Miroslav Němec: Volby do sněmovny v roce 2010 vyhrála ČSSD v čele s Jiřím Paroubkem a nikoliv ODS, jak se nyní lživě tvrdí!

Pane Kulíku, asi jsme opravdu žili každý někde jinde, protože uvádíte věci zjevně nepravdivé. Přesto jsem se Vám vaše dotazy snažil poměrně detailně vysvětlit a to proto, abych Vám nemusel odpovídat desetkrát, popř. aby si to přečetli i další lidé, pro které jsou tyto informace důležité. Přesně takové otázky padaly i u prověrkových komisí po převratu, kde různí primitivové, veksláci a další nevzdělanci, kterým se nikdy nechtělo dělat, byli v zorném úhlu policie (VB) a kteří „bojovali“ proti minulému režimu tím, že páchali různou trestnou činnost, zejména kradli, co se kde dalo, šmelili s nedostatkovým zbožím, vekslovali u Tuzexů, vyráběli pervitin a jezdili pod vlivem alkoholu. Znám jich mnoho a dokonce někteří sami sebe, ač o policejní práci nevěděli vůbec nic, pak nominovali do funkcí okresních policejních ředitelů, krajských policejních ředitelů, šéfů personálních oddělení a tam dále likvidovali slušné policisty, kteří na ně měli původně realizační spisy, prodávali podnikatelům služební průkazy a odznaky služby kriminální policie, vyzrazovali policejní akce a za služební peníze jezdili na „výlety“ do zahraničí.

Pokud jde o to moje studium, skutečně jsem doporučení od CZV KSČ nedostal, nikdo mi nic obsáhle nezdůvodňoval, ale bylo mi pouze řečeno, že moje studium nebylo doporučeno proto, že to podnik nepotřebuje. Jeden otcův známý mi pak ovšem řekl proč mi to nedoporučili a dokonce i to, kdo k tomu vydal příkaz. Já jsem si však tehdy na přijímací zkoušky vzal dovolenou, zkoušky jsem udělal a začal jsem do školy chodit. Protože tam však chodilo ještě několik dalších lidí, kteří to na stranický výbor „donesli“, začal mi můj nadřízený bezdůvodně dávat odpolední směny i přesto, že se na tom konkrétním pracovišti do té doby pracovalo pouze na ranní směnu a tím mi v podstatě studium znemožnil. Chtěl jsem proto odejít do jiného podniku, ale narazil jsem na jaký-si závazek odpracovat právě jen v tomto konkrétním podniku určitý počet let, nebo zaplatit, na tu dobu, nehoráznou sumu peněz. Navíc si mě zavolal nadřízený a sdělil mi, že on ví, že já jsem se byl zeptat na určitou práci v jiném podniku (protože oba vedoucí spolu zasedali v nějaké komisi) a doslova mi řekl „Kdybys měl tři vysoké školy, zůstaneš do smrti na základní pozici a nemáš šanci“. A když Vám tohle někdo řekne v době, kdy chcete studovat, chcete něco dokázat, chcete se oženit a snažíte se vydělat víc peněz, sebere Vám to veškeré naděje a hledáte nějaké přijatelné řešení. Já jsem zkrátka v tom věku vůbec nechápal, jak je něco takového možné, jak může nějaký “blb z partaje“ rozhodovat o tom, jestli já obyčejný mladý kluk, mohu nebo nemohu studovat a posléze jsem pochopil, jak je to všechno „provázané“, že se všichni tito funkcionáři znají a že ať odejdu kamkoliv, půjde to vždycky se mnou. A v této bezvýchodné situaci za mnou přijeli jací-si policejní náboráři z Prahy a sdělili mi, že si mne „natypovali“ už na vojně a že by oni měli zájem, abych nastoupil k Veřejné bezpečnosti a že pokud projdu náročným výběrovým řízením a přijmou mě, vnitro za mě zaplatí podniku tu finanční částku a budu moci studovat i práva. Když jsem jim ovšem řekl jaké mám kvůli otci problémy a proč, řekli mi, že mě pozvou na psychotesty a na zdravotní vyšetření a pokud budu vyhovovat, uvidíme co se dá dál dělat. Slíbili mi, že se to v podniku nikdo zatím nedozví a najednou jsem viděl opět nějakou perspektivu. Psychotesty byly celodenní, zdravotní prohlídka několikadenní, ale uspěl jsem ve všem a byl jsem přijat. Nic víc a nic míň. Nemám co skrývat, ani si cokoliv vymýšlet.

