Zemanovi důvěřuje 59 %

Zcela nepochybně se na tom podílí prezidentský bonus, kdy významná část české veřejnosti prostě vzhlíží k prezidentskému úřadu, jako k něčemu téměř nadpozemskému. M. Zeman, přes všechny své chyby, které dělá, a není jich málo, je pro lidi, přijatelnější než kdokoli z jeho případných pravicových vyzyvatelů. Ať už je to generál Šedivý, páter Halík, K. Schwarzenberg, V. Dlouhý a zástup dalších…

Nikdo z nich v minulosti pro věc veřejnou nevykonal, byť někdy kontroverzně, více nežli M. Zeman. Ať je to jak chce, lidé jako je Šedivý, Halík či Schwarzenberg a další jsou typově lidmi, a to veřejnost dobře cítí, kteří budou tak nebo onak poklonkovat cizí moci. V tomto případě Washingtonu. To Zeman nedělá, i když i on si je plně vědom hybných sil tohoto světa.

M. Zeman dokázal z politického hlediska velice dobře eliminovat útoky pražské kavárny (vajíčka, červené karty, trenky), které měly vést k jeho zesměšnění a k tomu, aby se pak mohl objevit nějaký nový kandidát – zachránce národa, který by národ zachránil z nastalého morálního marasmu.

M. Zeman zvolil nacionalistickou kartu, aby tohoto žolíka sil pravdy a lásky eliminoval. Netvrdím, že se mi to líbí, ale politicky je to účinné. Prezident se vyjadřuje proti imigrantům, byť ti jsou pro českou republiku jen virtuálním problémem, a už vůbec nejsou nebezpečím…Není to příliš výchovné, ale je to v zásadě neškodné.

Prezident tu a tam zaryje také do EU. Jeho závěry v tom směru, že euro přijmeme až v okamžiku, kdy EMU opustí Řecko, jsou až komické, ale česká veřejnost to vnímá jinak. M. Zeman prostě říká přesně to, co lidé chtějí slyšet.

M. Zeman jezdí po krajích, setkává se s občany, stylizuje se do polohy jediného ochránce zájmů obyčejného českého občana… Jde do kontroverze s partajními lídry, s výjimkou jediného, a to toho nejmocnějšího – A. Babiše – a to se veřejnosti také líbí. Veřejnost od prezidenta očekává jakousi supervizi činnosti politiků.

Prezident jistě ve skrytu duše sní o poloprezidentském systému, kdy on by byl hlavním hybatelem české politiky. Ale tento sen se mu zcela nepochybně nesplní. Proto mocně komentuje, a někdy až na hranici vtipu a trapnosti, činnost českých politických stran. S jedinou výjimkou, s výjimkou hnutí ANO.

Nelze se tedy vyhnout názoru, že prezident v tuto chvíli již vytváří prezidentskou koalici pro svou druhou volbu. A v ní se opře jednak o nacionalistické síly, tyto dobré muže se špatnou hlavou, se kterými se prezident hned po volbě pragmaticky rozejde, a zejména s A. Babišem.

Podle chování obou pánů se dá soudit . že je už ruka v rukávě. M. Zeman dělá mnohé pro oslabení ČSSD, i když jeho přátelé z řad hejtmanů si mohou naivně myslet, že útoky jdoucí na předsedu ČSSD Sobotku se jich netýkají. Krajské volby jsou především o ústředních politických tématech, a tedy i o centrálních lídrech strany a jejich síle. A Zeman to dobře ví. Proč by například nepodpořil a nebyl příjemný na hejtmana Haška, když ví, že to bude s tou podporou ČSSD z jeho strany všechno jinak?

Velmi pravděpodobně spolu Zeman s Babišem již uzavřeli pakt o vzájemném neútočení, o pozitivní neutralitě, který se týká jak obou nadcházejících voleb, které jsou před hnutím ANO, tak i prezidentské volby. Budoucnost nám přinese ještě mnohá překvapení.

Jiří Paroubek