.

Zemanova šlehačka, Paroubkova smetana

Se Zemanem a jeho vztahem k ČSSD se to má jako se všemi civilizačními mýty: zaměňuje se příčina za následek. ČSSD se tak bude muset vrátit k samotné podstatě otázky, zda je Miloš Zeman opravdu tím „levicovým kandidátem“ na prezidenta, jak se snaží tvrdit Michal Hašek a Šloufovi a Zemanovi věrní v ČSSD, kteří vzpomínají na naduté peněženky z dob opoziční smlouvy, anebo se konečně otevře debata o peripetiích minulosti ČSSD, kterou musela projít, aby se dostala až tam, kam ji nakonec přivedl Jiří Paroubek. Tedy nejen k vládě na základě dohody s ideovým soupeřem, ale k pevnému voličskému jádru, k většině v Senátu, a hlavně k pevnému ukotvení v obcích a krajích. Zemanovu náhodnou šlehačku (pod jeho vedením ČSSD nikdy na regionální úrovni nebodovala) Paroubek nahradil stabilní smetanou, ze které tu šlehačku lze tvořit. Miloš Zeman je zcela jistě výraznou osobností české politiky, byť trpí v posledních letech intelektuálním kornatěním, čehož výrazem budiž jeho islamofobní výroky a výroky typu „ženy by neměly mít řidičák“. O nedávném rozhovoru s Jiřím Ovčáčkem ani nemluvě. Výraznou osobností, s neoddiskutovatelnými pozitivními zásluhami o vývoj naší země, prostě Zeman je. Problémem ale také je, že ať chce nebo ne, není to „levicový kandidát“ a jeho minulost po roce 2002 ukazuje, jak se dokáže mstít těm, kdo mu tuto jeho „levicovou“ masku odmítají uvěřit. A hlavně: s kým vším je schopen se, ke splnění svého osobního zadostiučinění – a přiznávám se, že ho chápu v osobní zášti vůči lidem, které vytáhl na piedestaly moci, kteří se k němu tehdy zachovali „tak, jak se zachovali“ – spojit. Musím si ovšem položit otázku: Spojuje-li se Zeman s Haškem, který se chová stejně vůči Paroubkovi, jako Gross, Špidla či Sobotka vůči němu, co je na jeho jednání sakra následováníhodného?