Pokud jde o důstojnické zkoušky během základní vojenské služby, ty byly povinné pro všechny velitelé čet, což však byli většinou vysokoškoláci, kteří tam byli jen na rok a mne k nim přiřadili jen proto, že jsem dělal velitele čety jako četař základní vojenské služby a v tu dobu nikdo nezkoumal jestli jsem v KSČ a nebo ne, výuka byla cca 4 hodiny týdně přímo u nás na útvaru, takže to žádná důstojnická škola nebyla. Je ale pravdou, že když se blížil termín zkoušek, přišel za mnou politruk praporu a chtěl, abych si napsal přihlášku do KSČ, což jsem právě, i s ohledem na tu kauzu s otcem, odmítl a tím jsem na sebe zřejmě zbytečně upozornil. Následně mi, byť jsem uspěl jako nejlepší z celého útvaru, důstojnickou hodnost nedali. Nic víc, nic míň.

V roce 1969, který uvádíte, jsem byl právě na vojně v Michalovcích a o nějakém bití demonstrantů či dokonce o střílení do nich, jak Vy píšete, jsem opravdu nikdy nic neslyšel a tehdy mě to ani nezajímalo. Bití demonstrantů jsem později viděl pouze v televizních záznamech z té demonstrace na Václavském náměstí před pádem minulého režimu v roce 1989, neboť tam zakročoval Pohotovostní pluk Veřejné bezpečnosti, což byla vlastně škola pro mladé začínající policisty, kteří sami ještě stejně nic neuměli, byli zjevně dost unavení a „vyšokovaní“ a že tam došlo k nějakým excesům je jisté.

Po převratu se opravdu leckde děla „velká svinstva“, ale já jsem plnil svoje úkoly vždy tak, abych zákony neporušoval a s vědomím, že sloužím státu, nikoliv nějakému konkrétnímu ministrovi vnitra, natož nějakému „protekčnímu“ floutkovi dosazenému do funkce policejního prezidenta či ředitele. A že slušní byli jen asi dva ministři, víme všichni. Nikdy jsem však neslyšel, a podle mne to možné není, aby si někdo udělal maturitu za jediný rok. Je možné pouze to, že když přišel nový maturant, byl nucen, aby mohl vůbec sloužit, absolvovat tzv. střední odbornou školu MV, která trvala původně tři roky, pak dva roky a nakonec již jen 1,5 roku. To ale nebyla maturita, pouze odborná policejní škola ve smyslu pomaturitní rekvalifikace. To mi věřte. Doufám, že už Vám to bude stačit, protože kdybych si s Vámi měl takto dopisovat, nic jiného bych již neudělal. Mějte se fajn.

Pane Kulíku, podle toho co píšete a na co se mne tady 23 let od „převratu“ ptáte, nebudete asi ani „případný volič LVA“, jak uvádíte, ale spíše provokatér, vyhozený armádní politruk či bývalý agent StB, neboť otázky tohoto typu byly na místě nejpozději počátkem devadesátých let minulého století a zajímaly pouze pitomce bez vzdělání, kteří se chtěli nějakým podvodem dostat na lukrativní místa ve státní správě obsazená právě lidmi úzce spojenými s minulým režimem. Bohužel se jich tam ale řada dostala a proto je dnes situace taková, jaká je, neboť po převratu platilo – všechny komunisty bez rozdílu vyházet, byť řada z nich byli skuteční odborníci a jimi řízená pracoviště fungovala zcela bezchybně, všechny fabriky vyráběly a dnes je takřka všechno rozkradeno. Velká chyba a bohužel nenapravitelná.

Přestože nejsem profesionálním politikem, ale jen policistou ve výslužbě a zůstanu jím do smrti, protože z policejní služby se v podstatě nedá odejít, neboť to není normální povolání, ale opravdu poslání, mám řadu znalostí a zkušeností, které lze využít a pokud něco vůbec dělám, nedělám to ani tak pro sebe, a nebo pro nějakou politickou funkci, ale dělám to výhradně formou pomoci pro slušné lidi, zásadně zadarmo a s jediným cílem - pomoci obyčejným slušným lidem v dnešní složité situaci do které je zavedli porevoluční politici. Nejsem tedy ani povinen Vám na cokoliv odpovídat a navíc na věci ze svého soukromí, nemám na to ani čas, ale dnes učiním výjimku, aby mne již podobnými ubohostmi nikdo nikdy neobtěžoval.

