15. březen, 1939

Západní spojenci Československa, Francie a Velká Británie, tehdy donutili Československo odstoupit pohraniční oblasti Českých zemí s většinou německého obyvatelstva Hitlerovu Německu. Československo muselo vydat své pohraniční pevnosti nepříteli. Po odstoupení pohraničních oblastí bylo prakticky bezbranné a od svých dosavadních spojenců, Francie a Británie, nedostalo zmrzačené torzo státu ani žádné bezpečnostní záruky. Bylo tedy zcela vydáno na milost a nemilost Hitlerovi. Situace ihned po Mnichovu využili slovenští Ĺudáci, kteří nejprve vyhlásili slovenskou autonomii, aby později ve spolupráci s Němci vytvořili ,vlastně v okamžiku obsazení Čech a Moravy německým vojskem, svůj vlastní klerofašistický stát.

Obsazením Čech a Moravy získal Hitler vynikající průmyslový potenciál v Českých zemích a zejména její vysoce výkonné zbrojovky a strojírenské závody, které posílily jeho válečnou mašinérii. Získal také bez boje veškerou výstroj a výzbroj Československé armády, pokud ta byla na území Čech a Moravy. Jen tak mimochodem, útoku na Francii se v tankových kolonách Němců, v květnu a červnu 1940, účastnilo 400 ukořistěných československých tanků.

Do čela země, zmrzačené Československé republiky, byl v listopadu 1938 postaven volbou parlamentu dlouholetý vynikající znalec správního práva a předseda Nejvyššího správního soudu, JUDr. Emil Hácha.

Hácha byl pozván, vlastně předvolán, 14. března 1939 do Berlína a po brutálním nátlaku a nestydatém vyhrožování bombardováním Prahy ze strany Göringa, Hácha souhlasil s vytvořením Protektorátu Čechy a Morava a tedy s vojenskou okupací Čech a Moravy. Okamžitě po vstupu německých okupantů do země došlo podle předem připravených seznamů k zatýkání stovek osob. Především se jednalo o německé antifašisty, o největší odpůrce nacismu, o židy. Prostě nacisté ukázali již první den teroristický charakter svého režimu. A to co následovalo, bylo ještě mnohem horší. Na konci šestileté okupace byla země hospodářsky rozvrácena, zbídačena. Bylo zavražděno na 360 tisíc československých občanů. Byla vlastně zničena celá židovská minorita, ze které se z koncentračních táborů vrátilo jen žalostné torzo.

Ve svých důsledcích znamenala německá okupace a její teroristický a vyhlazovací charakter, že česká vláda v exilu na žádost domácího odboje, začala požadovat odsun sudetských Němců. Po skončení války tak v důsledku toho, co se stalo v Mnichově a v důsledku německé okupace, získaly České země zcela jiný charakter než před válkou. Ze sudetských Němců zbyla jen malá menšina a z početné židovské menšiny, která v předválečném Československu žila v klidu a dobře prosperovala, zůstaly jen tisíce osob. Prostě České země byly územím, které poprvé od středověku ztratilo multietnický charakter.

Charakter nacistického režimu u nás a válka způsobily také radikalizaci českého a slovenského obyvatelstva. Země se posunula významně doleva. Komunisté v prvních poválečných volbách získali v Čechách a na Moravě dokonce přes 40% hlasů. Byl to jejich nejlepší volební výsledek ze všech států Evropy, alespoň pokud jde o svobodné volby.

Německá okupace na dlouho narušila vztahy mezi Čechy a Němci. Až dlouhá léta po válce, počátkem 70. let, uznalo Německo, tedy Spolková republika Německo, neplatnost Mnichovské dohody. Byla to tehdy vláda německých sociálních a svobodných demokratů pod vedením W. Brandta, jenž prožil celou válku v exilu mimo Německo, která přistoupila k uzavření tohoto smluvního aktu s Československem. Ale až po pádu komunistického režimu bylo možné hledat a najít cesty k definitivnímu uhlazení vzájemných vztahů.

Dnešní demokratické Německo je příkladným demokratickým státem a je dobře, že se německá vláda ani Němci nevyhýbají tomu, mluvit otevřeně a velmi kriticky o temných a těch nejtemnějších stránkách své historie a k těm nacistický režim a okupace Čech a Moravy patřily.

Jiří Paroubek