Ivo Šebestík: Babiš na srazu mezi lupiči ani oblečený ani nahý

Na čtvrtečním jednání Evropské komise s osobami bohužel zastupujícími členské státy EU sice nepodpořil završení krádeže ruských aktiv jejich použitím pro potřeby militarizace EU, pro zvýšení korupce ukryté za „pomoc Ukrajině“, a za sériovou výrobu zlatých toalet pro „estetické“ cítění kyjevských šovinistů, nicméně potvrdil, že do boje s jestřábím hnízdem se rozhodně pustit nehodlá. Nejspíš právě toto přislíbil poradcům Petra Pavla, čímž mu bylo konečně laskavě dovolenou „vstoupit do harému“, neboť se stal neškodným.

Jak se tato neškodnost projevila při nočním jednání (ze čtvrtku na pátek) v Bruselu? Jednoduše. Západní nástupci koloniálních lupičů a strůjců tradičního německého Drang nach Osten, kterým se podařilo do své hry vtáhnout také reprezentanty národů, které měly to obrovské štěstí, že prošly dějinami bez černých a paralelně i krvavých skvrn lupičského kolonialismu, se završení krádeže ruských peněz neodvažují. Slídí sice nadále kolem ruského domu, ale vtrhnout si dovnitř mají strach, neboť třebaže západní oligarchický systém už stačil zlikvidovat skoro všechny právní závazné normy, k nimž se ovšem stále drze hlásí, tak se mu ještě nepodařilo dosáhnout úplného vrcholu všech vrcholů, tedy vyhlídky na beztrestnost krádeží cizího majetku, vlastně už skutečné vysoce arogantní legalizace krádeže. Pouhý záměr takto konat rozbořil evropskou civilizaci do samých základů. Německé duo ve složení Ursula von der Leyenová a postavou sice vysoký leč politickým formátem „nur der kleine Kanzler, Friedrich Merz, si své místo v evropských dějinách už zabezpečili. Opravdu ale žádná sláva!  

Takto se tedy na setkání v Bruselu dokončení krádeže ruských aktiv nedohodlo. Z ruského domu by mohl vyběhnout správce s koštětem a vymést lupiče ven i se zbytky spadaného listí. Proto mohl Andrej Babiš zůstat sedět docela pohodlně na dvou židlích, neboť svým drobným cudným odklonem od pokračovatelů západoevropského imperialismu a kolonialismu, jenž má samozřejmě zlodějnu v krvi, mohl u nedostatečně pozorných voličů vzbudit dojem, že jde spolu s Maďarskem a Slovenskem statečně hlavou proti vysoce agresívní oligarchii jestřábího hnízda USA a západní části EU. Jinými slovy proti zdi. Babiš tedy nepodpořil to, co se stejně nástupci koloniálního panstva a pokračovatelé německého Drang nach Osten do slovanských zemí obávali učinit. Ale s pokračováním války mezi dvěma východoslovanskými národy, vlastně dvěma větvemi národa jediného, tedy s dalším zabíjením východních Slovanů, souhlasil. Souhlasil s půjčkou 90 miliard eur jakoby Ukrajině, ve skutečnosti jsou peníze určené západnímu militarismu a korupčníkům, pro něž je krveprolití zárukou existence a zisků. Bravo, tak toto je Chytrá horákyně na druhou. Nepodpořit to, k čemu se strůjci dokončení krádeže stejně neodvažovali, a zároveň působit před voliči jako někdo, kdo odvážně hájí národní zájmy. Vtipné až k pláči…

Andrej Babiš se nadto pochlubil, že vyjednal pro Českou republiku výjimku spočívající v tom, že za splácení oné půjčky, tedy de facto vánočního daru výrobcům zbraní v USA a v západní Evropě i v USA, militaristům a korupčníkům, z níž na „pomoc Ukrajině“, patrně nepoplyne ani euro, Česká republika nebude ručit. Ale samozřejmě, že za ni budou ručit stávající a možná i budoucí generace obyvatel českých zemí, neboť rozpočet EU přece vytvářejí členské státy EU. Nikdo jiný. A tak se prostě příspěvky navýší o peníze zahozené do černých děr a na zlaté toalety. Už se jich tam spláchly desítky miliard.

