Bude ČSSD ve vládě?

Nedávno vydal M. Chovanec své podmínky pro účast ČSSD ve vládě. Myslím, že jsou to podmínky realistické a mohou být základem ke koaličnímu jednání. Je jen škoda, že jiní sociální demokraté devalují toto jeho úsilí. Např. Z. Jičínský se v rozhovoru pro PRÁVO vyjádřil, cituji: „ČSSD nemá sílu klást Babišovi ultimáta“. Ale Chovancovi přeci nešlo o ultimáta, ale o vymezení východiska k jednání. A musí to být takové východisko, které bude na jedné straně realistické a na druhé straně do budoucna nepřinese ČSSD její úplné politické zničení. Převzít případné společenství ve vládě s hnutím ANO jen na de facto okrajových či politicky méně významných resortech typu kultury či MMR by ale nemělo význam. Tady jde o to, aby případní budoucí ministři ČSSD byli vidět a například ministr kultury je výrazněji vidět tak jednou za čtvrt roku.

Hnutí ANO si musí samo zvážit, zda je pro něj politicky výhodnější koalice s ČSSD, která je etablovanou součástí jedné ze dvou nejvyšších evropských politických sil, anebo podpora populistů. A samozřejmě za všechno v politice se musí zaplatit. Skautský přístup v politice, jak o něm mluví Z. Jičínský, je politickým romantismem, který ČSSD z dnešní hluboké krize nevyvede.

Druhým názorovým extrémem jsou ovšem názory M. Štěcha. Tento muž vůbec nic nepochopil. V poklesu volební podpory ČSSD vidí Štěch ve svém rozhovoru pro páteční HN jako důvod „personální hašteření, že někteří lidé nerespektovali zvolené vedení“. A na jiném místě říká: „Sobotka není typ diktátora, naopak byl v některých případech velmi mírný.„ A dožaduje se od hnutí ANO omluvy kvůli kauze lithium

To je jenom ukázka naprosté neschopnosti člověka, který je v české politice dvacet let, vidět věci racionálně. Pro stromy nevidí les. Nemá schopnost udělat si realistickou analýzu. Jednou z hlavních příčin současné kritické situace ČSSD je to, že B. Sobotka dělal během sedmi let pobytu ve funkci předsedy ČSSD vše proto, aby z vedení ČSSD odešli jeho názoroví oponenti a aby zmizeli všichni ti, kdo by mohli představovat k němu v budoucnosti personální alternativu. Výsledkem bylo jednobarevné vedení, jehož významnou součásti Štěch byl. Politicky neschopné, neakceschopné, programově impotentní a politicky zcela neúspěšné. Čím dřív se ČSSD rozejde s touto politikou, tím lépe pro ni. Štěch sám musí zpytovat své svědomí ve svém volebním obvodu, kde za dva roky bude obhajovat své senátorství. Uvidíme, do jaké míry rozladila levicové voliče, volící v prezidentské volbě M. Zemana, jeho jednoznačná podpora miláčka české pravice J. Drahoše.

Jak jsem se díval na voličskou podporu M. Zemana ve Štěchově volebním obvodě, žádná hitparáda to pro Drahoše se Štěchem nebyla. Obávám se, že funkcionáři ČSSD na nižších úrovních, pokud si přečtou názory svých mnohem zkušenějších a politicky kvalifikovanějších kolegů typu Jičínského a Štěcha, budou mít v hlavě pěkný hokej. Je ale zřejmé už teď, že vysoká očekávání od mimořádného sjezdu ČSSD nemohou být naplněna. Během de facto půl dne sjezdového jednání není možné vyřešit vleklé problémy, které ČSSD má a současně vyřešit také volbu nového vedení. Tak by již co nejdříve současné vedení mělo veřejnosti sdělit, že sjezdová jednání budou pokračovat během příštích týdnů. Zajistit volbu vedení ze 40 – 50 kandidátů a současně uskutečnit hlubokou změnu stanov, zahájit a uzavřít diskusi k účasti ČSSD ve vládě atd. prostě nelze stihnout za půl dne.

Jiří Paroubek