Zřejmě většina představitelů ČSSD podpořila v prezidentské volbě M. Zemana, ale jiná část vedoucích činitelů této strany hovoří o podpoře J. Drahoše. M. Zeman byl, alespoň v minulosti, a to dokonce po 8 let, předsedou ČSSD a nijak příliš viditelně se s jejím programem nerozchází ani nyní. Političtí odpůrci M. Zemana z ČSSD sice tvrdí něco o jakési prezidentově nacionální přeměně a úchylce, ale M. Zeman v naprosté většině otázek zůstává levicovým politikem.

Pokud jej objektivně porovnám s J Drahošem, pak zcela nepochybně. Jistá část ČSSD si vůči Zemanovi řeší svůj problém „pomsty za Sudety“, tedy vendety za jeho politický příklon k A. Babišovi.

Volby v říjnu 2017 ovšem drtivě prohrála sociální demokracie sama, ne M.Zeman a odpovědnost za to nese její vedení a také snaživý a velký tým kývačů, který, až na výjimky, nevyprodukoval v posledních letech žádný kritický názor na tragikomickou politickou linii Sobotkova vedení.

Druhá otázka, ve které se pozice lídrů ČSSD velice liší, je účast ČSSD ve vládě. Na delegáty sjezdu početná pražská organizace ČSSD přijala na své krajské konferenci usnesení nejen na podporu J. Drahoše coby jejího prezidentského kandidáta, ale také další usnesení, v němž požaduje odchod ČSSD do opozice.

Jedinou šancí pro realisticky uvažujícího politika, má-li se ČSSD dostat z hluboké krize, ve které je, přitom je dostat se do vlády. A dostat se tam s takovými představiteli, kteří budou představovat změnu stranické politiky. A které bude A. Babiš považovat nejen za příjemné (a tedy ústupné v koaličních jednáních), ale které bude respektovat a kteří mají šanci být nejen jeho partnery, ale také politickými soupeři.

Pražská organizace ČSSD by měla veškeré své úsilí dnes soustředit na svou činnost na pražské radnici. Situace kolem pražských mostů je velice vážná, a pokud ČSSD jako celek (neberu-li vážně nevážné průzkumy CVVM) má nyní v průzkumech kolem pěti procent, v Praze to jsou nějaká 3–4 %. To tedy znamená, že po příštích komunálních volbách, které v Praze budou za tři čtvrtě roku, již ČSSD na pražské radnici nemusí být vůbec zastoupena.

Upřímně, nechci být osobní, a kdo mě zná, ví, že nejsem osobní, ale Petr Dolínek by se měl rychle rozhodnout, které funkci se chce napříště věnovat. Zda je to Sněmovna, anebo funkce náměstka primátora pro dopravu. Dopravního náměstka nelze dělat na poloviční úvazek, a to v situaci, kdy Libeňský most je uzavřen, což se dotýká prakticky každého obyvatele Prahy. A v situaci, kdy také Hlávkův most je, pokud jde o jeho technický stav, jen jeden stupeň od vyhlášení havarijního stavu. A podobně je na tom také most Karlův.

Političtí soupeři ČSSD – a zvlášť aktivně si jistě povede starosta Prahy 7 Čižinský a jinak akce neschopní Piráti – se budou snažit z celé situace vytěžit politicky maximum. Budou strašit a strašit pražské občany, a pokud bude ještě do podzimu uzavřen jeden most (a u Hlávkova mostu to vůbec není vyloučené), může ČSSD v Praze, i kdyby na čelo kandidátky postavila politického Alberta Einsteina, počítat tak s 2 – 3 % hlasů.

Pražská ČSSD by tedy možná neměla tolik úsilí věnovat otázce, zda strana na celostátní úrovni bude v opozici či nikoliv, když sama v koalici na pražské radnici s hnutím ANO zůstává, ale měla by se věnovat otázce svého politického přežití. Nabízí se přeci možnost, aby pozici náměstka pro dopravu převzal někdo jiný z členů klubu ČSSD na pražské radnici, který by se tak vyprofiloval jako lídr budoucí kandidátky pro podzimní volby na pražskou radnici. Může to být například Lukáš Kaucký, donedávna náměstek ministra zahraničí, který může celou tuto záležitost zkusit řešit. Zkazit tím pražská ČSSD nemůže nic anebo naopak všechno. O svém výsledku v podzimních komunálních volbách však rozhodne pražská ČSSD sama…

Jiří Paroubek