Je deflace skutečně takový problém?

Když by analytici ČNB uskutečnili opravdu detailní analýzu vývoje cen komodit, tedy surovin nezbytných pro energetiku i průmyslovou a potravinářskou produkci, došli by k objektivnímu názoru, že většina cen těchto komodit se v posledních letech pohybuje spíše po sestupné trajektorii. Nemluvím o výkyvech, které často způsobují poryvy nabídky a poptávky či také gigantické spekulace na komoditních burzách, ale o dlouhodobé tendenci.

Pokud jde například o ceny ropy a zemního plynu, ty v posledním roce dramaticky poklesly a po vstupu Íránu na světový trh můžeme očekávat jejich další dramatický pokles. Samozřejmě, že klesající ceny ropy a zemního plynu působí také na pokles cen uhlí. A pokles cen energetických surovin se pochopitelně promítá také do poklesu cen elektrické energie.

Tržní mechanismus, tedy nabídka a poptávka, udržují ceny konečných produktů na té úrovni, že výrobci i obchodních dosahují přijatelných, a rozhodně ne abnormálních zisků. Takže kde hledat cestu k vyšším cenám? Cestu k alespoň nějakému růstu cen vidím jen ve vyšších vládních výdajích a z tohoto hlediska je podle mého názoru potřebné zachovat rozpočtový schodek v rozumné výši.

Je pochopitelné, že pokles cen surovin, a tedy pokles cen některých finálních cen výrobků a služeb následně při způsobu výkaznictví HDP dopadá na výši HDP, kde je číselně dosahováno nižšího růstu. To ovšem nemusí být za všech okolností špatně. Jen se ukazuje, že ukazatel HDP prostě není stavěn na všechny situace a nemusí být vždy ukazatelem, který vyjadřuje skutečný rozsah produkce a služeb, protože se v něm silně promítá finanční vliv.

Jiří Paroubek

Zdroj: FINEZ