Bidenův konec. Je to překvapení?

Americká demokracie momentálně není zrovna ve skvělé kondici. A volební procesy, zejména pokud jde o Demokratickou stranu Spojených států, zrovna negenerují do klíčových politických pozic lidi ve středním nebo dokonce v mladším věku. 

Na jednu stranu to má něco do sebe. Když do řídících funkcí nebo do nejvyšších ústavních funkcí obecně přicházejí lidé s velkou a často mimořádnou životní zkušeností, snižuje se četnost chybných rozhodnutí. Ale přece jen se zdá, že Demokratická strana USA zapojení až příliš zkušených politiků v dosti vysokém věku do klíčových funkcí přehnala. A nemá mechanismus, kterým by jim umožnila důstojný odchod s poctami a zejména včas. Mám na mysli jak prezidenta Joe Bidena, tak třeba bývalou předsedkyni Sněmovny reprezentantů Pelosiovou, oba dva ve věku přes 80 let. Konec konců i šéf Senátní většiny Demokratické strany, Schumer, není zrovna mužem v rozpuku mladosti.

Poslední intelektuální výkony, ale také celkový "strojový" pohyb prezidenta Joe Bidena mi připomíná dobu, kdy v sovětském politbyru v polovině 80. let vládli starci. Dodnes nezapomenu na „výkon“ nově zvoleného generálního tajemníka UV KSSS, Konstantina Černěnka, na pohřbu jeho předchůdce Jurije Andropova, kdy v zimním moskevském vzduchu bylo vidět, jak dýchá jako lokomotiva. Prostě, na první pohled to byl starý, unavený, nemocný muž na konci sil. Leonida Brežněva sice vozili po zahraničních návštěvách i v pokročilém věku a měl i oficiální audience v Kremlu, kde přijímal zahraniční delegace, ale mluvili za něj překladatelé....

Konec konců i Donald Trump je mužem, který je už několikrát plnoletý. Ale zjevně je v lepší fyzické i duševní kondici nežli jeho politický protějšek, Joe Biden.

Od včerejšího večera však má D. Trump jiný protějšek. Tím je Kamala Harrisová. Dosavadní viceprezidentka Spojených států, nyní čerstvá adeptka na nominaci na kandidaturu na prezidentskou funkci nejmocnější země světa. Je to pro ni jistě velký skok, protože ve viceprezidentské funkci zatím nebyla příliš vidět. Áž se zdálo, že se může ztratit úplně. Ale je o cca 20 let mladší nežli D. Trump a to je deviza, se kterou se dá pracovat. Stejně tak jako s tím, že je bývalá prokurátorka a že tedy může „soudit“ z několika kriminálních deliktů obviňovaného D. Trumpa.

Od zákulisí Demokratické strany to vlastně není úplně hloupý tah, i když se jedná v zásadě o tah zoufalý. Již první den ukázal, že sponzoři zareagovali dobře a na kandidaturu Harrisové na prezidentství poslali za několik hodin 50 mil. dolarů. Ale náklady prezidentské kampaně přesáhnou hodně přes miliardu dolarů. Jsou to neslýchané sumy, ale taková je realita.

Určitou nevýhodou Harrisové, podle některých analytiků, je, že zrovna není druhým Dhémostenem.

. To v souboji o prezidentství může být problém. Kandidát na prezidenta Spojených států mluví neustále a při různých příležitostech a k různým skupinám občanů a každé jeho slovo je mu odezíráno z úst. To byl hlavní důvod toho, proč to Joe Biden zabalil. Prostě, pokud si politik plete reálie, a to závažným způsobem a pokud se to děje opakovaně a příliš často, je to velký problém.

Republikáni teď hledají, co by na Harrisovou našli. Tak to prostě v politice je. Každý má svého kostlivce ve skříni a republikáni se budou snažit tohoto kostlivce dostat na světlo boží. Anebo si něco mírně prefabrikovat. Uvidíme.

Blamáží Demokratů by bylo, pokud by „kostlivec“ byl tak velký a tak pro americkou veřejnost nestravitelný, že by Harrisová nakonec musela říci, že do souboje o prezidentství nepůjde. To se myslím nestane, ale stát se to může. I toto museli Demokraté, resp. jejich vedení a mocné zájmové skupiny, které mají blízko k Demokratické straně, pečlivě zvážit. Harrisová, má-li být ve volebním boji konkurenceschopná, musí být úplně bez poskvrny. V opačném případě bude kampaň Demokratické strany skomírat.

Ale ve hře není jen prezidentský úřad a úřad viceprezidenta. Ve hře je také volba celé Sněmovny reprezentantů a volba třetiny senátorů Spojených států. A pokud i tam Demokraté prohrají, bude to minimálně na dva roky. aSž do nové volby Sněmovny reprezentantů znamenat prakticky úplnou politickou bezvýznamnost Demokratické strany.

Takže tohle a ještě mnoho jiného je teď v sázce.

Nasazení K. Harrisové by znamenalo, že bude pokračovat současná vnitřní i zahraniční politika Spojených států. Tedy, pokud bude zvolena. D. Trump jistě změní jak zahraniční, tak vnitřní politiku USA. Je jen otázka jak. Můžeme spekulovat o snížení daní, což ovšem při obřím deficitu Spojených států je diskutabilní pro. He otázka, co může od T. Trumpa očekávat Evropa. Jednak požadavek na navýšení vojenských výdajů, umím si představit, že místo 170 mld. korun, které bude mít k dispozici ministerstvo obrany v příštím roce (tedy odvozeno od 2% HDP), to může být třeba 250 mld. korun. Americké zbrojařské koncerny budou jistě jásat, ale pro české obyvatelstvo by to znamenalo další těžký zásah do jeho peněženek. D. Trump se jistě pustí i do obchodní konfrontace s Čínou. To, podle mého názoru by byla věc, kterou nemohou Spojené státy bez ztrát prestiže vlivu a financí vyhrát. Ale může k tomu dojít.

Pokud se podíváme na oba dva kandidáty prezidentství realisticky, musíme si být vědomi i rizik, které jejich volba přinese.

Kamalu Harrisovou čeká teď řada horečných dnů, kdy musí kontaktovat co nejvíce vlivných a nejvlivnějších lidí v Demokratické straně v USA, aby podpořili její kandidaturu a aby kongres Demokratické strany, který proběhne za měsíc, Harrisovou nominoval na kandidaturu na prezidentství podle možnosti jednomyslně. Pokud by na kongresu byla zpochybněna její autorita a její leadership, mohla by až do voleb jen tiše statovat a čekat na fatální porážku.

A Donald Trump si musí zvyknout na jiného soupeře. Přeci jen na ženu se mu bude hůře útočit. Ale nepochybuji o tom, že si při útocích na ní nebude brát servítky.

Jiří Paroubek

Foto: J. Biden, Fox news, printscreen