Komunisté v průzkumech před občanskými demokraty. Je to opravdu tak překvapivé?

V této souvislosti není nezajímavé další šetření, které ukazuje, že politické třídě věří kolem 9% našich občanů. To je rovněž důsledek vládnutí pravice a jejích metod a stylu realizace těchto ,,škrtforem", jež ve své většině poškozují drtivou většinu pracujících občanů. Proto se lidé začínají čím dál víc upínat k levicovému řešení fiskálních problémů, což v dané situaci byl a je jev zákonitý.

První ,,vlaštovkou" v tomto směru jsme zaznamenali ve Francii, kdy socialista F. Hollande těsným rozdílem porazil N. Sarkozyho, který již byl delší dobu ve vleku ,,železné" kancléřky A. Merkelové. Hollande dal ihned po svém triumfu najevo, že cesta, kterou se Evropa ubírá, tedy prosazování nekoncepčních rozpočtových škrty, je v zásadě špatná, a je nutné v první řadě podpořit poptávku a obnovit hospodářský růst. Podle mého názoru budou následovat i další země a politické kormidlo se tak stočí doleva, protože realizace nekoncepční škrtací politiky se prostě jednou vyčerpá a lidé to také patřičně prokáží ve volbách.

Naše pravice ovšem tento trend ve své ideologické předpojatosti ignoruje a dál trvá na svých dogmatických východiscích. Není schopna pochopit, že akce odborářů a občanských iniciativ nechtějí rozdmychávat chaos, jak říká premiér Nečas, ale je to pouze reakce na škodlivé kroky vlády, která si slovo ,,reforma" přivlastnila, neboť nikdo jiný nemá mandát dělat reformy, pouze pravice. Pokud by dělala reformy levice, tak je to pouze zmíněný chaos a negace.

Naši komunisté tak nemusejí dělat vůbec nic a přitom jim stoupají volební preference, a to strmým tempem. Nic na tom nezmění volba nového předsedy na květnovém sjezdu této strany. I když má KSČM nad ODS navrch jen těsně, zmíněné průzkmy jsou dobrým indikátorem měnících se nálad v české společnosti. Pokud lidé volili ,,změnu" ve volbách před dvěma lety a věřili za vydatného přispění pravicových médií, že levice je zpátečnická a naopak pravice progresivní, o dva roky později je situace poněkud jiná. I když je opozice v parlamentu nevýrazná a slabá, tento stav při současných ,,výkonech" naší vlády ještě nějakou dobu potrvá. Bohuslav Sobotka a Vojtěch Filip mohou doslova v klidu sedět se založenýma rukama a pozorovat vládní trápení.

Pravice a její strašení návratem komunistů k moci, jímž před každými volbami hrozí, tak ztrácí i u ,,zarytějších" příznivců pravice na síle. Zkrátka proto, že je již kontraproduktivní a zabírá na čím dál méně lidí. Jasným důkazem jsou zmíněné volební výstupy tří agentur, jež potvrzují sílu komunistické strany, která ale nadále zůstává stranou protestní a nikoliv stranou politického establishmentu. Nečas není schopen pochopit, že je to právě on, kdo eventuálně přivádí komunisty k moci. I když termín ,,k moci" je nepřesný. Přivést komunisty k moci by znamenalo k absolutní moci, neboť v letech 1948 - 1989 zde držela KSČ absolutní moc. A návrat komunistů k tomuto systému vládnutí je asi tak pravděpodobný, jako že Nečas a spol. zítra vyhlásí předčasné volby. Bohužel se ještě najde nemálo lidí, kteří tomu věří.

Nárůst volebních preferencí komunistů nás tak nemůže překvapit. Je to zákonitý trend, který umožňuje velmi slabý výkon moci Nečasova kabinetu. Ten bude svými vládními kroky nadále zvyšovat sociální napětí ve společnosti, a tak je klidně možné, že komunisté se dostanou za půl roku i před sociální demokraty. Jejich ,,výkon opoziční moci" je sice rovněž slabý, ale v daný moment to na první místo ve volebních preferencích stačí. Uvidíme na jak dlouho.