Změna kurzu egyptské zahraniční politiky

Po svržení Mubáraka však nejvyšší vojenská rada, která zemi spravuje do řádných voleb, zahájila změnu kurzu – zejména ve vztahu k Izraeli – a ta bude zřejmě pokračovat i po volbách. Na protiamerická a protižidovská hesla egyptští voliči slyší a většina stran toho jistě využije – ať už Muslimské bratrstvo nebo favorizovaná laická strana Wafd bývalého lídra Ligy arabských států a horkého kandidáta na prezidenta Amra Músy. Prozatímní vládce Egypta maršál Muhammad Tantáví sice slíbil dodržování mírové smlouvy z roku 1979, ovšem její osud po podzimních volbách je nejistý.  Egypťané ji považují za ponižující zejména kvůli klauzuli o demilitarizované zóně na Sinaji, kam smí egyptská armáda vstoupit jen s povolením Tel Avivu. Tlak zdola tak může vést k zásadní revizi egyptské diplomacie.  

Tajná role Egypta při zprostředkování dohody o usmíření mezi palestinskými hnutími Hamásem a Fatahem Tel Aviv i Washington zaskočila. Zatímco Mubárak proti Hamásu, který vznikl jako odnož Muslimského bratrstva v Egyptě zakázaného, tvrdě postupoval, nový šéf diplomacie a čerstvý generální tajemník Ligy arabských států Nabíl Arábí, se od tohoto kurzu odchýlil. Země pyramid navíc hodlá natrvalo otevřít hranice s pásmem Gazy, kam budou moci volně proudit zbraně. Hraniční přechod Rafah byl čtyři roky uzavřen v rámci Západem podporované blokády, která měla oslabit Hamás, neuznávající právo židovského státu na existenci a vedený na americkém seznamu teroristických organizací. Zároveň došlo k revizi smlouvy o dodávkách zemního plynu Izraeli, přičemž značně protiizraelsky vystupují i egyptská média.

Co však Washington a Tel Aviv znepokojuje nejvíce, je nedávné obnovení diplomatických vztahů mezi Káhirou a Teheránem po více než třiceti letech. Détente mezi těmito výraznými regionálními mocnostmi rozšířilo akční rádius íránské diplomacie, která se v blízkovýchodním prostoru opírá o tradiční spojenectví se Sýrií a po pádu Saddáma Husajna, se kterým měli ajatolláhové nepřátelské vztahy, získává značný vliv i ve většinově šíitském Iráku. Mubárakův pád umožnil, aby Teherán Káhiře odpustil uzavření míru s Izraelem a nabídnutí azylu svrženému šáhovi Rézovi Pahlavímu v roce 1979. Anvar Sadat zaujal vůči teokratickému režimu nepřátelský postoj a Mubárak v této politice pokračoval. Nyní se však Íránu otevírá velké pole působnosti v geostrategickém prostoru Suezského průplavu.

Je otázkou, jak se bude egyptská zahraniční politika vyvíjet po podzimních volbách. Protiizraelsky naladěné jsou jak strana Wafd, tak Muslimské bratrstvo – obě formace s předpokládaným nejvyšším ziskem hlasů. Nicméně, Wafd může tuto rétoriku použít pouze jako předvolební kartu a po volbách uzavře s USA sňatek z rozumu vzhledem ke skutečnosti, že Egypt je ve špatné finanční kondici nejen kvůli poklesu příjmů z turismu. Egyptská vláda se snaží, aby jí USA odpustily miliardový dluh ze 70. let 20. století, za což bude State Department jistě požadovat ústupky v zahraničně-politické sféře. Prezident Obama proto Káhiře zřejmě nabídne hospodářskou pomoc, aby jí pomohl stabilizovat finance a udržel ji v americké sféře vlivu. Není však jisté, zda Kongres tyto subvence schválí, vzhledem k tomu, že samotné USA nejsou daleko od bankrotu. Washington tak může ztratit klíčového spojence v arabském světě a ohrožen může být i křehký status quo na Blízkém Východě a palestinsko-izraelský mírový proces.