Inflace exploduje, odboráři ve varu. Čeká nás generální stávka?

Je to zcela logický krok, neboť státní úředníci mají pro letošek zcela zmražené platy. Učitelé je mají meziročně zvýšené pouze o 2% a nepedagogičtí pracovníci mají, podobně jako státní úředníci a pracovníci v kultuře, zmražené platy úplně.

Vláda si hraje s ohněm. Je to dáno tím, že většina jejích členů naprosto nechápe současnou ekonomickou situaci, nemá potřebnou odbornou průpravu v ekonomické oblasti a neumí si vůbec představit praktický dopad drahoty do rozpočtů českých domácností.

Statistici nyní připustili, že inflace v květnu již dosáhla 16%. Pokud ovšem vyloučíme ze základního spotřebního koše potravin např. jablka, kde byl dokonce v předchozím měsíci zaznamenán meziroční pokles jejich ceny, a podobné, pro výživu obyvatelstva ne zas tak důležité položky, pak je reálná inflace mnohem vyšší (stačí si zajít do obchodu s potravinami). Někde mezi 20 až 25 %. Ceny elektřiny a plynu sice zatím ve II. čtvrtletí nevzrostly o desítky procent, a to z jednoduchého důvodu, protože platby proběhnou až po skončení čtvrtletí. Ale hlavně budou následovat další navýšení. Např. v Praze bude v průběhu III. čtvrtletí cena plynu u klientů Pražské plynárenské o 55% vyšší, než byla v I. čtvrtletí. A jede se dál… Budou nejspíš následovat další navýšení cen plynu I elektřiny.

Cena plynu v tomto týdnu na světových trzích dosáhla úrovně kolem 9,5 dolaru za jednotku (Mmbtu), což je více než čtyřnásobek toho, jak vysoké byly ceny plynu před dvěma lety. A je to více než čtyřnásobek toho, co platí za plyn naši maďarští přátelé, jejichž vláda si před časem udělala dlouhodobé smlouvy o dodávkách plynu z Ruska za garantované nízké ceny. Ceny pohonných hmot rostou meziročně kolem 44% a jistě to není jejich strop. Ceny potravin rostou meziročně, alespoň u těch nejdůležitějších položek, o 20 – 30% (cena chlebové mouky roste dokonce meziročně o více než 60%). U jaké ceny se asi zastaví na konci roku ceny chleba?

Vláda projevila kolosální neschopnost, protože ji ani nenapadlo dát např. moratorium na vývoz ještě nevyprodukované pšenice, do jejíž sklizně u nás zbývá 6 – 8 týdnů. Česká pšenice je tedy prodaná nastojato a my se můžeme „těšit“, že budeme za pár měsíců dovážet chlebovou pšenici anebo chlebovou mouku za podstatně vyšší ceny. Legrační slevu na spotřební dani u pohonných hmot spolkly navyšovačky prodejních cen někde u distributorů....

Požadavky odborářů jsou tedy více než pochopitelné. Je ale také pravdou, že požadovaný nárůst mezd dále zvýší inflační tlaky v české ekonomice.

Ze slušnosti nebo z neznalosti většina ekonomických novinářů a komentátorů nehovoří o tom, že průmysl vydává děsivé signály o setrvalém poklesu výroby. Už několik týdnů notoricky opakuji ve svých článcích, že HDP Česka na konci roku zaznamená nejspíše meziroční pokles o cca 2%. To bude znamenat - neboť státní rozpočet byl koncipován na předpokladu 3 – 4 procent meziročního nárůstu HDP –, že z příjmů státního rozpočtu „zmizí“ zhruba 100 mld. korun. To bude tvrdá rána pro zatím sebevědomě se tvářícího, ale zcela nekvalifikovaného ministra financí Stanjuru. Zkrátka, na konci roku se schodek státního rozpočtu nejspíše dopotácí zhruba na úroveň schodku, který jsme zaznamenávali v předchozích dvou letech v důsledku pandemie koronaviru za Babišových vlád.

Samozřejmě, že mzdové požadavky pracujících jsou spravedlivé, ale nebudou řešit podstatu problému.

Velkou část problémů v ekonomice Česka a EU vytváří válka na Ukrajině. Pryč s takovou válkou! Zájmem námezdně pracujících by mělo být, aby konflikt na Ukrajině skončil. Ukončení konfliktu povede ke snížení cen celé řady komodit počínaje energetickými surovinami (plynem, ropou), které válka pomohla vyšponovat do závratné výše.

Naši američtí přátelé, kteří ze všech nejvíce podporují Ukrajinu v boji až do posledního ukrajinského vojáka, jsou jistě spokojeni. Vojensko-průmyslový komplex získává krásné zbrojní zakázky, o kterých se mu ještě před půl rokem nesnilo. Američané vyřídili ruskou konkurenci v dodávkách levného ruského plynu do Evropy, do EU, jenž bude nahrazen několikanásobně dražším plynem zkapalněným (LNG). Evropa si bude hrát na svůj Green deal a Atlantický a Indický oceán budou brázdit (zatím ještě neexistující) tankery na zkapalněný plyn z USA, z Austrálie či z Kataru. Emise těchto lodí určitě životnímu prostředí neprospějí. Stejně tak jako těžba plynu z břidlic. Ale to je už jiný příběh. Plně cenově konkurenceschopný ruský plyn a ruská ropa budou odebírány ve větších objemech Indií, Čínou, latinskoamerickými a africkými státy....

Nečekám od pana Středuly, že by právě on, člověk působící v Aspenu byl schopen a ochoten vysvětlit odborářům, že jejich prvořadým zájmem je ukončení konfliktu na východě Ukrajiny. To by samozřejmě trochu pozlobilo naše americké přátele, že? Také pozdržení generální stávky až do doby po prázdninách, je poněkud podivným rozhodnutím odborářských bossů. Měli by plnou silou udeřit ještě do prázdnin. Tedy ihned po ukončení nouzového stavu.

Současná vláda se řídí v ekonomice zásadou „laissez faire, laissez passer“(zásadou č.2 je svádět vše neblahé na Babiše). Jinak řečeno, vláda nic dělat nebude, trh prý všechno srovná. Že trh zasáhne negativně do osudů milionů českých občanů, to je vládě srdečně jedno. Generální stávka by ji přivedla alespoň trochu k rozumu.

Rostoucí drahotou se ovšem také zužuje sociální základna voličů Fialovy vlády. Zůstanou jí k podpoře jen ti příjmově nejsilnější a popletové, kteří uvěří jejím blábolům o hájení „hodnot“ kdesi na Ukrajině....

Každá domácnost, a je mi líto zejména těch domácností samoživitelek, důchodců, zdravotně postižených, bude zasažena v krátké době nárůstem drahotních nákladů každý měsíc ve výši 8, 10, 12 či 15 tisíc korun. To bude rána jako z praku pro všechny, kdo jsou s příjmem pod úrovní průměrné mzdy, což je zhruba 80% našich spoluobčanů.