Jiří Vyvadil: Soudruzi, Marxe ano, Babiše ne.

Mnozí levicoví voliči, kteří dlouho volili ČSSD mohou prchat oběma směry, jak k ANO, tak i ke komunistům.

Naši komunisté jsou v podstatě fenoménem. Tvoří stálici od první republiky a často proklínaní a jindy vzývaní (např. v roce 1946, kdy triumfálně ve volbách zvítězili a opětovně ke konci 60. let a hlavně v průběhu Pražského jara 1968, které představuje možná nejkrásnější vzepětí česko-slovenského lidu ve 20. století.

Ostudou je, že jsou líní a jakoby nechtěli zabojovat o to prvenství. A po 25 letech v jakémsi očistci už by zatraceně měli o to stát.

KSČM má neskutečnou komparativní výhodu oproti ČSSD. Neúčastnila se žádných pochybných privatizací typu OKD, kdy odpovědnost Sobotky a jeho Radka Pokorného je hluboká, neodsouhlasovala humanitární bombardování Jugoslávie (to z Miloše Zemana jako premiéra také nikdo nesejme), nestala se členem koalice ochotných ve válce v Iráku jako za Vladimíra Špidly, která přinesla s sebou nejméně dva milióny mrtvých, vznik Islámského státu, rozval celého Blízkého a Středního východu a milióny uprchlíků proudící nyní do Evropy.

Ale nejen to. Většina základních přístupů v zahraniční politice KSČM je naprosto nosná. Že NATO přeměňuje Evropu opět v bohužel tradiční zónu podhoubí válek, když podporuje válečnické snahy Polska, Pobaltí, Rumunska a na hranicích s Ruskem vojáky, že Evropská unie přestala být harmonickým prostředím prosperity a úspěchu, o čemž svědčí nejen úspěšné referendum o vystoupení Velké Británie z EU, ale blížíce se kolaps bankovního systému v Itálii a zřejmě i jinde…

Je dobré, že KSČM se probouzí. Ovšem…

Místopředseda KSČM pro ideologii Josef Skála začal pracovat a je jen otázkou, zda tím nejlepším způsobem.

Jeho závěry, že by každý z členů strany měl znát Marxe, jsou jistě správné. Kdo chce něco vědět o kapitalismu, tak základní přístupy Marxe jsou neocenitelné a vychází z nich i moderní političtí ekonomové. O tom, že nastává koncentrace kapitálu a jeho monopolizace, o tom, že vzrůstá zostřování bohatství ve stále menší skupině obyvatel a vzrůstající chudobě těch zbývajících dnes už nikdo nepochybuje. A jeden z amerických politologů a ekonomů to dokládá na výzkumech této, stále ještě nejbohatší země světa.

Na druhé straně pochopení podstaty jevů by nemělo být zaměňováno s fanatickou bigotností. To jestli budou členové KSČM znát díla Marxe od předu do zadu a nazpátek a budou jej s krvavýma očima uplatňovat při každé debatě, vůbec neznamená, že KSČM bude úspěšná.

Vždy přece záleží na aktuální sociálně ekonomické situaci.

Při 5ti % nezaměstnanosti, kdy se Česko zřejmě přiblížilo hranici, že těch 5 % už je zkrátka nezaměstnatelných, musí se těžiště komunistů razantně vracet k pozitivním tématům, ve kterých např. za Husáka byli úspěšnými. Prorodinná politika byla doslova jedinečná, školství bylo předvídatelné a všichni jsme se naučili více než dnes ti mladí, a ruku na srdce romská ghetta, jak je známe dnes, neexistovala. Každý pracoval a je správné, že musel pracovat.

Ideologické vymývání mozků rozhodně nebylo kladem minulé doby, ale reálně existující právo na práci určitě.

A ještě jedna poznámka…

Jedním velkým nebezpečím v této zemi je oligarchizace moci. Andreji Babišovi již patří v jistém smyslu vše. Něco ovládá prostřednictvím svých společností, něco coby ministr financí či majitel mnohých médií.

Byla to zajímavá zkušenost s ním, ale neměla by se už opakovat.

Není sporu o tom, že ČSSD, KDU-ČSL, ODS či TOP 09 s ním do příští koalice nepůjdou, i když je pravděpodobné, že zvítězí.

Jedinou stranou, která zůstává jaksi mimo a je silně neutrální k aktivitám Andreje Babiše je KSČM. Přitom většina výzkumů ukazuje, že ANO a KSČM by spolehlivě vládní koalici nebo nějakou formu podpory daly dohromady.

Nemohl bych to komunistům vyčítat. Místo toho, aby s nimi Sobotka spolupracoval, díky svému konzervativními ideologickému zázemí je do spolupráce s Babišem tlačí.

Přesto soudruzi, na to pozor.

Marx ano, Babiš ne, a pozitivní coolová lidská politika určitě.