Jiří Paroubek ve sněmovně: Vládní novela zákona o státním zastupitelství má mouchy

Projev Jiřího Paroubka k novele zákona o státním zastupitelství - 12. června 2013

Vážená paní předsedkyně, dámy a pánové, dovolte mi v úvodu pár osobních poznámek, nebo pár poznámek, ony nejsou tak osobní na toto téma mimo textu, který mám k tomuto zákonu připraven.

Především mě překvapila délka playdoye pana ministra spravedlnosti k tomuto návrhu zákona. Tento návrh zákona je věc, která velmi zásadním způsobem změní pozici, strukturu státního zastupitelství a kromě jiných věcí, které jsem chtěl slyšet, tak jsem se chtěl dozvědět, proč vlastně taková to změna byla připravena. Já chápu, že pan ministr těžko může říct to, co já mám v úvodu svého připraveného vystoupení, že jde o to, aby se posílila nezávislost struktury státního zastupitelství na politických vlivech. To by vypadalo, jako že tady se někdy do té soustavy státního zastupitelství v těch předchozích letech zasahovalo, ale nevím, jestli tento návrh tak, jak je sestaven, tohle zajistí.

Třetí poznámka. Myslím si, že tento návrh tak, jak je připraven, vychází z personální situace, která je dnes ve vedení státního zastupitelství. Ti lidé se mi mohou líbit, nemusí se mi líbit, ten dojem veřejnosti je převážně pozitivní, já to veřejnosti přeju. Ale myslím si, že není dobré, když ty věci jsou prezentovány tak, jako by tento návrh zákona byl také z jejich pera. Musím říci, že tady se trošku rozmáhají takové podivné manýry. Soudce Ústavního soudu si vybírá předseda Ústavního ústavu. Jsou to kvalifikovaní lidé, nesporně. Proti tomu já nemám ani slovo, proti nim nemohu říci. Ale nevím, jestli je to praxe, která je obvyklá v demokratickém státě. A jestli tady někdo si dělá zákon sobě na míru, tak je to hodně neobvyklé.

Čtvrtá poznámka, o kterou jsem se chtěl s vámi podělit a myslím si, že tady pan předseda klubu sociální demokracie to také naznačil, a sice ten mediální tlak, který se vytváří, jako kdyby toto byla alfa a omega, tento zákon, tento návrh zákona v tomto pojetí boje proti korupci a bez toho bychom nemohli být. Já myslím, že ta podstata boje proti korupci je trochu někde jinde, ale tady není na to teď prostor, ani chuť ty věci probírat. To jsem chtěl říct v úvodu svého vystoupení.

To znamená, vrátím se k tomu bodu 2, o kterém jsem hovořil, že pravděpodobně, když jsem se to ve vystoupení pana ministra nedozvěděl, tak úplně jde o to, posílit potřebu nezávislosti struktury státního zastupitelství na politických vlivech, abychom se už nikdy nemuseli stydět za státní zastupitelství, vzpomeneme-li si na kauzu Čunek, abychom si mohli být jisti, že přípravné trestní řízení probíhá rychle, zákonně a objektivně, tedy poněkud jinak, než jak probíhalo a probíhá toto řízení v kauze Davida Ratha.

Ujišťuji vás, že pokládám novou právní úpravu státního zastupitelství za nutnou a potřebnou. O to víc jsem zklamán současnou verzí předkládaného zákona. Připomenu, že státní zastupitelství nahradilo v roce 1993 dosavadní soustavu orgánů prokuratury založenou na principech jednotnosti, centralizace a monokracie. Státní zastupitelství je pojímáno jako složka moci výkonné, je součástí rezortu Ministerstva spravedlnosti a nemá samostatné vazby k ústavním orgánům jako k Parlamentu a prezidentu republiky. Nový zákon o státním zastupitelství má přinést komplexní reformu státního zastupitelství.

Hlavním cílem je posílit nezávislost státního zastupitelství jako instituce. To spíš vyvěrá z toho, co jsem si přečetl v návrhu než z toho playdoye pana ministra. Jako instituce ale i státních zástupců na jakýchkoli vnějších vlivech, dále posílil jejich nestrannost, samostatnost, na druhé straně ale i odbornost a odpovědnost. Bohužel však v míře hojné, kdy hrozí, že se státní zastupitelství vymkne veřejné kontrole.

Není tajemstvím, že nový zákon je tzv. šitý na míru současnému vedení Státního zastupitelství, které snad dává záruku, že nejširší autonomie nebude zneužita. Nicméně je otázkou, zda ona přílišná autonomie nebude do budoucna, až třeba paní doktorka Bradáčová a další odejdou, věci na škodu a paradoxně nehrozí politickým zneužitím více než současný stav.

