Ondřej Kosina: Stane se Hugo Chávez počtvrté prezidentem?

Klíčová slova: 

Opoziční kandidát a guvernér státu Miranda Henrique Capriles Radonski se prohlašuje za středo-levicového následovníka brazilského ekonomického modelu a exprezidenta Luly da Silvy. Tvrdí, že všechny sociální programy z Chávezovy éry by zachoval, ale zbavil je údajné zkorumpovanosti a neefektivnosti. Tato rétorika je však pouhou maskou za účelem zmatení a oklamání venezuelských voličů. Capriles je členem pravicové strany a není pochyb o tom, že jeho vítězství by znamenalo konec bolívarovské revoluce, ačkoliv to popírá. Na začátku září totiž bývalý guvernér státu Anzoategui publikoval tajné plány Koalice za demokratickou jednotu na implementaci neoliberální hospodářské politiky po Caprilesově vítězství. 30.září další opoziční politik – křesťanský demokrat Aldo Carmeno – stáhl svou podporu Caprilesovi, obvinil ho z falešnosti a klamání venezuelského lidu a podpořil současného prezidenta.

I Wall Street Journal zaznamenal, že Hugo Chávez zůstává ve své zemi nadále velmi populární zejména díky řadě sociálních programů, které poskytují ubytování, bezplatnou zdravotní péči a vzdělání chudým lidem. Toho si je dobře vědoma i pravicová opozice, jež nemůže nahlas a otevřeně říci, co ve skutečnosti zamýšlí. Proto se prezentuje sociálně demokratickou rétorikou, brazilským modelem a slibuje zachování Chávezova sociálního státu. Ve skutečnosti hodlá v domácí politice bránit zejména vysokopříjmové vrstvy a v zahraničně-politické oblasti se přiklonit k Washingtonu a ekonomiku podřídit direktivám MMF. Capriles prohlásil, že chce přehodnotit všechny smlouvy uzavřené s Ruskem a Čínou a přerušit intenzivní styky s Íránem, Běloruskem a některými dalšími státy.

Venezuela je nejen zemí s druhými největšími zásobami ropy na světě, ale i respektovanou regionální mocností v rámci Latinské Ameriky, která se svou ideologií socialismu 21. století představuje alternativu vůči současnému úpadkovému globálnímu kapitalismu a dluhovému otroctví. Tento systém se stal vzorem i pro Bolívii, Ekvádor a Nikaraguu. Hugo Chávez se přátelil s Muammarem Kaddáfím, udržuje vřelé vztahy s Ruskem, Čínou, Sýrií, Íránem a jeho vzorem je Fidel Castro. Důrazně odmítá tzv. humanitární intervence, které jsou pouze záminkami ke změnám nepohodlných režimů. Venezuelský prezident vyjádřil již v minulosti obavy, že jeho země je dalším žhavým adeptem na násilnou změnu režimu podnícenou zvenčí – tu by zahájila destabilizace vnitropolitické situace prostřednictvím narušení voleb. Ostatně pokusu o státní převrat čelil již v dubnu 2002. Chávez naznačil, že má informace zpravodajských služeb o spiknutí za účelem vraždy opozičního kandidáta Caprilese a následného svalení odpovědnosti na „režim“. Proto je Caprilesově bezpečnosti ze strany státu věnována zvýšená pozornost.

Hugo Chávez je proslulý svou radikální rétorikou bez diplomatických příkras, např. prohlásil, že sionismus a kapitalismus jsou ideologie zodpovědné za imperialistické války a 90% světové chudoby. Obyvateli své země je vnímán nejen jako socialista, ale především jako vlastenec. Těžká nemoc, ze které se pozvolna zotavuje, ho ještě více přiblížila lidu, jenž s ním v těžkých chvílích soucítil. Chávez byl opakovaně zvolen v demokratických volbách, a proto jej ani jeho odpůrci nemohou nazývat diktátorem. Poprvé byl zvolen v roce 1998 většinou 56,2%, v roce 2000 už 59,8% a v roce 2006 dokonce 62,8%. Podle průzkumů preferencí, které však ve Venezuele nejsou příliš relevantní, se podpora Henrique Caprilese pohybuje mezi 32 – 37% hlasů, zatímco Hugo Chávez by získal 46 – 51%. Jiné agentury naopak favorizují Caprilese s 52 – 53% a Chávezovi přisuzují jen 45 – 48% hlasů. Prezidentova popularita dosud měla vzestupnou tendenci a letošní volby tento trend buď potvrdí, nebo vyvrátí.