Píšete, že Paroubek odstoupil, protože neměl s kým sestavit vládu. Jiří Paroubek, díky své průbojnosti, nebojácnosti a inteligenci volby vyhrál, i přesto, že proti němu právě ODS a některé další pravicové strany organizovaly neskutečné podrazy a „špinily“ ho kde mohly. Vládu by určitě sestavil a podstatně kvalitnější, než ODS s TOP 09 a VV. Jen Václav Klaus usoudil, že bude lepší, když pověří Nečase z jeho domácí ODS, čímž faktického vítěze voleb „vyšachoval“ ze hry a Jiří Paroubek odešel. Volby skončily 29. května 2010 a Jiří Paroubek odešel až 8. června 2010. Odešel však středem – jako vítěz, ne jako zbabělec! Kdyby byl „hadem“ a chtěl vládnout za každou cenu jako např. v minulosti Lux, a nebo nyní někteří představitelé teatrální TOP 09, mohl vládnout bez ohledu na volební program s kýmkoliv a přesto tak, s ohledem na zájmy lidu, neučinil. Za to je třeba si ho velmi vážit, protože mu nešlo o lukrativní funkci na výsluní, ale o politický program, který prosazoval ve prospěch lidí této země.

Je třeba si uvědomit, že ČSSD je levicová politická strana a jako taková musí, opakuji - MUSÍ, spolupracovat se všemi levicovými politickými stranami, tj. i s KSČM, se SPOZ a dnes i s novou politickou stranou NS LEV 21 a pokud tomu tak nebude, neudělá se tady pro obyčejné slušné lidi vůbec nic a všechny ostatní úvahy, ať již je pronáší kdokoliv, jsou chybné!

Pokud jde o mne, nejsem členem žádné politické strany, tedy ani, nové a moderní levicové strany NS LEV 21, za kterou jsem byl navržen do funkce stínového ministra vnitra a pro kterou dělám zdarma bezpečnostní politiku na úseku vnitřní bezpečnosti státu právě proto, že jsem o to byl panem Jiřím Paroubkem opakovaně požádán. Dělám to proto, že právě Jiří Paroubek je jedním z mála levicových politiků, který je dostatečně průbojný a zároveň „čistý“, nešmelí ani nekrade, nebere úplatky a je dostatečně vzdělaný a inteligentní, a hlavně - snaží se zlepšit postavení obyčejných lidí, kteří se již nemají jak bránit. A právě proto, že je takový jaký je a dokáže otevřeně kritizovat nejen politické odpůrce, ale i lidi ze svých řad, tak se ho řada neschopných politiků a intrikánů bojí. Vedle něj by zkrátka zcela zanikli. Proto ho také opakovaně podrazili i lidé z jeho vlastní strany, stejně tak jako Miloše Zemana.

Přesto, že každý policista, který sloužil před listopadem 1989 a sloužil i po listopadu, byl již nesčíslněkrát prověřen různými komisemi, atestacemi a lustracemi, na konkrétní místo se dostal buď díky vyhranému výběrovému řízení, nebo konkursem, na základě odborných znalostí a praktických zkušeností, a materiály každého takového policisty (a tedy i moje) jsou na patřičných místech k dispozici, nemůže být žádných pochyb o „čistotě“ každého z nich. Přesto, že o Vás osobně nevím vůbec nic a ani mě to nezajímá, sděluji na Váš dotaz, že do řad Veřejné bezpečnosti jsem nastoupil v roce 1971 jako obyčejný řadový hlídkový policista na nejnižším stupni základního policejního útvaru Veřejné bezpečnosti zejména proto, že jsem chtěl pomáhat lidem, chtěl jsem pronásledovat zločince, kteří tady byli i v dobách minulých, chtěl jsem alespoň něco změnit a chtěl jsem studovat, což normálně nebylo možné, protože v té „fabrice“ jsem k tomu potřeboval souhlas nějakého stranického výboru KSČ, který jsem opakovaně nedostal. Nedostal jsem ho jen proto, že můj děda z matčiny strany, jako drobný rolník, nechtěl vstoupit do JZD a tak mu StBáci zabavili krávu, telátko, vola i kozu, babičce, která celý život dřela na poli dali důchod 100,-- (sto korun měsíčně), takže dědeček musel těžce – jako zedník – pracovat až do 82 let, aby se vůbec uživili, můj tatínek, který byl obyčejným soustružníkem ve fabrice a ve svém volném čase a zcela zadarmo hrál druholigový fotbal a současně tam, opět zadarmo, dělal i trenéra, nechtěl vstoupit do KSČ a když ho konečně „ukecali“ s tím, že na žádné schůze chodit nemusí, bude platit měsíčně známku jen 5,--Kč, a že potřebují mladé lidi alespoň „do počtu“, aby splnili nábor, tak tam vstoupil a když sem vtrhla vojska Varšavské smlouvy, tak si vzal dovolenou a tu stranickou legitimaci hodil vedoucímu tajemníkovi OV KSČ před řadou tehdejším potentátů na hlavu, vynadal mu, že takovou lumpárnu podporovat nebude – a bylo vymalováno. A já, místo, abych šel na vojnu, jako všichni moji vrstevníci do Prahy, jsem byl - jako trest za otce - odeslán k vojenskému útvaru 8700 Michalovce, kousek od východních hranic, kam jsem cestoval 13,5 hodiny rychlíkem a domů jsem se v podstatě dostal jen dvakrát. Když jsem byl pak přeložen do Čech a jako jediný u celé divize jsem s výtečným prospěchem složil důstojnické zkoušky a měl jsem být jmenován do hodnosti podporučíka, někdo (asi VKR) zjistila, že nejen, že nejsem členem KSČ, ale i to, že můj otec zahodil po vstupu vojsk stranickou legitimaci, žádnou hodnost podporučíka jsem nedostal a aby mi to snad nepřišlo líto, dali mi pro útěchu, snad jedinému v celé armádě, hodnost rotného i přesto, že jsem jako voják základní vojenské služby tehdy velel celé četě a půl roku před koncem vojny i celé rotě, protože tehdejšího velitele roty vyhodili z armády na hodinu za to, že pouze šel s manželkou v uniformě kapitána ČSLA z kina zrovna v době, kdy se v onom místě konala demonstrace proti SSSR po vyhraném hokeji 4:3. Taková byla doba, milý pane.