A propos, jaký asi bude osud obřích unijních půjček, až se EU v důsledku právě současného zločinně neodpovědného jednání rozpadne? Někdo z mapy zmizet musí. Buďto Rusko nebo EU. Rusko na to ale rozhodně nevypadá. Naopak, může mít z dalšího zadlužení EU docela i radost, protože čím více dluhů, tím bližší rozpad EU. Evropská komise a evropští imperialističtí antidemokratičtí militaristé hrají vabank, vlastně doslova ruskou ruletu, pouze s tím rozdílem, že revolver u spánku EU má jen dvě komory. Takže, buď zázrak ruské porážky, nebo vysoká pravděpodobnost rozpadu EU. Tertium non datur. Rozpad EU by ovšem mohl pomoci národním státům k návratu k vlastní existenci, a hlavně k obnově ztracené cti! A rozpad NATO ke zvýšení bezpečnosti.

Nebylo by to poprvé, kdy se v důsledku porážky ve válce rozpadla nějaká forma demokracie. Také athénská demokracie zanikla v důsledku prohrané Peloponéské války (441 – 404 př. n. l). Athénám se tehdy nelíbila vzrůstající moc Sparty. Asi tak, jako se jestřábímu hnízdu tuze nelíbí vidina mnohopolárního světa a naopak se mu nesmírně zamlouvají ruské zdroje, ze kterých by si rádo hodně nakradlo. A tak se Athény vydaly do války se Spartou, v níž utrpěly porážku. Athénské bohatství nezvládlo souboj se spartskou houževnatostí. Tak to někdy v dějinách bývá. Athénská demokracie se začala rozpadat v podstatě hned po Periklově smrti v roce 429 př. n. l.)

Andrej Babiš svůj postup či spíše posed na dvou židlích zároveň, navíc doprovodil dvěma výroky, které stojí za překlad do ještě srozumitelnější řeči, byť jsou, bohužel, samy o sobě srozumitelné dost. Podle Babiše bude možno Rusku ukrást jeho peníze, ale až „po skončení války“. A vedle toho zastává další pozoruhodný názor, že „Rusko určitě musí platit reparace“. Dva nesmysly skoro vedle sebe. Jak je to možné, že nesporně inteligentní a zkušený politik i úspěšný podnikatel může někdy plácat takové nesmysly? Vládne v budovách evropských institucí v Bruselu opravdu genius loci, jaký nemá všech pět pohromadě? Dost často to tak vypadá. Když člověk pořádně inhaluje kyslíkovou bombu, může se dát do radostného zpěvu a tance a když mu naopak zamoří vzduch slzným plynem, tak pláče. Jaký vzduch asi dýchají evropští „lídři“ na svých summitech, že plácají nesmysly?

