Prý padneme my všichni, tedy podle prezidenta Pavla

Prezident Pavel má pravdu v tom, že se za rok od jeho posledního setkání se zahraničními ambasadory svět změnil k horšímu. Měl by si ale sám sebekriticky přiznat, jak a kolik k tomu přispěl on a jiní jemu podobní západní politici. 

Tak především se nedomnívám - na rozdíl od něj - že pokud padne Ukrajina, padneme my všichni. To je velmi obecné a nerealistické hodnocení situace, která nenastane. Za 4,5 roku ruské invaze na Ukrajinu ruská vojska postoupila o nějakých 80-100 km západním směrem. Dá se tedy říci, že pokud by Rusové tímto tempem postupovali, tak by se do střední Evropě dostali možná za 10, možná za 15 let. Pokud bych ovšem připustil, že toto Rusové vůbec mají v úmyslu. Nedávná slova ruského prezidenta Putina na adresu německého kancléře Merze, když se vyjádřil k nepravděpodobnosti útoku a zájmu Ruska okupovat Německo, stojí za zamyšlení. Putin použil některé argumenty, které se mi zdají být logické: nemáte suroviny, jste zadlužení a máte spoustu imigrantů, tak tedy v čem byste byli přínosní pro Rusko? 

Je potřeba si uvědomit syrovou realitu a sice, že Rusko nemá žádný zájem na válce s Německem a se státy EU. A už vůbec ne na okupaci zemí střední a západní Evropy. Nejsou tu ani suroviny, státy mají významné dluhy a jsou tu po hříchu často nebezpeční emigranti. 

Bylo by zajímavou inspirací se zeptat Rusů, jak to vlastně dělají se svojí muslimskou menšinou, která je, jak se zdá naprosto v klidu a bez jakýchkoliv projevů militantního islámu. Přitom v Rusku je nejméně 30 milionů věřících a většinou i praktikujících muslimů... 

Náš pan prezident zkrátka patří k těm nejvýznamnějším podněcovatelům militaristických nálad mezi určitými vrstvami české společnosti. Možná by si to měli tito lidé, tedy ta jejich pánská část, vyzkoušet v praxi v první linii bojů na Ukrajině. Prezident pochopitelně nemluvil o tom, co všechno přispělo ke zhoršení situace ve světě v poslední roce. Před půl rokem to byl nevyprovokovaný agresivní útok, spojený s masivním porušením mezinárodního práva, Spojenými státy a Izraele na Írán. 

V pozadí zájmu Izraele je možná snaha o jakousi sebeobranu, která se snad dá do určité míry pochopit, i když ne omluvit. Ale pokud jde o Spojené státy, tak tento útok byl naprosto neomluvitelný. Írán žádným způsobem neohrožoval Spojené státy přímým vojenským útokem. Írán prostě k tomu nemá ani prostředky, mám na mysli například balistické rakety, ale nemá o to zřejmě ani zájem. Jeho útoky na Spojené státy, které charakterizuje jako Satana a jestliže íránští předáci snad někdy provolávají smrt USA, jsou to pohříchu (jenom nechutné) ataky  verbálního charakteru. Stále více se domnívám, že v pozadí amerického zájmu, když už se Američané nechali přesvědčit Izraelci k útoku na Írán, byla snaha ovládnout zásoby ropy a plynu této na nerosty bohaté země. Ve Venezuele to šlo jako na drátkách.  Byl zhaftnut prezident této země a byla nastolena loutkovláda Spojených států. A jak se zdá z nedávno uzavřené i ratifikované smlouvy mezi USA a Venezuelou, začíná bezbřehá exploatace ropného bohatství této ropou prosycené země. 

V Íránu však Američané narazili na tvrdou horninu. A Íránci se zachovali jako národ, který chce hájit svou suverenitu. A přestože došlo k zákeřné likvidacii významné části íránského politického vedení a velitelských kádrů armády této země, Írán svou suverenitu uhájil. A teď jsou to Spojené státy, které jsou drženy Íránem v šachu. Minimálně do kongresových voleb, které v USA probéhnou začátkem listopadu tohoto roku. Tedy, do voleb do Kongresu Spojených států, které rozhodnou de facto o dalším politickém osudu Donalda Trumpa. Pokud zvítězí demokraté ve volbách do obou komor amerického Kongresu, je velmi pravděpodobné, že exekutivní činnost vlády bude do značné míry omezena anebo dokonce ochromena.....

Lidé jako je prezident Pavel budou neustále vybízet k dalšímu vyzbrojování Ukrajiny, budou provozovat chrastění zbraněmi a budou vlastně svou politikou zvyšovat mezinárodní napětí. Záměrně a v zájmu zbrojařských koncernů. Pavel prostě zapadl do mainstreamu politiků EU a představitelů NATO, ať to stojí, co to stojí.  Dožaduje se neustálého navyšování  vojenských výdajů ve státním rozpočtu země. Byť mu musí být jasné, že ekonomické možnosti České republiky v tomto směru nejsou neomezené. Prostě, projev Petra Pavla na setkání se zahraničními ambasadory je nutné brát jako smutnou připomínku toho, že máme zatím prezidenta, který nedbá národního zájmu a snaží se oblbovat českou veřejnost. To není, podle mého nazoru právě v našem národním zájmu. V našem národním zájmu je mír na východě Evropy i jinde. A mír povede ke zmírnění vojenských výdajů ve státním rozpočtu státu na rozumnou úroveň, kterou si Česká republika a její ekonomika budou moci kapacitně dovolit. A realistické, kapacitním možnostem Českého státu přiměřené vojenskě výdaje vytvoří prostor pro růst  rozpočtových výdajů v oblastech, které jsou významné pro růst životní úrovně našich občanů.