Ondřej Kosina: Levice ovládla další evropský stát

Vítězství labouristů naznačovaly průzkumy veřejného mínění – týden před volbami preference Strany práce dosáhly 40,2 %, Nacionalistickou stranu hodlalo podpořit 28,2 % a 29,2 % voličů bylo nerozhodnutých. Labouristy vedl do voleb 39letý lídr Joseph Muscat a pod jeho vedením strana získala 54,8 % hlasů a 39 mandátů v 69členné Sněmovně reprezentantů. Strana práce si tak oproti volbám v roce 2008 polepšila o 6 % a 5 křesel na úkor Nacionalistické strany. Ta oslovila 43,3 % voličů, což odpovídá 30 mandátům. Krátce po vyhlášení výsledků Muscat prohlásil, že nečekal tak zásadní vítězství a vyzval ke zklidnění emocí. Bývalý premiér Gonzi v reakci na volební porážku uvedl, že Nacionalistická strana potřebuje zahájit reformní proces a současně zůstat ukotvena v hodnotách, které zastává. K prohře pravice přispěly nejen korupční aféry ministrů, ale i únava z patnáctileté vlády konzervativců. Designovaný premiér Joseph Muscat definoval priority sociálně demokratické vlády, mezi které patří aktivní politika zaměstnanosti a tvorba nových pracovních míst, ačkoliv nezaměstnanost je na Maltě nejnižší v EU (4,3 %), nastartování hospodářského růstu, posílení boje s korupcí, efektivnější ochranu životního prostředí a zlevnění energií pro domácnosti.

Na Maltě funguje čistý bipartismus a obě historické politické strany, které se střídají u moci, prošly určitými proměnami v čase. Maltská strana práce (MLP) od svého založení v roce 1920 hájí zájmy nižších vrstev a střední třídy. Nejvlivnějším maltským politikem v druhé polovině 20. století byl labourista Dom Mintoff, premiér v letech 1955 – 1958 a 1971 – 1984, jenž zahájil budování sociálního státu, zvýšil státní zásahy do ekonomiky a spolupracoval s odbory. V zahraniční politice se zaměřil na důslednou odluku od Velké Británie, posilování vztahů se Sovětským svazem, Čínou a arabskými zeměmi, přičemž podporoval palestinskou autonomii a spolupracoval s libyjským vůdcem Muammarem Kaddáfím. I po odchodu z premiérské funkce si Mintoff udržoval kontrolu nad stranou, která dále vládla v letech 1984 – 1987 a 1996 – 1998. Od té doby působila v opozici. Maltská strana práce se – na rozdíl od většiny evropských sociálně demokratických stran – v minulosti profilovala euroskepticky. V referendu v roce 2003 se postavila proti vstupu země do Evropské unie a prosazovala pouze určitou formu partnerství s EU. Nicméně Joseph Muscat, který se do čela MLP dostal v roce 2008 a v letech 2004 – 2008 byl europoslancem, změnil kurz a labouristé se zařadili do hlavního proudu Strany evropských socialistů.

Nacionalistická strana (PN) vznikla již v roce 1880 pod názvem Antireformní strana a postupně se přihlásila ke křesťansko-demokratickým hodnotám a spolupráci s katolickou církví. Vystupovala proti užší integraci s Velkou Británií a v 60. letech 20. století byla hlavní formací prosazující úplnou nezávislost Malty. Strana hájila a dosud hájí zájmy vyšších vrstev, podnikatelů a katolické církve, jejíž vliv ve veřejném životě (např. ve školství) podporuje. V zahraničně politické oblasti se orientovala na Západ a spolupráci s NATO a EU. V roce 1990 podala pravicová vláda přihlášku do Evropských společenství a o třináct let později spojila referendum o členství v EU s volbami, což jí zajistilo vítězství. Nyní po patnácti letech vlády odchází do opozice.

Po vítězství levostředových koalic v Rumunsku a Itálii je Malta dalším evropským státem, kde ve volbách uspěla sociálně demokratická formace. Doufejme, že trend posunu evropského elektorátu doleva bude pokračovat i nadále a nemine ani Českou republiku v roce 2014.