Vy jste, pane ministře, tady hovořil o francouzské revoluci. Je to záležitost, kterou jsem se léta zabýval. Myslím, že znám velmi dobře její dějiny i to, kolik desítek právníků bylo v těch jednotlivých zákonodárných sborech, zejména v tom vrcholném období, ať už ústavodárném shromáždění, zákonodárném nebo v konventu. Byly to často vynikající mozky, mnohé z nich také skončily velmi špatně. Ale mimo soustavu toho konventu včetně výboru veřejného blaha a výboru pro obecnou bezpečnost byl také veřejný žalobce Fouquier-Tinville. A ten měl velice centralizované pravomoci a nemyslím si, že, a ten byl nástrojem té revoluce, nechci říct teroru, to nehrozí, zaplať pánbůh, ale nemyslím si, že jakékoli soustředění do jedněch rukou je dobré.

Kritikové nové úpravy položertem - polovážně říkají, že zatímco nyní je zapotřebí pro politické či jiné ovlivnění trestního řízení ovlivnit několik státních zástupců, nabytím účinnosti nové právní úpravy postačí ovlivnit jednoho. Nejvyššího státního zástupce. Nesporným pozitivem nového zákona je přidělování jednotlivých případů podle předem stanoveného rozvrhu práce, to jest podle specializace. Stejně tak i zřízení specializovaného úřadu pro boj s korupcí.

Konkrétní negativa předkládané úpravy podle mého názoru jsou - já tady uvedu několik. Až přílišná nezávislost soustavy státního zastupitelství hrozící vymknutí se veřejné kontrole, což připomíná návrat k monokratické prokuratuře. Dále, soustava státního zastupitelství je sice chráněna před vnějšími vlivy, ale naopak vystavena pořádné škále vnitřních vlivů v rámci soustavy státního zastupitelství. Za další: koncentrace rozhodování na Nejvyšším státním zastupitelství, centralizované rozhodování, omezení samostatnosti, rozhodování nižších článků soustavy státního zastupitelství, přímá možnost ovlivnění trestních kauz dozorovaných na úrovni krajských státních zastupitelství. Dále faktická neodvolatelnost státních zástupců. Další, redukci soustavy státního zastupitelství zrušením Vrchních státních zastupitelství na tři stupně, nenásledovaná stejným zásahem na úrovni soudů. Vrchní soudy zůstanou. Z Vrchního státního zastupitelství se fakticky stanou jen pobočky Nejvyššího státního zastupitelství. Zaniknou ovšem specializované odbory Vrchního státního zastupitelství.

Za další: dojde k přesunům státních zástupců ne vždy s využitím jejich dosavadních zkušeností, délky praxe a odborné specializace. Za další: dojde k vyšším výdajům ze státního rozpočtu na platy státních zástupců. Podle mého názoru toto je záležitost v řádech milionů, tak možná že v celém kontextu věci je to poměrně bagatelní věc. Posiluje se personální pravomoc Nejvyššího státního zastupitelství ve vztahu k nižším státním zastupitelstvím. Konečně, zřízený Úřad pro potírání korupce nemá k sobě odpovídající článek soudní soustavy ve smyslu specializovaného soudu.

Vážený pane ministře, dámy a pánové, mně se dostal před několika dny do rukou velmi zajímavý materiál pod názvem Nejzásadnější připomínky k návrhu nového zákona o státním zastupitelství. Autorem materiálu jsou řadoví státní zástupci. Pokud bude mít pan ministr zájem a kdokoli z vás, vážení kolegové, tak samozřejmě vám tento materiál rád zašlu na vaše stránky. S nějakými mými osobními poznámkami, ale nejsou snad nějaké závadové. Abyste se nad některými věcmi zamysleli. Já tady nebudu celý ten materiál číst, jsou to desítky připomínek, ale některé věci tady zmíním. (V sále je silný hluk, někteří poslanci hlasitě debatují mezi sebou.)

Tak třeba Úřad pro potírání korupce. Neříkám, že všechny ty názory sdílím, které jsou uvedeny v tomhle materiálu, ale myslím, že to stojí za zamyšlení. Paragraf 40, Úřad pro potírání korupce. Zřízení úřadu považujeme za nesystémové řešení, které žádné zásadní zlepšení...(Odmlčí se.) Paní předsedající, prosím, tam pánové poslanci z vládní koalice se baví tak nahlas, že už se neslyším. (Předsedkyně PS: Promiňte.) Já vím, že vás to nemusí zajímat, ale podle mě je to jeden z nejvýznamnějších zákonů, které tady možná schválíme, možná v této podobě, což by bylo neštěstí. Které žádné zásadní zlepšení v boji proti korupci nemůže přinést. Jde jen o koncentraci moci na úkor jiných státních zastupitelství soustavy. Skutečnost, že úřad nemá žádný protipól soustavě soudní ani policejní, dále, že podle § 40 odst. 4 má v podstatě možnost podstatnou část své agendy delegovat na nižší státní zastupitelství podle svého uvážení, takže nadále tato zastupitelství mohou vlastně i po zřízení úřadu zpracovávat jeho agendu jako doposud, spornost, reálnost takové potřeby jen dokresluje. Vhodně zvolen není ani název, protože evokuje, že se jedná o jakýsi úřad stojící mimo soustavu státního zastupitelství, spíše na úrovni speciálního policejního útvaru.

