Ondřej Kosina: Co se ještě stalo 11. září

V září 1970 ve volbách zvítězila Lidová jednota – koalice socialistů, komunistů a dalších menších levicových formací v čele se Salvadorem Allendem, který byl krátce poté zvolen chilským prezidentem. Levicová vláda získala silný mandát k uskutečnění reformního programu, jenž zahrnoval mj. důslednou pozemkovou reformu, znárodnění důlního průmyslu, bankovního sektoru a telekomunikací, regulaci cen veškerého zboží nebo zvýšení celních sazeb pro zahraniční průmyslové produkty. Tato radikální opatření s nadšením uvítala většina chilské společnosti – přirozeně s výjimkou horních vrstev reprezentovaných pozemkovou oligarchií a velkoburžoazií. Referendum o politice Lidové jednoty představovaly obecní volby v dubnu 1971, kdy strany vládní koalice získaly většinu hlasů.

Vývoj v Chile znepokojoval USA, které v době vrcholící studené války nemohly připustit další ohnisko socialismu na západní polokouli bez ohledu na to, že si to chilský lid přál a tuto vládu demokraticky zvolil. Přátelství prezidenta Allendeho s Fidelem Castrem a jeho vazby na sovětský blok vedly ve Washingtonu k přípravě vojenského puče ve spolupráci s chilskou oligarchií. Odtajněné dokumenty CIA potvrdily přímou angažovanost této zpravodajské služby v celé záležitosti. Prezident Allende čelil nejen rozsáhlé hospodářské krizi, ale i tlaku z krajních pólů politického spektra. Jeho vláda však po celou dobu své existence plně respektovala základní demokratické principy, k čemuž se smluvně zavázala ještě před nástupem k moci. 

11. září 1973 svrhla armáda v čele s generálem Pinochetem kabinet Lidové jednoty a Salvador Allende padl při obraně prezidentského paláce. Augusto Pinochet nastolil brutální diktaturu kombinující prvky fašismu a neoliberalismu. V ekonomické oblasti došlo ke zrušení všech reforem předchozí vlády a začala nekompromisní protilidová politika v podobě šokové terapie utahování opasků. Fašistický teror vyvrcholil vraždami a mučením stoupenců levice, jejich deportacemi do koncentračních táborů a dalšími zločiny proti lidskosti, to vše s požehnáním Washingtonu. Celkem měl tento zrůdný režim na svědomí 3100 lidských životů. Krátkodobé hospodářské oživení skončilo v roce 1981 a země se opět ocitla v krizi. Přesto dodnes nejen část české pravice v čele s plzeňským turbodoktorem Bendou oslavuje Pinocheta jako zachránce Chile před hospodářským kolapsem. Velkými stoupenci jihoamerického diktátora byli i americký prezident Reagan a britská premiérka Thatcherová.  

Chilská společnost je ve vnímání této epochy moderní historie dodnes polarizována a každý rok dochází 11. září k násilnostem a střetům s policií. Letos bylo zraněno 42 policistů a bezpečnostní složky během pouličních potyček zatkly 264 lidí. Současný konzervativní prezident a milionář Sebastián Piñera raději nepřilévá olej do ohně – 11. září 1973 označil za historický fakt a jeho 40. výročí časem reflexe. Domnívám se, že tato bolavá stránka chilských dějin bude ještě dlouho živá a teprve generace, která Pinochetovu éru nezažila, ji bude vnímat bez emocí jako jednu z mnoha událostí na stránkách učebnic dějepisu.