Meze růstu českého průmyslu

Zcela nepochybně v českém průmyslu v současné době chybějí pracovníci a vláda by měla přijít s velkorysými programy rekvalifikací těch, kteří jsou na trhu k dispozici, byť by to třeba byly jen tisíce lidí. A samozřejmě, odbory by se neměly nijak intenzivně bránit přísunu zahraničních pracovníků ve vybraných úzkoprofilových profesích. Nelze se zbavit dojmu, a tím směrem by měla jít i argumentace odborů a prozíravějších národohospodářů, že údajný nedostatek kvalifikovaných pracovníků je způsoben také, ve srovnání zejména s Německem a s nejvyspělejšími ekonomikami Západu, nižší produktivitou práce v průmyslové výrobě.

Tím nemám na mysli například automobilový průmysl nebo průmysl elektrotechnický, ale celá další odvětví průmyslové výroby, kde zatím nepokročila modernizace a zavádění moderních technologií tak intenzivně, jako právě ve výrobě aut a spotřební elektroniky.

Takže skutečné meze růstu nejsou jen v počtech pracovníků, ale v jejich lepším využití ve stovkách českých podniků, kde je vykazována nízká produktivita práce a vesměs také dosti nízká průměrná mzda.

Je otázkou, co s takovou situací může dělat vláda. Ale bazicky to znamená nepodporovat například chybný projekt ČNB devalvující českou korunu, který nahrává výrobcům nízkou produktivitou a s žebráckými mzdami, aby se se svým levným zbožím mohli prosazovat na zahraničním trhu.

Vláda by také měla přemýšlet o systému přehodnocení investičních pobídek tak, aby byli zvýhodněni především investoři pocházející s progresivními technologiemi zvyšujícími produktivitu práce v daných sektorech ekonomiky. Uplatnění inovovaného systému pobídek však není záležitostí týdnů a bohužel ani měsíců, ale spíše let. Pokud hovoříme o potřebě pracovníků v českém průmyslu, měli bychom dobře zvážit také to, že je potřeba razantně zvýšit produktivitu práce v celé řadě jeho odvětví, kde zaostáváme za nejvyspělejší částí světa.

Jiří Paroubek