Ti, kteří se snaží (zatím se toho neodvažují) dovršit krádež ruských peněz a předat je údajně Ukrajině, sázejí všechno na to, že za ony peníze bude kyjevský režim schopen udržet válku s Ruskem ještě nějakou dobu. Tu dobu potřebují militaristé v EU na a) udržení se u moci, což je pochopitelně zajímá ze všeho nejvíce; b) na dokončení militarizace svých států, tedy na výzbroj, na výcvik vojáků a na to, aby se státy NATO konečně naučily od Rusů i Ukrajinců bojovat jinak než bombardováním civilních objektů vojensky a hospodářsky slabých států (zbytková Jugoslávie) střelbou z vrtulníků na civilisty a ponižováním a mučením válečných zajatců (Irák). Militaristé předpokládají, že dva roky budou za jejich zisky a kariéru bojovat a umírat Ukrajinci a potom, až se podaří také dokončit vymytí mozků vlastního obyvatelstva EU, že přes obrovský ukrajinský hřbitov táhnoucí se od Užhorodu po Oděsu vyrazí Poláci, Rumuni, Estonci, Lotyši, Litevci a možná i Finové, ale bude se to chtít i po Maďarech, Češích, Slovácích, Chorvatech, Bulharech, Černohorcích a Slovincích) opět na Rusa. A to stále, už déle než sto let, s pořád stejným cílem zničení ruského státu, vykradením všech historických ruských zemí, tedy i Běloruska a Ukrajiny, a kolonizací rozsáhlých a bohatých oblastí Sibiře. Plánovalo se to před stoletím na léta 1929/1930, potom se úkolu ujal Adolf Hitler a nyní by se to údajně mělo konečně podařit. Inu, do třetice všeho zrůdného!

Antonio Gramsci už svého času napsal slova platná pro naši dobu. „Krize spočívá v tom, že staré umírá a nové se nemůže narodit; v tom interregnu se objevuje velká rozmanitost morbidních symptomů.“ Ano, probíhá interregnum. Patrně velice dlouhé a nesnesitelné interregnum. Jedno hyne a druhé ještě dlouho nemůže na svět. Sklon rozkládající se unijní demokracie k otevřenému lupičství patří k morbidním symptomům, které právě v těchto dnech zamořily evropské ovzduší už vskutku hnilobným zápachem. Morálka imperialistického koloniálního a militaristického Západu, který si už na své stále do omrzení deklarované hodnoty nemůže ani hrát, odumírá jako první. Stejně jako je to duše, která opouští tělo dříve, než nastane jeho rozklad. Po pokusu završit zlodějský čin a ještě jej legalizovat už nemůže přijít žádná očista. Je absolutně vyloučená. Je to úplný konec mýtu o západních hodnotách. Zůstala jediná, loupež! Kdyby si občané takzvaných nových členských států ze středu a jihovýchodu Evropy po rozpadu bipolárního světa uvědomili, že Západ to je především kolonialismus, imperiální nadvláda a války, tak by žádných mýtů nebylo třeba. Byly by neuvěřitelné. Ale Střed a Jihovýchod Evropy Západ obdivovaly. Tuze jej obdivovaly. Dlouho jej obdivovaly. Chtěly se mu podobat. Teď dostaly příležitost ve společném pokusu završit loupež století.

Když Andrej Babiš mluví o tom, že Rusku mají být odňaty jeho aktivy (věcně správně tato idea ovšem zní, že mají být Rusku ukradeny jeho peníze) až po skončení války, musí nutně předpokládat, že Rusko ve válce prohraje. Vítěz ve válce totiž žádnou krádež nestrpí. A jestliže Babiš mluví o tom, že Rusko „musí“ platit reparace, pak opět dokládá podivnou víru v porážku Ruska. Vítěz samozřejmě reparace neplatí nikdy. To je osud poražených. Takže také Andrej Babiš porcuje medvěda, který ani zdaleka není uloven. Naopak sílí, pochutnává si na malinách a na medu a hledí na lovce-lupiče už s neskrývaným pohrdáním. A propos, ruština rozlišuje mezi pojmy „kráža“ a „grabjož“. V pátek během svých odpovědí na otázky občanů i novinářů Vladimír Putin rozdíl mezi oběma významy specifikoval. Řekl, že ona „kráža“ je zmocnění se cizího majetku potají, zatímco „grabjož“ je krádež veřejná. Zmocnění se ruských aktiv, s nímž se EK a „lídři“ většiny států EU netají, naopak chlubí, tedy ruský prezident označuje jako „grabjož“. Čeština až tak zřetelné rozhraní významu podobných slov nemá. Oné ruské „grabjoži“ se možná více blíží význam slova loupež.

