Omezená a manipulativní demokracie

Jakmile ovšem dojde ve volbách do sněmovny k účasti přes 60% voličů a s ohledem na obří politické chyby a nesmyslnou ekonomickou, sociální a zahraniční politiku vlády, lze očekávat i vyšší účast voličů, bude pravice v příštích sněmovních volbách zcela rozdrcena.

Otázkou je, jaké politické partnery bude mít k sobě Andrej Babiš. Zajímavé bude počkat si na první průzkumy veřejného mínění, které přinesou volební preference i těch nových politických stran (STAČILO!, Motoristé+Přísaha), co to udělá na  úrovni voleb 1.řádu. A jaká bude výše  preferencí, speciálně těchto dvou subjektů za půl roku.

Volby tedy byly referendem o Fialově vládě, ale také referendem o zahraniční politice ČR a EU (uzavření míru na Ukrajině v nedohlednu), Green Dealu (spalovací motory a požadavky na zateplování bytových domů a veřejných budov podle Green Dealu), o imigraci, o omezené suverenitě států EU (možná ztráta práva veta státu). I toto referendum tedy proběhlo v neprospěch vládní koalice, která v zásadě prosazuje všechny hlouposti, které tvoří byrokraté a Spojenými státy inspirovaní politici (Ukrajina) v Bruselu.

Zdá se, že premiér Fiala zatím žije v bludech anebo je alespoň předstírá pro svou voličskou klientelu,  když tvrdí, že vládní strany byly v těchto  volbách úspěšné. Ale jak mám indikace z některých ústředních orgánů, pochopili všichni exponenti a příznivci současné vládní koalice na ministerstvech a ústředních úřadech, jak  budou vypadat volby do sněmovny. Prostě bude to volební debakl vlády.

Volební angažmá ČSSD ve volbách do EP

Stal jsem se předsedou ČSSD (tedy strany slavného jména) 17. února. Prakticky okamžitě, bez přípravy volební kampaně, jsme podali kandidátku do voleb do Evropského parlamentu. Zkusili jsme to jako průzkum bojem. Zkrátka,  chtěli jsme vědět, co nás čeká za rok a čtvrt ve volbách do Poslanecké sněmovny.

Neměli jsme ani čas, ani peníze na přípravu volební kampaně. Cílem bylo, aby se alespoň někdo z lídrů strany dostal do médií a abychom si osahali situaci na politickém trhu, na mediálním trhu a také, abychom se seznámili s účinností jednotlivých volebních nástrojů. Po několika týdenní misi v české politice v předvolební kampani musím říci, že volby probíhají jen jako demokratická kulisa a jsou ovlivňovány velkými manipulacemi prováděnými v zákulisí. V zásadě se povedlo vládnoucím  politickým a ekonomickým elitám, vytvořit neproniknutelný systém pro jakýkoliv nový volební subjekt, který se uchází o důvěru voličů ve volbách.

A jak se provádí tyto manipulace?

V první fázi nastupují volební preference prefabrikované tzv. renomovanými agenturami pro výzkum veřejného mínění. Dvakrát jsme se museli jako strana ohradit proti výsledkům analýz agentur STEM/MARK a Phoenix research, které do výzkumu vůbec nezařadili mé jméno, coby lídra kandidátky ČSSD. Jak ukázal jiný průzkum agentury SANEP, známost mého jména byla na úrovni zhruba čtyř pětin dotázaných respondentů. Tedy na úrovni Nerudové a Zaorálka, které ovšem obě výše zmíněné agentury a také mainstreamová média adorovala. Bohužel průzkum SANEPu, který přinesl tuto pravdivou informaci o mé vysoké  známosti, také ukázal, že jen 9% z těch, kteří mě znají, věděli, že jsem lídrem kandidátky ČSSD. Čili potenciál ve volbách by byl, ale byl uměle potlačován. A kromě toho průzkum SANEPu v mainstreamových médiích zveřejněn nikde nebyl.

Od této manipulace s veřejným míněním je pak odvozena druhá fáze manipulace. Výzkumná agentura spolupracující s ČT stanoví okruh politických stran, které podle jakýchsi podivných odhadů mají šanci se do EP dostat, neboť je u nich předpoklad, že překročí 5% hranici. A tak všechna, ale úplně všechna mainstreamová média vycházela při sestavách účastníků velkých diskusí z „průzkumů volebního potenciálu stran nad 10 %", který namalovala agentura Kantar CZ plus její pomocníci. A nikdo se ani nezapýřil.

SOCDEM dostala přiděleno 12,5%  volebního potenciálu pro volby do EP a v reálu v nich nedosáhla  ani 2% (!). Můžu si jen říkat, jaké zákulisní vlivy působily na to, že se do předvolebních superdiskusí, tedy do 1.ligy diskusí L. Zaorálek dostal. Zda to byl Barta či někdo jiný anebo nějaký deus ex machina, kdo to zařídil.

Po těchto dvou fázích postupného  vytěsňování pak pochopitelně docházelo k dalšímu průběžnému válcování. A tak se některé subjekty, včetně ČSSD, např. mimo vymezený čas, prakticky vůbec nedostaly do veřejnoprávních médií. Já jako bývalý český premiér jsem se nedostal do ČT či ČRo do plnohodnotných debat nejméně 10 let. Zato jsou tam často jiní, kteří jsou tam pořád, protože prostě jsou součástí názorového mainstreamu.

