Jiří Paroubek: Kdo budou vítězové a poražení koronavirové krize?

Bohužel, zatím se v tomto vysokém schodku státního rozpočtu na tento rok a tedy ani v předpokládaných navýšených výdajích státu, neprojevují prakticky žádné investiční programy, které by českou ekonomiku dostaly na kvalitativně vyšší úroveň. Vláda však bude muset masivně investovat, a to formou "produktivních hladových zdí“, které by daly práci lidem, firmám, ale zároveň by do budoucna generovaly vyšší zisky firemního sektoru a tedy i vyšší příjmy státního rozpočtu. Nemám ani tak na mysli různé průplavy anebo nové bloky jaderných elektráren, ale například dokončení dálniční sítě po celém území státu a také komunální bytovou výstavbu. Stát by také měl podpořit, např. formou 100% odpisů základních prostředků (ZP), modernizační investice prokazatelně zvyšující produktivitu práce, které jsou skutečným přínosem pro technologickou revoluci, digitalizaci a robotizaci v naší ekonomice. Tedy, jinak řečeno, všechno nebude muset přímo platit stát. Výstavbu dálniční sítě ano, zčásti z evropských peněz, výstavbu komunálních bytů při vhodné formě legislativní úpravy, ve které by výstavbu komunálních bytů zajišťovaly neziskové společnosti zřizované obcemi, jež by si na investice potřebné k výstavbě bytových domů půjčovaly od komerčních bank, by finanční zátěž státu byla minimální anebo dokonce žádná. Splácení anuity bytových projektů by se uskutečňovalo z přijatého nájemného.

 

A 100 % odpis investice při jejím uvedení do užívání sice jistou „ztrátu“ v příjmech státního rozpočtu přestavuje, ale daně z příjmu a DPH de facto zaplatí již výrobce, který prodává buďto obchodníkovi anebo přímo konečnému spotřebiteli, kterým je firma, která skutečně na modernizačním základním prostředku vyrábí (a v níž je modernizační základní prostředek součástí výrobního procesu).

 

Omezení činnosti v obchodě, veřejném stravování, cestovním ruchu, ale také v průmyslu a v jiných odvětvích, trvá u nás v rámci nouzového stavu zhruba pět týdnů. To, že nemají větší finanční rezervy živnostníci, řemeslníci, kteří často pracují jen sami na sebe anebo mají jednoho či několik spolupracovníků, nemůže nikoho překvapit. Tito lidé potřebují opravdu pomoc a těch 25 000 Kč kompenzace za měsíc výpadku u OSVČ není špatným řešením. To, že příliš nefungují úvěrové programy COVID, administrované ČMZRB, nemůže být pro zkušenějšího člověka také žádným velkým překvapením. Prostě tyto programy měly být svěřeny do péče komerčních bank a ne do péče malé státní bančičky, která na to není uzpůsobena ani personálně, ani technicky. Pověřit výkonem těchto programů ČMZRB bylo velkou politickou chybou ministra Havlíčka. Pochopitelné zpožďování výplat podpor a vůbec administrace jednotlivých úvěrových případů je s ohledem na omezenou kapacitu této banky více než pochopitelné. Premiér by měl osobně zasáhnout a vést věci k nápravě. A sociální demokracie by to měla komentovat a distancovat se od tohoto chybného řešení. Je to zřejmě největší chyba vlády, která si jinak vede v koronavirové krizi velmi dobře. Jak už jsem vícekrát napsal, vládě jde viditelně o ochranu zdraví a životů občanů... To je chvályhodné a vysoce humánní.

 

Na co by však vláda neměla zapomínat, je příjmová situace českých domácností. Podle nedávno zveřejněného průzkumu, 38% českých domácností má finanční rezervy tak do jednoho měsíce anebo dokonce žádnou rezervu nemá. 30% občanů má rezervy na tři až šest měsíců. Zdá se tedy, že velká kupní síla, kterou v poslední době projevovaly i nižší české střední vrstvy, byla způsobena jejich trvale rostoucím zadlužením.

 

Veřejnoprávní televize ČT24 však vytváří představu jiného světa. Redaktoři ČT24 se se soustrastným výrazem ve tváři ptají představitelů příjmově velmi silných společenských a profesních skupin, jak dlouho to vlastně ještě finančně vydrží…Tam ale ten hlavní problém nevidím. Podpora firem formou kurzarbeitu či ošetřovného stanoveného na 80% redukovaného základu mzdy, je cesta správným směrem k zachování alespoň jisté životní úrovně milionu našich spoluobčanů s nižšími příjmy. Podle průzkumu více než polovina až tří čtvrtiny českých občanů může mít vážné finanční problémy. Tedy, pokud koronavirová krize bude trvat déle, nežli ještě několik málo týdnů. A pokud budou vážné finanční problémy širokých vrstev lidí narůstat, dotkne se to nutně také politických struktur státu. Pozic politických stran a důvěryhodnosti vedoucích osobností v politickém systému. Samozřejmě to může znamenat také velké sociální napětí ve společnosti. Vláda musí proto velice citlivě zvážit opatření, se kterými přichází. Ty by v souhrnu neměly prohloubit již existující nerovnost v rámci české společnosti.