Pokud někoho snad pohoršuje, mluvíme-li o takzvaných lídrech většiny zemí EU jako o lupičích (grabítělja), kteří se už nescházejí na summitech, ale jakoby skoro sedí v kruhu u táborového ohně před jeskyní, kde se domlouvají na příští výpravě, pak je třeba celou situaci s krádeží ruských aktiv nahlédnout realisticky a bez respektu k jejich funkcím, jichž pochopitelně nejsou tyto bytosti vůbec hodny. Zde je důležitá podstata celé věci s těmi ruskými penězi. Ruské peníze leží v belgické truhle tak trochu připomínající okovanou truhlici pirátů z Ostrova pokladů. K rozhodnutí, zda můžeme osoby, které se těch peněz chtějí protiprávně zmocnit, považovat za lupiče či nikoliv, postačí prosté odpovědi na následující úplně logické otázky: a) Jsou tyto peníze majetkem EK a států EU? Odpověď: Nejsou!; b) Chce se těchto peněz EK a vlády států EU zmocnit? Odpověď: Chtějí se jich zmocnit; c) Mají EK a vlády členských států EU právní nárok zmocnit se cizích peněz? Odpověď: V žádném případě. Z toho vyplývá jednoznačný závěr, že existuje plné právo označit osoby, které krádež již připravily vztáhnutím ruky na cizí majetek, takzvané jeho zmrazení, a které dlouhodobě dělají všechno možné pro dovršení krádeže, dokonce pro její legalizaci, za přinejmenším potenciální zloděje. Věcem náleží pravá jména! Zcizení majetku bylo provedeno znemožněním právoplatným vlastníkům se svým majetkem nakládat a čerpat úroky, které jim právem náleží. Zlodějna (grabjož) měla a stále ještě má být dovršena (pořád je to v plánu) užitím ukradených peněz. Ukradené peníze měly zcela jistě vedle úroků právoplatným vlastníkům generovat zisk, který je takto ztracen. Až nastane čas, viníci loupeže budou muset zaplatit Rusku a poškozeným Rusům také ušlý zisk, nesporně obří pokutu a náklady na soudní řízení. Nemuseli by platit nic, kdyby Rusko prohrálo válku a s ní i samotnou existenci. Takto by se krádež založená na etnickém principu (krade se Rusům a loupež je vysvětlitelná jedině tím, že poškozenými jsou Rusové) vyplatila a zůstala nepotrestána.

Můžeme si ještě položit otázku, zda označení lupičů pro organizátory loupeže není nepřiměřené, když loupež ruských peněz nebyla zcela završena? Odpověď na otázku zní, že to nepřiměřené není, neboť je dostatečně prokázáno, že pachatelé se dlouhodobě chystali loupež dokončit, a dokonce na jejím završení pracovali organizovaně. Jedná se vlastně o organizovaný zločin. Jestliže si představíme, že policejní orgány zadrží pachatele ještě před tím, než tento dokončí svůj trestný čin, neboť mu jdou po stopě jako ohař nebo komisař Maigret, skutečnost, že pachatelům bylo znemožněno dovršit trestný čin, je z úmyslu tak konat nevyviní. Chtěli krást, je to prokázáno, důkazů a svědků přebytek, ale byli zadrženi. Skutek sice nebyl završen, souzen je ale samotný úmysl organizovaného zločinného spolčení s úmyslem krást, a dlouhodobá systematická organizace trestného činu. Hezké, že? Takové jaksi plné „evropských hodnot“. Ale může se objevit námitka, že evropští lídři přece couvli před úplným završením krádeže sami? Z morálních ohledů? Z právních ohledů? Ale kdepak. Jen ze strachu. Lupič někdy dostane strach. Porota bude k motivům nezavršení loupeže jistě přihlížet. Pravda, právní a morální dohledy by na porotce zapůsobily lépe než pouhý strach z trestu za loupež.

