Sebevražedná politika spolupráce s DSSS

Děsuplný propad této krajské organizace v komunálních a senátních volbách, kdy pro možné starostování jako želízko v ohni v celém Ústeckém kraji zůstal prakticky pouze Šimbera, je důsledkem téměř čtyřleté činnosti (od ledna 2011) vedení ústecké ČSSD, které kráčí od porážky k porážce. Tomuto vedení se postupně podařilo rozbít téměř vše, co jsem v letech 2005–2010 v tomto kraji politicky vybudoval.

Korupce a mafiánství, to jsou tuny másla na hlavě vedoucích funkcionářů této krajské organizace, a ty jim znemožňují zapůsobit na pana Šimberu, tak aby zvolil standardní politickou cestu. Konec konců – tou je i nepřevzetí starostenské funkce. Sám jsem po vítězných sněmovních volbách v roce 2010 rezignoval na funkci předsedy ČSSD, abych vůbec nemusel jednat s reprezentanty Věcí veřejných vedených Bártou a Johnem.

Ve vedení ústecké ČSSD ale není nikdo, kdo by měl dostatečný morální kredit na to, aby mohl takto apelovat na pana Šimberu.

Předsedu ČSSD Sobotku vcelku často kritizuji jako slabého stranického lídra. Ale vlastní straníci z kraje, kde se jim vlastními silami podařilo zcela rozvrátit silné pozice jejich strany, by měli ke svému předsedovi být alespoň chvíli trochu loajální.

Sociální demokracii čeká střet s A. Babišem a tento souboj bude kláním o kvalitu demokracie a charakter politického systému v ČR. Pokud ČSSD v následujících sněmovních volbách s hnutím ANO výrazně prohraje, nebude už nic bránit berlusconizaci země. Signály, které krajská organizace ústecké ČSSD české veřejnosti vysílá, této berlusconizaci otevírají dveře dokořán.

Jiří Paroubek