A pokud se, a to je fáze číslo tři, příslušný politik zdá být i přesto drzý a nebezpečný v médiích, dochází v další fázi k jeho zašlapání. Poblívání mé osoby ze strany některých reakcionářských médií už postrádalo jakýkoliv vkus, smysl a úroveň. Při veřejné akci, kterou jsme jako ČSSD pořádali zhruba deset dní před volbami v Teplicích s Milošem Zemanem, nám média ze skupiny Seznam, dále Reflex apod. spočítala, že tam byly přítomny řádově desítky lidí. Naši lidé ale napočítali asi čtyři stovky. To, že tam bylo např. podle Novinky.cz stovka lidí, vyvodili, že nikoho nezajímám. Jinak řečeno, voliči byli vedení k tomu, aby neztráceli svůj hlas volbou ČSSD. A to se na ně valilo z řady médií. Jen tak mimochodem, onu teplickou akci shlédlo díky TV Raptor a KTV za první čtyři dny po jejím skončení cca 120 tisíc lidí. Ale pokud lidé slyší, že je zbytečné někoho volit a pokud nevidí v tomto případě ČSSD (ale můžeme doplnit třeba také PRO anebo někoho jiného) v největších předvolebních debatách, volí tak, aby jejich hlas nepropadl. Je to logické.

Je to velmi promyšlený systém, který jde tak daleko, že když jsem v pátek ráno před volbami napsal na server Vaše věc výzvu příznivcům ČSSD, aby přišli k volbám a odevzdali hlas pro tuto stranu, nějaký dobráček tam neopomněl do diskuse pod výzvou ihned poslat volební kalkulačku (dodnes tam je jako svého druhu corpus delicti), aby si lidé spočítali na základě několika desítek nevinných otázek, ke komu mají vlastně politicky nejblíže. Ale výběr pak pilným počtářům nenabízel všech 31 kandidujících stran, ale jen těch osm, které bylo žádoucí volit… Tedy,  velmi promyšlená manipulace až do nejmenšího detailu od začátku do konce.

Znovu opakuji. Brali jsme tyto volby jako průzkum bojem a nedělali jsme si žádné velké iluze o výsledku. Jak se říká, bez peněz do hospody nelez. Nejlepším a nejsportovnějším řešením by bylo po poslední diskusi v televizi odstoupit pár dní před volbami s celou kandidátkou. Těch manipulací bylo příliš, včetně „stížnosti“ ze strany SOCDEM k Nejvyššímu správnímu soudu, která měla vyřadit ČSSD úplně z voleb. To se jim sice nepodařilo, Šmarda dostal od NSS pár facek, protože neprokázal nejzákladnější právní vědomí, ale na znejistění voličů, ale také našich lidí těch 14 dní, kdy jsme čekali na výsledek soudního rozhodnutí (česká soudní soustava, jak známo, rozhoduje někdy velmi podivně, což se v tomto případě naštěstí nestalo), to bohatě stačilo.

Samozřejmě to uškodilo i Šmardově SOCDEM. Protože voliči nemají rádi, když se rodina (tedy dvě soc. dem.) hádá. Na Slovensku tento problém mezi Ficem a Pellegrinim a jejich stranami vyřešili elegantně a úspěšně. Šmarda a spol. se nechali unést a to si myslím, že byla jedna z jejich největších chyb v této kampani. Tou hlavní chybou byla ovšem jejich činnost v předchozích letech.

Někteří naši členové se ptají, zda přeci jen ta značka ČSSD už není vyšeptalá. Já říkám, že náš nízký volební výsledek nebyl způsoben značkou. Byl způsoben tím, že jsme prostě nevedli žádnou skutečnou volební kampaň, kromě vystupování lídra v médiích kam byl milostivě či naopak pozitivně vpuštěn. Bannery na Ostravsku umístěné ve prospěch ČSSD jsou dobrá věc, ale spíše pro krajské volby. A pokud na nich chybí fotografie lídra, tak lidé vlastně tak úplně nevědí, koho ty bannery podporují....

Ale volby, skutečná volební kampaň není o desítkách tisíc korun, které do toho v ČSSD řada z nás dala. To je o milionech, o mnoha milionech korun. Znamená to zorganizovat prakticky celoplošně setkávání s občany. Zajistit tisk propagačních materiálů, včetně materiálů programového charakteru. Vylepení billboardů a plakátů, aby si voliči vůbec všimli, že strana existuje a že kandiduje v příslušných volbách a kdo stojí v čele její kandidátky. A samozřejmě přístup do médií a to vše stojí peníze.

Pan miliardář Chlad, kdyby o tom chtěl mluvit, tak by řekl, kolik že ho stála volební kampaň Motoristů. Prostě uvést na politický market novou stranu stojí miliony, možná spíš desítky milionů korun. Chce to také vybudovat sociální sítě, mít pro lídra kandidátky vlastní web či podcast  a také skupinu lidí, kteří pro něj budou na sociálních sítích pracovat. Opět je to jen o penězích.

Členové ČSSD by neměli propadat ani panice, ani malomyslnosti. Skokem a za pár týdnů nelze v politice nic změnit. Vždy je potřeba trpělivá práce, nasazení lidí, a to alespoň stovek lidí, přístup do médií, peníze na vedení volební kampaně a vhodní lídři. Z tohoto hlediska je potřeba se soustředit na přípravu volební kampaně pro krajské a senátní volby, která bude prakticky za několik týdnů (odmysleme ty prázdninové týdny). ČSSD připravuje ve spolupráci s koaličními partnery 8 až 10 kandidátek, na kterých budou umístěni její členové. Ale zase je to o penězích. Každý kraj, který bude kandidovat, by si měl zajistit potřebné finance sám. A to, co bude v centru, bude navíc a bude na podporu krajských kampaní.

A podobný systém práce musíme zvolit i pro volby do poslanecké sněmovny. Hledat koaliční partnery a hledat také možné sponzory. Jedno i druhé je rozhodující pro to, aby kandidátka s účasti ČSSD byla za rok a čtvrt ve volbách do poslanecké sněmovny úspěšná.

Jiří Paroubek