Ale pokud by snad někdo (asi nějaký advocatus diaboli) chtěl hájit tyto pachatele tvrzením o spravedlivém trestu za ruskou agresi, pak i zde leží odpověď okamžitě na stole. Vzhledem k tomu, že bezkonkurenčnímu světovému rekordmanu v páchání nevyprovokovaných agresí, Spojeným státům, a jejich spolupachatelům, nebyly zmraženy, tedy ukradeny, žádné peníze uložené v evropských bankách, ani toto Evropská komise a vlády členských států EU dokonce nikdy neplánovaly, natož aby tak učinily, právní argument o oprávněném trestu za agresi se mění v pokryteckou a typicky drzou lež. Není ani doloženo, že by Spojené státy a jejich spolupachatelé platily reparace například Jugoslávii, Iráku, Libyi, Afghánistánu a dalším zemím, které přepadly. A že je budou platit také Venezuele, pokud se jim podaří ukrást přístup k těžbě a obchodování s venezuelskou ropou, tento skutečný cíl připravované nevyprovokované agrese mírotvorce Trumpa pod lživou záminkou boje s drogovými kartely.  Evropská komise by se asi měla zaměřit na boj se skutečnými agresory, ne s těmi, kteří se proti systematické a dlouhodobé agresivitě ze strany NATO byli donuceni bránit se zbraní v ruce. Doslova v předsíni historických ruských zemí, na pozdější Ukrajině, jež získala celou východní polovinu svého území, ruskou a ruskojazyčnou Novorossiju, darem od V. I. Lenina, jehož sochy kyjevský režim, asi ze samé vděčnosti už povalil na zem. Jenže, jak být objektivní a spravedlivý, když v tom svinstvu „člověk sám jede“, že? Jak se to vlastně říká mezi zloději? „Spolu kradli, spolu…“

Velkou loupež je samozřejmě třeba dobře promyslet a naplánovat. A to se ve strukturách EU dlouhodobě děje. Členské státy EU se svojí ubohou sebedestruktivní podřízeností jestřábímu hnízdu ve Washingtonu v podstatě zbavily stovek miliard eur, možná už celého biliónu, ale mají v belgické a jiných bankách ruské peníze. Lákavý lup. Ty peníze kariérou a zisky motivovaní škůdci národních států EU potřebují, aby prodloužili svoji agonii a škůdcovství. Jak je získat? No jedině krádeží. Krádež už byla provedena. Vztáhli ruce na cizí peníze, čímž znemožnili právoplatným vlastníkům peněz s nimi nakládat a čerpat úroky, kvůli kterým si je tyto fyzické osoby či právní subjekty do cizích bank vlastně vložily. Krádež byla provedena. Ovšem pokračovatelé koloniálního lupičství a německého Drang nach Osten do slovanských zemí by chtěli ukradené peníze také použít. Pochopitelně především pro sebe. Jak také jinak. V pomoc Ukrajině snad už nemůže věřit vůbec žádný majitel neporušených pěti smyslů? A nejenom to, oni by chtěli krádež dokonce legalizovat. A co více? Oni by si přáli, aby jejich krádež byla považována právě za onu „podporu Ukrajině“, vlastně za něco chvályhodného. To je už opravdu vrchol. Ty osoby jsou v podstatě úplní zoufalci. Potřebují pokračování války, aby nepřišly o moc, jaká jim přináší zisky a výhody, a dokonce naplňuje jejich ubohé duše, na které se už v Pekle těší všichni čerti, pocitem výjimečnosti. A takto ani v nejmenším nehledí na mrtvé a zmrzačené. Ony patří ke skutečným viníkům krveprolití ve Východní Evropě, ale zuby nehty se drží nesmyslu o ruské potřebě zabrat Ukrajinu a potom zbytek Evropy. Touto neuvěřitelnou lží obhajují neobhajitelné. Obhajují samy sebe. Tyto osoby, které vlastně naplňují přání Adolfa Hitlera a dalších nacistů na zabíjení východoslovanského obyvatelstva („na Rusy je nejlépe poslat Ukrajince“) před budoucností neobhájí nikdo. Budoucnost je posadí do jedné lavice s monstry. Potomci se budou za ně stydět. A soudní občané států EU, kterým oni ze všech sil škodí, se za ně hluboce stydí už dlouho…