Pojem "potírání" je pojmem, jejž právní teorie ani právní praxe nepoužívá a je spíše pojmem žurnalistickým. Koncentrace zejména korupční agendy do rukou několika státních zástupců u jednoho útvaru je krokem jednoznačně rizikovým a ve svém důsledku vlastně "prokorupčním", neboť sledovat a případně ovlivňovat jeden útvar je pro potencionálního - já bych napsal potenciálního - zájemce jistě mnohem jednodušší než kdyby daná agenda zůstala decentralizovaná podle obecné dozorové příslušnosti.

V důvodové zprávě se neargumentuje žádným konkrétním případem, kdy by postupem dosavadně příslušného dozorového státního zástupce byla zmařena žalobní potencionalita v jakékoliv korupční věci. Trendem by naopak mělo být "speciály" nezřizovat nebo soustředění jedné agendy trestního řízení z celé republiky do jednoho místa a její řešení neustále stejnými státními zástupci je vždycky korupčně rizikové. (Pozn.: viz. aktuálně kauza soudce Havlína v případě dopravní trestní činnosti.)

Mohl bych dále citovat k tomuto bodu. Myslím, že pokud tady budou zájemci, rád jim ten materiál přepošlu.

Paragraf 73 až § 75, který se týká poradního sboru. Přínos poradního sboru cituji: je sporný, povede pouze k byrokratizaci celé soustavy. Působnost poradního sboru je vymezena tak široce, že v podstatě žádná personální otázka se neobejde bez předchozího projednání s poradním sborem, s čímž může souviset nejen časová náročnost a zdlouhavost řešení personálních otázek, ale i navýšení administrativní zátěže v podobě přípravy podkladů atd.

Projednání s poradním sborem dokonce vyžaduje i pro stát v uvozovkách stáž státního zástupce u vyššího státního zastupitelství. Viz § 80 odst. 4 zákona. Navíc poradní sbor bude tvořit 11 státních zástupců a 5 náhradníků z řad státních zástupců, což de facto znamená, že na utvoření tohoto orgánu padne fakticky jeden až dva obvody státního zastupitelství, přičemž činnost poradního sboru je tak obsáhlá, že lze důvodně předpokládat, že státního zástupce, který bude členem tohoto orgánu, vytíží na úkor jeho primární činnosti, kterou na svém kmenovém pracovišti vykonává.

Za další. Vynechám řadu dalších věcí a budu se věnovat té poslední a podle mě dosti podstatné záležitosti. Výjimka pro nejvyššího státního zástupce z hlediska zániku jeho funkce po nabytí účinnosti nového zákona o státním zastupitelství - § 104 odst. 7. Cituji: "Není zřejmé, proč je výjimka u současného nejvyššího státního zástupce, který byl jmenován též před účinností navrhovaného zákona, kdy u něho není konec funkčního období ve stejném režimu, jako mají ostatní vedoucí státní zástupci. To jest podle toho, kdy byl najmenován, takže pokud byl jmenován v roce 2011, mělo by mu funkční období skončit za čtyři roky. Místo toho mu po nabytí účinnosti nového zákona o státním zastupitelství," a to v tomto znění, to je moje poznámka, "poběží automaticky nové funkční desetileté období, takže pokud by nový zákon skutečně nabyl účinnosti od 1. ledna 2015, bude doktor Zeman ve své funkci až do roku 2025." Je to mladý člověk, moje poznámka, ale rok 2025 je dost daleko. "Ani z důvodové zprávy k zákonu k § 104 není uvedeno, proč je v případě jeho osoby činěna takováto zásadní disproporce oproti jiným vedoucím zástupcům."

Dámy a pánové, je tam celá řada dalších připomínek, které podle mého názoru nemají takovou míru závažnosti jako ty, které jsem tady z větší části četl. Myslím, že tento zákon stojí za zamyšlení, jeho jednotlivé části. Já si myslím, že tady zazněla docela rozumná slova i koneckonců z úst pana ministra, že je potřeba hledat shodu a že je potřeba takové pasáže, které prostě rozumné nejsou, tak z nich hledat cestu. Já jsem pro reformu státního zastupitelství, ale ne reformu uspěchanou, reformu nedomyšlenou. Reforma musí být ve všech důsledcích zvážena tak, abychom nevstupovali z bláta do louže.

Děkuji za pozornost.