Zbyněk Fiala: Pravda a lež

 Minulé české vlády se často oháněly řeckou lží, ale vyhýbaly se řecké pravdě. Nebyla pravda, že míra státního zadlužení Českou republiku nějak ohrožuje, ale je pravda, že český hospodářský pokles v roce 2009 ve směnném kurzu (o 8,4 %) překročil kterýkoliv roční hospodářský pokles Řecka (nejvíc zatím o 7,9 % v roce 2011). Ukazují to čerstvá data Eurostatu.

Přirozeně, že řecká čísla řadu let zpátky nelze brát doslova (Eurostat je stále považuje jen za předběžná), ale znepokojivý je také trend české ekonomiky, která podle směnného kurzu (palebná síla ČR v EU) ztratila dlouhých šest let a dosud nedosáhla úrovně roku 2008. Loňská hodnota 14 700 EUR na obyvatele je o 700 EUR nižší. Sousední Rakousko ztratilo jen rok, obdivované Dánsko dva roky. Tady jsou na tom Řekové hůř, ztratili 12 let a jsou jen sto euro nad úrovní roku 2003 (nyní mají 16 300 EUR na obyvatele). Jsou tedy nad námi – a rozdíl se přestal snižovat.

Pravdou je i to, že podobně jako Řecko procházela ČR v minulých letech vnitřní devalvací, jinými slovy, snižováním životní úrovně ve srovnání se zahraničím. Mělo to snížit náklady exportního průmyslu a lákat zahraniční investory. Když pak tato munice došla, zasáhla ČNB a přistoupila k vnější devalvaci, snížení kurzu koruny. Výsledek je, že se Rakousku i Dánsku stále více vzdalujeme. Zatímco my šest let stagnujeme, oni rostou.

Dobře je to patrné z obrázku sporovnáním HDP Česka, Rakouska a Dánska v EUR od roku 2003. Zpočátku se tento rozdíl prudce snižoval (křivka stoupala), nyní se mírně zvětšuje (křivka klesá). Roku 2008 jsme měli HDP ve směnném kurzu na úrovni 35 procent Dánska a 44 procent Rakouska. Dnes už je to jen 32 procent Dánska a 38 procent Rakouska. Propad Řecka na 90 procent úrovně České republiky se roku 2013 zastavil.

Ještě názorněji jsou vidět rozdíly trendu na srovnáních se stavem na vrcholu konjunktury v roce 2008. ČR je stále 5 procent pod vrcholem, ale Rakousko už je 10 procent nad vrcholem. Stoupá i Dánsko. Česká křivka z posledních let se podobá spíše té řecké.

Zato pohled na období do roku 2008 ukazuje, že bylo čirou zbabělostí Topolánkovy vlády odmítat přístup k euru, přestože ekonomika byla v jedinečné kondici a mohla své výjimečné postavení zafixovat. Předpostrašenost naší vrchnosti nám nepřinesla nic, když pominu pověst podivínů, kteří nevědí, co chtějí. Ve směnném kurzu (skutečná palebná síla) byla česká růstová tempa srovnatelná jen s Čínou. Teprve na pozdějším poklesu jsme mohli hledat benchmark jinde.

Zdroje českého obratu vidím dva. Prvním byl Topolánkův batoh šílených nápadů, který je teprve teď postupně likvidován Sobotkovou vládou. Jenže ta chce minulé chyby napravit návratem do ještě větší minulosti. Například odmítáním větší citlivosti k životnímu prostředí v energetice, zemědělství, dopravě, prakticky všude. Nebo vysloveně nepřátelským postojem k decentralizaci energetiky, výroby, obchodu, finančních služeb. Tím se nejvíc lišíme od Rakouska a Dánska.

Tady se nejspíš ozve protiargument, že v letošním roce česká ekonomika prudce zrychlila, takže kritiku netřeba přehánět. Jenže na cestě jsou rozhodnutí, která si vyžádají příliš vysokou cenu. Jsou to rozhodnutí vpravdě fosilní. Pokud vláda skutečně schválí prolomení uhelných limitů, zbaví část obyvatel pánevní oblasti práva na život. Podle údajů Ústavu experimentální medicíny AV ČR je tam život mužů a žen kratší o dva roky. Prodloužení těžby prodlouží i tyto statistiky.

Nejsou to jediné škody, byť jsou nejvyšší. „Spálení hnědého uhlí, které leží pod zemí za limity těžby, by způsobilo emise asi 1 350 milionů tun CO2. To by odpovídalo více než desetinásobku všech ročních emisí skleníkových plynů České republiky, která je jedním z největších producentů skleníkových plynů na hlavu v rámci Evropské unie. Škody způsobené těmito dodatečnými emisemi jsou spočteny na astronomických 888 miliard korun,“ uvádí Klimatická koalice, platforma českých nevládek, které se zabývají ochranou životního prostředí, rozvojovou spoluprací či humanitární pomocí.

Číslo není vycucané z prstu. Odvolává se na studii Centra pro otázky životního prostředí UK v Praze z února 2012: Externí náklady prolomení limitů těžby na Mostecku - Případ velkolomů Československé armády a Bílina.

Není pravda, že prolomení limitů zachrání nebo dokonce přidá nějaká pracovní místa. V jednom podniku možná ano, ale v regionu, kde nežijí jen zaměstnanci dolů a elektráren, zmaří rozvoj na další desetiletí.

Čeští vědci nejsou ve svých varováních osamoceni. Klimatické změny zaplatíme ztrátou půl století pokroku ve zlepšování zdravotního stavu na globální úrovni, varuje čerstvá zpráva zdravotnických odborníků kolem vědeckého časopisu Lancet, kterou uvedla Světová zdravotnická organizace. Detaily uvádí třeba New Scientist.

Všímá si toho, že zdvojnásobení podílu obnovitelné energie z 18 procent v roce 2010 na 36 procent by v roce 2030 přineslo úsporu na zdravotnických nákladech 230 miliard dolarů celosvětově, tedy asi o 3 procenta. Snad to bude inspirovat ministra zdravotnictví Němečka a ministra financí Babiše, kam zaostřit pozornost při společných debatách na rozpočtové téma.

Lékaři z týmu kolem Lancet stále věří v šanci omezit růst průměrní světové teploty na 1,5 stupně Celsia proti předindustriální éře (ale už jsme vpůli tohoto růstu). Vyzývají proto vlády, aby vyčlenily jeden bilion dolarů na vývoj a podporu užití obnovitelných zdrojů. A taky na nezbytné přípravy obyvatelstva na klimatické změny, které stejně nastanou.

Že je jeden bilion (tisíc miliard) dolarů moc? Že nám obnovitelné zdroje život zdražují. I to je lež. Podle statistik Mezinárodního měnového fondu bude jen v letošním roce vynaloženo na podporu průmyslu fosilních paliv 5,3 bilionu dolarů.