Katastrofální vývoj preferencí ČSSD

Podle tohoto průzkumu – v kontextu s dalšími průzkumy veřejného mínění jiných agentur – celkem podle očekávání, se jako nejsilnější strana drží hnutí ANO s 30,5% volebních preferencí. Zároveň agentura TNS Kantar zkoumala také míru spokojenosti občanů s politickým vývojem v zemi. Pokud v listopadu minulého roku, tedy měsíc po volbách, bylo spokojeno s politickou situací 25% respondentů, v únoru tohoto roku to již bylo 29%. Ale k datu průzkumu, tedy v závěru dubna, se spokojenost dramaticky snížila na 19%.

Jak je zřejmé, voliči hnutí ANO ovšem frustraci ze stále nedokončených jednání o sestavě koaliční vlády s důvěrou sněmovny, nervózní nejsou. Za to nervozitu odnášejí jiní. Je to v první řadě strana, která jedná s hnutím ANO o vstupu do koaliční vlády: sociální demokracie. Ta má podle průzkumu pouhých 6,5% volebních preferencí. To je dost katastrofální vývoj. Vzpomínám si, když jsem v dubnu 2005, jako český premiér, převzal odpovědnost za ČSSD a tato strana měla 10% volebních preferencí (dnes je to nedostižný sen, to, co se tehdy zdálo jako dno), ale po půl roce se její preference již vyšvihly přes 20%. A na konci roku 2005 již bylo zřejmé, že může vážně uvažovat o volebním vítězství. To se sice nestalo, neboť strana získala necelých 33% ve volbách v červnu 2006 a zaostala tak o 3% za vítěznou ODS, ale spolu s komunisty měla ČSSD přesně polovinu mandátů v nově zvolené poslanecké sněmovně. Upřímně, bylo to více než vítězství ve volbách, byl to zázrak.

Proč se nyní zázrak neopakuje? Nechci hovořit příliš přímočaře a příliš tvrdě, věci by to neprospělo. A obávám se, že hlavní aktéři nejsou schopni pochopit, o co zde jde. Včera jsem pozoroval v Otázkách Václava Moravce vystoupení zástupce ČSSD, hejtmana Netolického. Jeho vystoupení bylo formálně bezvadné – tak jako byly vystoupení premiéra a předsedy ČSSD B. Sobotky – ale pro běžného voliče ČSSD… nechci plakat...nesrozumitelné.

Hovořil jsem v předchozích měsících o tom, že ČSSD musí sama se sebou něco udělat. V první řadě změnit osoby a obsazení ve vedení, což se sice stalo, ale řada z představitelů ČSSD je prostě podobná svým projevem B. Sobotkovi. Prostě nepředstavují změnu. Za druhé, strana musí usilovat o změnu programových cílů. Nelpět tolik na cílech v oblasti sociální politiky (ty však velmi tvrdě držet), ale rozšířit svůj programový repertoár. Zatím se nestalo v oblasti programu vůbec nic.

V oblasti marketingu, s výjimkou Zimoly a částečně dalšího místopředsedy Foldyny (jakkoliv si nemyslím, že jeho programový repertoár je to pravé ořechové) změnu nepředstavují, bohužel.

Strana je rozpolcená, bez vůdce, který by jí dokázal stmelit. Je otázka, zda je možné jít do koalice s hnutím ANO v situaci, kdy, si to polovina (menší nebo větší část členů než polovina) nepřeje. Ale v nastalé situaci bude stejně složité zůstat v opozici. Prostě ČSSD před sebou nemá dobrou volbu. Pokud ale v příštích týdnech nepředstaví české veřejnosti zásadní změnu ve své politice, půjde ještě dále dolů.

Stříbrnou a bronzovou příčku průzkumu TNS Kantar si odnášejí Piráti a ODS se shodným ziskem 14,5% preferencí. Komunisté, SPD mají po 8% a tři strany se potácejí kolem hranice volitelnosti: STAN 5,5%, lidovci 5,5% a TOP 09 4%. Co musí udělat ČSSD nejdříve, je ukončit jednání o sestavení nové vlády, ať už s pozitivním, či negativním výsledkem. To by měl být krok, který by zabránil dalšímu pádu volebních preferencí této strany.

Jiří Paroubek