Jiří Paroubek: Světový ekonomický pořádek podle Číny

Číňané se připravují na budoucí roli nejsilnější světové ekonomické velmoci. Za desítky let neuvěřitelně intenzivního hospodářského rozvoje a dobré fiskální politiky se Číně podařilo akumulovat obrovské finanční prostředky.

Ty jsou Číňané připraveni v nevídaných objemech investovat do rozvojových projektů po celém světě. Často jde o investice, které mají Číně zajistit suroviny a přístup k nim. A mezi ně patří i investice do produktovodů, které mají Číně zajistit plyn a ropu z nových ruských nalezišť na Sibiři a jejich přivedení až do Číny.

Číňané poskytnou Brazílii, tedy vedle Ruska další zemi volného sdružení BRICS, úvěry v objemu 100 miliard dolarů, a to mimo jiné na vybudování infrastruktury potřebné k zajištění kvalitního průběhu olympijských her, které se v Brazílii budou konat v roce 2016.

Z poskytnutých čínských prostředků má být zafinancována také výstavba transamazonské železnice vedoucí z atlantského pobřeží Brazílie na tichomořské pobřeží Peru.

Je to úžasná myšlenka a dlouholetý sen osvícených latinskoamerických lídrů. Vzpomínám si, jak mi před devíti lety na mé státní návštěvě v Brazílii o takovém záměru vybudovat takovou dálnici, plynovody a ropovody vedoucí z Venezuely na jih kontinentu říkal tehdejší úspěšný brazilský prezident Lula da Silva. Zdá se, že jeden z těch smělých záměrů se s čínskými penězi podaří naplnit.

Kdo z toho co má?

Číně to přiblíží suroviny a polotovary z celé Latinské Ameriky, a naopak pro celou oblast Amazonie, která zahrnuje velkou část kontinentu, to znamená urychlení jejího rozvoje, a vlastně to znamená urychlení hospodářského růstu celé Jižní Ameriky. A s růstem ekonomiky jde ruku v ruce také růst životní úrovně obyvatel. A o tu jde levicovým latinskoamerickým vůdcům především.

Jiným úžasným projektem realizovaným dokonce čínskou, kapitálově mocnou, soukromou firmou je výstavba průplavu spojujícího v Nikaragui Atlantický oceán s oceánem Tichým. Průplav, s jehož dokončením se počítá již za pět let, napomůže urychlení rozvoje Nikaragui, jedné z nejchudších zemí světa, ale rovněž povzbudí světový obchod.

Efektivním nástrojem k distribuci čínských peněz na rozvojové projekty v Asii je právě vznikající Asijská infrastrukturní a investiční banka (AIIB), která je ovšem budována jako instituce multilaterální. Již dnes má tato banka sedmapadesát členů, a to včetně Velké Británie, Německa a Švédska. Tato banka bude mít na počátku své existence kapitál 100 miliard dolarů.

To je slušná výzva pro Asijskou rozvojovou banku, což je již 50 let stará Tokiem vedená regionální peněžní instituce s kapitálem 150 miliard dolarů. Čína bude mít v AIIB největší kapitálový vklad, pravděpodobně půjde o 25% podíl. Druhý největší vklad bude mít Indie, a další velké vklady bude mít v bance Rusko, Německo, Austrálie a Indonésie. V AIIB nebude mít Čína právo veta.

Jedním z nejvýznamnějších nástrojů zemí BRICS, jak ve světě uplatňovat svůj vliv, je vytvoření vlastní banky, tedy finanční instituce, která může v rozvojovém světě financovat ohromné počty projektů, jež přispějí k nezanedbatelnému rozvoji a k růstu kvality života v řadě zemí světa. Tato banka bude pochopitelně významnou konkurencí MMF a Světové banky.

Nemá smysl tvrdit, že se díky tomu vliv Západu na rozvojový svět dříve či později výrazně nesníží. Aby banka BRICS mohla vzniknout, upisují jednotlivé země BRICS formou garancí (po deseti miliardách amerických dolarů každá, souhrnně tedy 50 miliard amerických dolarů). Na počátku „napumpuje“ každá země po dvou miliardách dolarů. Tato banka bude mít ohromné finanční rezervy (Čína poskytla 41 miliard dolarů, Rusko, Indie a Brazílie po 18 miliardách dolarů a Jižní Afrika 5 miliard dolarů).

Země BRICS se na tvorbě světového HDP v současnosti podílejí 28,5 %, zatímco USA 19,2 % a Velká Británie společně s Francií, Německem a Itálií 13, 3 %. A je třeba dodat, že podíl zemí BRICS na světovém hospodářství se bude dále zvyšovat, a podíl zemí Západu (včetně USA) naopak snižovat.

Čína nikdy ve své historii nedělala agresivní zahraniční politiku. Vždy se snažila držet ve svých hranicích. Zdá se, že v této mírumilovné politice bez vojenských intervencí chce pokračovat i v roli nejsilnější ekonomické mocnosti světa.

Vedení Číny obřími investicemi do prospěšných, především infrastrukturních projektů může změnit svět a osudy širokých vrstev obyvatel Asie, Afriky a Latinské Ameriky k lepšímu. K tomuto přístupu nelze nemít sympatie. Už jen proto, že není doprovázen politickými podmínkami.

Jiří Paroubek

Publikováno též na stránkách Deníkreferendum.cz