Ano, velká loupež potřebuje důkladnou přípravu. Je jedno, zda se jedná o přepadení vlaku s pokladem (třeba carským?) nebo o loupež cizích peněz. Jen drobný zlodějíček, kterému chybí dlouhá rodinná tradice velkých a úspěšných lupičů, krade jaksi ad hoc. Vejde do samoobsluhy a tam ukradne (pardon, zmrazí) třeba láhev rumu. Dokud láhev nepoužije, tedy rum nevypije, může zlodějíček-amatér mluvit o zmrazení sedmičky rumu. Jakmile ale láhev otevře a vypije, zlodějíček, chudák bez dlouhé rodinné tradice úspěšných zlodějů, je krádež dovršena. Zlodějíček by se ještě mohl odebrat do parlamentu a požádat právní výbor, zda by nebyl tak laskav a jeho krádež rumu nějak šikovně nelegalizoval. Třeba že rum náhodou vyrobili v Rusku, tudíž krádeže ruského zboží podléhají demokratické výjimce a nikoho nepohoršují. Nejsou jako krádeže kvalifikovány, ale jako dobrý skutek. Příklady táhnou! Evropská komise a „lídři“ většiny států EU, hledají usilovně cestu, jak krádež ruských peněz, majetku, který jim nepatří, legalizovat a tím rozbořit světový právní i finanční systém stejně důkladně, jako když traktor na rozhraní pole a lesa vjede do mraveniště a ještě se přímo na něm otočí. Tyhle osoby, které řídí současnou EU, byl staré kulturní Evropě a jejím nic netušícím občanům skutečně asi čert dlužen. Po nich opravdu potopa.

Zatím jen polovičatí lupiči se sice k dovršení lupu ještě neodhodlali, ještě se snaží působit na občany svých zemí jako státníci, rozhodní a odvážní lidé, jimiž samozřejmě nejsou, a tak brousí kolem ruského domu. Prozatím Rusům pustoší aspoň zahrádku. Tam podříznou jablůňku, onde vytrhají keře angreštu a pošlapou záhonky jahod. Předkové západoevropských „politiků“ byli koloniálním panstvem. Bezostyšně vykrádali cizí země, sváželi jejich obyvatelstvo domů na otrockou či uboze služebnou a mizerně placenou práci. Britové si najímali Indy do armády a každý britský důstojník měl doma indického sluhu. A během kolonizace Severní Ameriky štvali Angličané indiánské kmeny proti sobě právě tak, jako jsou nyní proti sobě štváni Ukrajinci s Rusy. Co koloniální páni přislíbili indiánským náčelníkům, aby je dostali do války se svými etnickými bratry? Staré rezavé pušky nebo ohnivou vodu?  Co jestřábi ve Washingtonu a v Londýně slíbili pohlavárům pučem zrozeného šovinistického kyjevského režimu? Miliardy dolarů a eur na rozkradení? A zlaté toalety jako bonus?  Ukrajincům, těm, kteří nesdíleli zájmy pučistů a oligarchů, nemohli slíbit vůbec nic. Jen to, že Ukrajinci přijdou přesně o to, co měli úplně v bezpečí před pučem a před tragicky mylnou vazbou s Anglosasy. A že mnozí přijdou kvůli moci a ziskům oligarchů na Západě a domácím korupčníkům i o zdraví či o život.