Když jsem se pak po různých peripetiích, prověrkách, celodenních psychotestech aj. dostal konečně k policii, protože někdo normální usoudil, že asi nejsem žádný protistátní živel, ale normální člověk, který chce opravdu jen pomáhat lidem a honit zločince, byl jsem zařazen na vůbec nejnižší stupínek služební hierarchie přesto, že někteří protekční jedinci, kteří se mnou tehdy nastupovali, tyto základní stupně přeskočili a nastoupili přímo na kriminálku, kde se pracovalo v civilním oděvu. Protože jsem nikdy nechtěl sloužit v místě svého trvalého bydliště, abych nemusel zakročovat proti kamarádům, denně jsem vstával v 04,30 hodin a v 05,30 hodin jsem jezdil vlakem do Prahy, odkud jsem se vracel nejdříve kolem 19,00 hodiny, ale někdy také až druhý a nebo třetí den v noci a ráno pak znova. Pokud jsem nechtěl dělat až do důchodu „pěšáka“ či služebního řidiče, musel jsem v podstatě celý život studovat, veškeré práce kolem domku dělat po nocích a o víkendech, pokud zase nebyly bezpečnostní akce, atd., pořád dokola. Koupíte si lístky do divadla, manželka se těší, ale musíte do služby. Chcete jít s dětmi na výlet, opět služba a nic nikoho neomlouvá, neboť služba je služba a kdo nevyhověl, nebo to nervově nevydržel, byl nemilosrdně vyhozen bez jakékoliv náhrady. Takže doslova „otrocký“ život pro stát a ze života v podstatě nic nemáte, víc než polovina policejních manželství je rozvedeno, protože to normální žena, která chce žít i svůj život nevydrží, děti vyrostou a vy jste pomalu nad hrobem. Takový je život poctivých policistů a ne to, jak tady Vy a pár vám podobných uvádíte, že někdo nechtěl dělat rukama ve fabrice, tak šel k policii, nebo že si tam vystudoval za rok maturitu (to bych chtěl vidět kdy a kde?), nebo za dva roky vysokou školu. To říkají pouze ubožáci, kteří o policejní službě a o policistech vůbec nic nevědí, protože taková praxe tady byla po převratu v roce 1948, kde se skutečně v rámci tzv.“ právnické dvouletky“ dala práva vystudovat, ale protože ti lidé nic neuměli, ani umět nemohli a páchali zločiny (viz. vykonstruované případy padesátých let), rychle to také skončilo. Takže brzděte, nikoho nenapadejte, protože o tom nic nevíte.

A jinak si zopakujte pravidla českého pravopisu, zejména „i/y“, neboť píšete hrubé chyby, např. ve sl. vedly musí být tvrdé „y“, protože…..ty materiální důvody vedly. Chápete? Ale to jen tak na okraj. Tak se mějte pěkně, neposlouchejte hospodské řeči různých pitomců a přemýšlejte vlastní hlavou.