Probruselští šakali vyjí, ale Babišova trojkoalice táhne dál…

Ten proud nenávisti, urážek na adresu Tomia Okamury, případně apelů na ANO, aby Okamuru nevolilo, se zkrátka nedal poslouchat.

Ovšem člověk cítil, že pomsta  bude sladká. A byla.

Tomio Okamura získal 107 hlasů, když ke zvolení stačilo 99.

A jako zlatý bonus trojkoalice získala dva místopředsedy, a to Patrika Nachera z ANO, který má být dle dohody 1. místopředsedou, který získal skvělých 144 hlasů a nováček Jiří Barták za Motoristy sobě, který rovněž zabodoval se 113 hlasy. Znamená to, že oba museli získat i nějaké hlasy ze strany opozice.

Naopak opozice, která stále je přesvědčena, že může vést stejnou arogantní  rétoriku  jako před volbami, kdy ještě vládla a kdy označovala tehdejší opozici a dnes vládnoucí trojkoalici přídomky dezoláti či extremisti, zaplakala. Nominant  ODS Jan Skopeček dostal jen 78 hlasů a  podle mne doslova šílená a nenávistná – skutečná extremistka Olga Richterová od Pirátů, kteří si ne náhodou nazadají s označením teroristické organizace Antifa pouhopouhých tragických 27 hlasů. Po tomto faktu mnohé z nás zaplavilo teplo u srdce.

Větší triumf snad nemohla  Babišova trojkoalice získat.

A je dokladem až překvapivé soudružnosti a vzájemné loajality, kterou napomáhá dotvářet kromě opozičních poslanců  svou neskutečnou arogancí a politickou tupostí i doslova celorepubliková nenávistná davová psychóza prakticky všech mainstreamových mediálních zdrojů, tedy  všech českých televizí či deníků.

Poslanci Babišovy  budoucí koalice naopak zachovávali při včerejších útocích nadhledové strategické mlčení a stoicky  nereagovali na zjevné nenávistné výkřiky. Tím ukázali, že jsou si vědomi své síly a že ví, že pokud zůstanou   jednotní, jsou neporazitelní.

Asi se sluší na tomto místě podotknout, že Andrej Babiš dokazuje, že si zaslouží být vůdcem této nové rodící se koalice, protože zjevně nepodléhá tlaku nepřátelských sil z vnějška a dává všem členům své trojkoalice v zásadě velmi velkoryse i personálně i názorově šanci se uplatnit, ač se svou 80 poslanců by mohl teoreticky menší koaliční subjekty logicky válcovat.

Neválcuje, a to je skvělé.

Včera jeho koalice rozhodně zabodovala.

Ale víme, že těžké časy trojkoalici ještě čekají.

Petr Pavel je fanatický stoupenec války proti Rusku a podpory Bruselu ve všech jeho nesmyslech a šílenostech.

Zcela určitě se mu nelíbí nástin programového prohlášení, kde není ani jedno slovo o podpoře Ukrajiny, stejně jako slova o boji proti ruské agresi.

Tuto část při projednávání v trojkoalici mimochodem odůvodňoval pro něho nenáviděný Filip Turek, stoupenec a zjevně znalec americké realistické školy a vtělil do textu formulace, které se mu jistě nelíbí. Ohledně ukrajinské konfliktu je zdůrazněno zcela něco jiného, než co činila Fialovo-Lipavského zahraniční politika, tj. důraz na diplomacii a maximálně humanitární pomoc.  Ani slovo o podpoře agresivní politiky NATO.

Petr Pavel jistě bude házet nové trojkoalici klacky pod nohy. Nevylučoval bych, že bude vydírat Babiše tím, že odmítne jeho řešení údajného střetu zájmu s cílem donutit ho k přijetí tvrdé válečnické politiky a podřízení se současnému celoevropskému kursu.

Držme Babišovi, Okamurovi i Macinkovi palce, aby Pavel Babiše nezlomil.

Bude to ještě divoká jízda…

Kdyby však chtěl Pavel udělat tento puč, jak mu radí mimo jiné bývalý předseda Ústavního soudu, všeho schopný Pavel Rychecký, lidé jistě nebudou mlčet k pošlapávání jejich voličské vůle.