Senátu došla munice

Protože znám české politické a marketingové poradce, vím, že řada z nich nedokázala odolat, aby neporadila svým klientům – stranám obou pravostředových koalic – aby ostře útočili na prezidenta.

Tyto útoky měly mobilizovat jejich voliče. Zdá se ale, podle posledních průzkumů veřejného mínění, že po uklidnění pandemie a po postupném návratu téměř normálního života do české společnosti,  se podpora pravostředových stran nejen zastavila, nýbrž, jak se zdá, v souhrnu dokonce klesá. Pokud se dostanou do poslanecké sněmovny obě levicové strany a Šlachtova strana, nebudou obě dvě pravostředové koalice schopny sestavit vládu s podporou většiny poslanců ve sněmovně.

O to větší boj se strhne o středového, swingujícího voliče, který svou podporu může poskytnout ve volbách stranám tu napravo, tu nalevo. Zkrátka, míra nejistoty volebního výsledku se zvyšuje a tento swingující volič většinou nemiluje extrémy. A v extrémech si zatím libuje zejména česká pravice. Ostatně, útok na prezidenta, včetně snahy o jeho sesazení z důvodu neschopnosti vykonávat mandát, je silně kontroverzním tématem. Možná, že útoky přispěly k mobilizaci zemanožroutského elektorátu pravice, ale tím se jejich potenciál vyčerpal. Teď už ostré útoky na prezidenta, ostatně bezvýchodné, s ohledem na pravděpodobný zamítavý verdikt Ústavního soudu u případné žaloby, jim škodí. A tak chlapci a děvčata ze senátu ze své militantní pozice zvolna vycouvávají.

Včerejší rozhodnutí Ústavní komise Senátu, jež nedoporučila, aby senátoři jednali na své schůzi o případném prohlášení prezidenta Zemana z neschopného vykonávat úřad, zavírá dveře pro extrémistická řešení. Ta jsou ovšem některým senátorům velmi sympatická.

Svým prokázaným extremismem se senát již po několikáté dostal do rozporu s většinovým názorem českých občanů. Také v tomto případě, pokud jde o pokus o odvolání prezidenta, se jednalo jen o plácnutí do vody. Cílem bylo stát se hrdiny alespoň jednoho anebo i více dní, na které bude upřena pozornost médií. Ale pravice teď hraje přeci jen vyšší hru nežli tyto kontraproduktivní hrátky.

Útoky na prezidenta pravici vítězství ve volbách nepřinesou. To je dnes více než zřejmé. Možná, že se dočkáme prozření šéfů pravostředových stran, kdy nám konečně sdělí, co by vlastně chtěli v případě svého – stále více se vzdalujícího – volebního vítězství, vlastně dělat.

Osobně si myslím, že útok na prezidenta byl snahou ukázat silné téma, které by mělo nahradit neschopnost pravice přicházet s pragmatickými a racionálními řešeními především v oblasti ekonomiky.

Prezident Zeman se tak svým kritikům ze Senátu může jen a jen smát.