Francouzský obrat doleva završen

Socialistická strana (PS) získala 280 křesel (spolu s dalšími ideologicky spřízněnými levicovými kandidáty přes 300 křesel) v 577členném parlamentu a dosáhla tak absolutní majority. Oproti volbám v roce 2007 si polepšila o 94 mandátů. Její blízcí spojenci – Strana levicových radikálů a Občanské a republikánské hnutí disponují 15 mandáty, což znamená, že socialisté mohou pohodlně vládnout i bez podpory Zelených nebo Levicové fronty Jeana-Luca Mélenchona. Zelení na volební koalici se socialisty významně profitovali, protože navýšili počet mandátů ze 4 na 17, což jim umožní založit poslanecký klub a stanou se třetí největší parlamentní stranou. Levicová fronta (FdG), která se vyhnula volebním aliancím se socialisty, aby si udržela vlastní nezávislost, ztratila polovinu křesel (dříve 19, nyní 10), přestože získala více hlasů než v minulých volbách. Nyní ani nemůže založit poslanecký klub, na který je potřeba minimálně 15 členů.

Hlavní opoziční strana Svaz pro lidové hnutí (UMP) se spřízněnými pravicovými kandidáty ztratila 119 křesel a několik jejích prominentních členů bylo poraženo a přišlo o mandát. UMP nyní disponuje 194 zákonodárci. Bezprostředně po oznámení volební porážky vedoucí členové strany začali volat po přehodnocení postojů a hodnot UMP. Alain Juppé prohlásil, že by partaj měla trvat na nespolupráci s Národní frontou, s čímž souhlasí i Jean-Pierre Raffarin, jenž dodal, že ostrý posun UMP doprava a sblížení s idejemi krajní pravice by bylo chybou. Nicméně předseda strany Jean-François Copé se svými kolegy nesouhlasí.

Lídr centristického Demokratického hnutí (MoDem) François Bayrou přišel o poslanecký mandát, když ho porazil socialistický vyzyvatel a strana tak snížila své parlamentní zastoupení ze tří na dva poslance. Bayrouova porážka je vnímána jako zničující nejen pro jeho politickou kariéru, ale především pro stranu, kterou založil a pro francouzský politický střed jako celek. Ztráty zaznamenaly navzdory alianci s UMP i další dvě formace pravého středu – Nový střed a Radikální strana. Zastoupení Nového středu v Národním shromáždění pokleslo z 25 na 14 zákonodárců a nebude tak moci založit poslanecký klub. Radikální strana obdržela pouze 9 křesel.

Extrémní pravice pronikla do parlamentu naposledy v roce 1997. Zisk dvou mandátů je tak pro Národní frontu (FN) velký úspěch, byť se jedná o marginální zastoupení. Straničtí vůdci Marine Le Penová a Louis Aliot byli poraženi, ale zvítězila Le Penové dvaadvacetiletá neteř Marion Maréchal-Le Penová, která se stala nejmladší poslankyní a nestraník na kandidátce FN, právník Gilbert Collard. Předsedkyně strany svedla v Pas-de-Calais velmi těsný souboj se svým socialistickým soupeřem Philippem Kemelem, který ji porazil o pouhých 0,2 %. V parlamentu zasedne i bývalý člen FN a nyní nezávislý nacionalistický politik Jacques Bompard.

V zámořských departmentech a teritoriích si několik lokálních stran udrželo své mandáty nebo získalo nové – např. Guyanská socialistická strana, jež se do parlamentu vrátila poprvé od roku 1993. Hnutí nezávislosti Martiniku obdrželo 2 křesla a své poslance budou mít i představitelé domorodců z Mayotte (levice), Nové Kaledonie (odpůrci nezávislosti) a Francouzské Polynésie (autonomisté a odpůrci nezávislosti). Krajní levice, Piráti a menší ekologické strany ve druhém kole neuspěly v žádném obvodě. Je kuriózní, že poslankyní se nestala ani Hollandova bývalá partnerka, Sarkozyho protikandidátka z roku 2007 a výrazná socialistická politička Ségolène Royalová. Volební účast dosáhla 55,4 % a mnoho pravicových voličů v očekávání neodvratného rudého tsunami předem rezignovalo a k urnám se ani nedostavili.

Po rozpadu tandemu Merkozy bude zajímavé sledovat, jak si porozumí duo Merkollande. Rozdílné pohledy na směřování Evropy mezi Berlínem, sledujícím nadále neplodnou politiku škrtů a Paříží, usilující o prorůstová opatření, jistě povede k četným tenzím v rámci EU.