Už se stalo a samozvanec Zelenskyj se svými soukmenovci doma i mezi sponzory za hranicemi chtějí v tragédii vlastního národa ještě pokračovat. Pořád v liché naději, že takhle v boji s Rusy vydrží do nástupu nových sil vybraných západními militaristy jako další oběti války. Přitom příprava války, jaká probíhá u EU, je totální nesmysl, neboť Rusko si rozhodně nenechá vnutit vyčerpávající válku vedenou konvenčními silami. V příští válce se armády do pochodu nedají, ani tanky, děla, letectvo. Nic z toho. Vše vyřeší jaderné ponorky. Válka bude trvat jenom hodiny. Takže evropským militaristům se jejich válečným pokřikem vlastně nejedná o nic jiného než o další krádež. Tentokrát znovu o snahu okrást vlastní obyvatelstvo o stovky miliard eur na úplně nepotřebnou výzbroj a vedle ní pochopitelně pro potřeby korupčníků a na zlaté toalety, jež se asi už staly symbolem kulturní úrovně kyjevského režimu a těch na Západě, kterým se tento režim tak ohromně líbí, že kvůli jeho udržení ve válce, v jejich vlastní válce, tomuto režimu nedovolili přijmout několikeré původně dokonce velmi výhodné podmínky míru. Když se člověk podívá na současné západní elity pozorněji, vidí, že vlastně úplně všechno, co činí, je obyčejná loupež. Okrádají vlastní občany! Tak proč se možná divit, že chtějí okrást také Rusy? Jejich předchůdci přece vykradli kolonie… V blízké budoucnosti ponese slovníkové heslo „liberální demokracie“ přibližně tento lakonický výklad: „Krycí označení pro univerzální zlodějnu“. Co na to asi Fukuyama? To je ale překvapení, že?

Co se v historickém mládí naučíš, na sklonku imperiální epochy jako když najdeš. Dnes je Velká Británie jen malá Velká Británie, ale její „elity“ nadále trpí panskými manýry. Francouzi si také najímali indiánské kmeny do válek s indiány, které si zase proti nim najali Angličané. Během osvobozování Paříže na sklonku druhé světové války, kterého se účastnila francouzská vojska (armáda dříve rychle a snadno poražené Francie) bojovali příslušníci afrických národů z kolonií. Jelikož to byli vesměs černoši, nebyl jejich bojový vklad „vysoce kulturními“ evropskými rasisty připomínán. Jak by se prostě neúčastnili.

Západní Evropa, bývalá koloniální, nyní neokoloniální část kontinentu, přivedla na svět nejenom lupičský kolonialismus, ale i zločinný šovinismus v podobě fašismu a nacismu. Neoddělitelnou složkou nacismu byla a je stále nenávist vůči Rusům a s ní spojená touha Rusko podrobit, vykrást a slovanské obyvatelstvo (ale takto východní Slovany všech historických ruských zemí, tedy i Běloruska a Ukrajiny) početně „redukovat“. To se právě děje! Adolfův duch v Pekle se musí tetelit radostí. Ostatně, německý spisovatel Timur Vermes už v roce 2012 publikoval knihu s názvem Už je tady zas. Byl míněn Hitler, který prostě zaspal celou poválečnou epochu, načež se opět vrátil. A co hůř, líbilo se mu v našem světě. Před třinácti lety mohla kniha působit jako satira. Dnes už přestala být k pobavení. Literatura někdy předběhne dobu.

Západní Evropa podléhající rasismu udržovala v chodu dokonce i novověké otrokářství. Západoevropské koloniální lodě převážely černé otroky z Afriky do Karibské oblasti. Kuba byla centrem obchodu s otroky. Západoevropské koloniální panstvo nechávalo tyto nešťastníky doslova lovit v africké džungli. Jen při převážení na lodích přes Atlantik statisíce těchto nešťastných obětí umíraly. Integrální součástí kolonialismu je pocit výlučnosti koloniálního panstva. Soudí, že koloniální mocnosti představují nadřazenou civilizaci, které musí ostatní civilizace poskytnout vše, co mají a tiše bez odmlouvání sloužit. Tato koloniální mentalita je u elit bývalých koloniálních mocností, stejně jako u architektů německého „pochodu na Východ“ (Drang nach Osten) nevykořenitelná. Nedá se vyléčit, žádný civilizační a technologický pokrok s ní neskoncovaly. Na čas se ukryla do nevědomí, odkud nyní tryská opět na povrch mocnými gejzíry. Aktuálním vyvrcholením panského syndromu koloniálního Západu byl a stále ještě zůstává názor, že celý svět má následovat takzvanou „liberální demokracii“, jíž měly dějiny skončit. Údajně prý nebylo a není nic lepšího. Ani nebude! Takto soudí jistý Francis Fukuyama. Lidstvo mělo dosáhnout nirvány v podobě přijetí věčné nadřazenosti a nadvlády západního hegemona, pána nad osudy lidstva, majitele všech planetárních zdrojů a vší pracovní síly lidstva. Též obdařeného plným právem beztrestně a s maximální elegancí krást a ještě se chlubit altruismem. Jak mohl takový omyl vůbec vzniknout? Fukuyama si jednoduše nevšimnul, z čeho se „liberální demokracie“ ve skutečnosti poskládala a jak se chovala a chová ve světě.

Státy střední a jihovýchodní Evropy ale nemají koloniální minulost, nemají arogantní panskou mentalitu v krvi. Proto nemají důvod, nesmějí za žádnou cenu, podporovat lupičství těch, kteří zůstávají dědici koloniální minulosti i nevyléčitelné mentality. Státy střední jihovýchodní Evropy nejsou Západ. Naštěstí pro ně nejsou Západ. Západ dnes (a začalo to během covidu-19) úplně odložil masku hodnot, které ve skutečnosti neexistovaly už dlouho. Národy z bývalého sovětského bloku se po rozpadu bipolárního světa hnaly s rozzářenýma očima na Západ a s pocitem, že jeho bohatství je výsledkem jeho vlastní práce, že je Západ svobodný, demokratický, plný hodnot a všestranně vyspělý. Že je spravedlivý a objektivní, že je mírumilovný a altruistický, takže je třeba se od něj učit. Moc se učit. Naučit se úplně vše! Západ budil respekt. Dnes je tahle maska pryč. Nezůstalo z ní vůbec nic. Dnes díky Ursule von der Leyenové, Emmanuelu Macronovi, Friedrichu Merzovi, Keiru Starmerovi, Marku Ruttemu a mnohým dalším osobám vyhlíží Západ přesně takový, jaký je. A je na něj opravdu nehezký pohled. Ne na národy Západu, které za své „elity“ nemohou zcela, byť do jisté míry ano; ne na jeho krásnou přírodu, města, na jeho muzea, divadla a galerie, zámky a hrady, starobylé památky. Ale na jeho obnovenou úplně nezakrytou imperialistickou, koloniální a militaristickou podstatu, která vrací do hry už skoro všechny démony minulosti. Občané střední a jihovýchodní Evropy si v jistém smyslu mohou oddechnout. Opravdu nebylo a není koho na Západě obdivovat! Je třeba budovat vlastní integraci. Integraci těch, které milosrdné okolnosti uchránily od podílu na kolonialismu.

A co Andrej Babiš? Ustoupil destruktivním silám, jak to zatím vypadá, nejspíš úplně ve všem. Proto mohl být instalován do pozice premiéra České republiky. Záhada zdá se být rozhřešena. Jeho vláda bude pro ČR jistě lepším řešením, než byla vláda Fialova. Jenomže být lepší než vláda Fialova, opravdu není žádný zázrak. A tak Andrej Babiš nejspíš připojí do středoevropského spřežení vedle čiperných koníčků z Maďarska a ze Slovenska i jednoho koníka českého, který se ale opravdu nikam nepožene.

Ivo Šebestík

Nové slovo