Vládní fiasko v tripartitě

Rada hospodářské a sociální dohody probírala sadu reformních návrhů, o kterých odbory už dříve prohlásily, že jsou nepřijatelné a měly by být staženy. K zásadní kritice důchodové reformy, která počítá s vyvedením části peněz z průběžného systému do kapitálových fondů, se nyní přidali i zaměstnavatelé. Podle prezidenta Svazu průmyslu a dopravy Jaroslava Hanáka je potřeba především udělat úpravy ve státním důchodovém pilíři a v penzijním připojištění. Druhý pilíř, tedy vládou připravované kapitálové spoření, je podle zaměstnavatelů zbytečný.

V takové situaci každá rozumná vláda podobný projekt odpíská, i když si může parlamentní převahou 115 nebo 118 hlasů odhlasovat, co chce. Jedná se ale o dlouhodobou investici, která vyžaduje vysoké počáteční náklady, a do těch přece nikdo nepůjde, když převládá názor, že se projektu nedá věřit. Zaměstnavatelé si pochopitelně uvědomují i důsledky uvažovaného zvýšení dolní sazby DPH, kterým má být údajně penzijní reforma financována. Znamená to zvýšení životních nákladů a tedy podtržení poptávky, a to všechno bez reálného důvodu, jen jako výsledek tlaku lobbistů z finančních skupin.

Tripartita neboli Rada hospodářské a sociální dohody, která je nástrojem vyjednávání sociálních partnerů – vlády, zaměstnavatelů a odborů, by měla teoreticky sloužit jako záruka sociální stability. V řadě zemí, které si při jiných příležitostech bereme za vzor, jako třeba Finsko nebo Irsko (než je potopily jeho banky), dokázali v takové radě vyjednat strategické rozvojové plány pro skokové zvýšení hospodářského růstu i životní úrovně. Zato u nás si na vyjednávání moc nehrajeme a pravicová vláda tripartitu využívá jen formálnímu informování o tom, o čem už je rozhodnuta a co by si sociální partneři stejně přečetli druhý den v novinách.

Jednu důležitou funkci si však tripartita uchovala, nabízí nezkreslená stanoviska také odborů a zaměstnavatelů. A ta se shodla v opozici k vládě i v minulosti, třeba při projednávání protikrizových opatření za premiéra Topolánka na začátku roku 2009. I nyní se tedy vláda ocitá v izolaci, kterou potvrzují nelichotivé výsledky průzkumů volebních preferencí. Není divu, že veřejné protesty proti pseudoreformám se přesunuly na Václavské náměstí a hledají radikálnější formy.

Při minulém jednání došla vládní arogance tak daleko, že odborová centrála ČMKOS dokonce opustila jednání, které ztratilo smysl. Jak pak odbory uvedly v prohlášení, projednávání důchodové, daňové, zdravotnické a sociální reformy je od samého počátku provázeno neochotou vlády náležitě diskutovat o návrzích odborů a zejména nezájmem zvažovat velká rizika a dopady, které vládní reformy občanům způsobí. Nakonec se odbory v dalším kole do tripartity vrátily, ale jejich gesto dosáhlo toho, že začaly být brány víc vážně.

"Ten náš minulý odchod z tripartity alespoň přispěl k tomu, že se změnil duch projednávání těch věcí," potvrdil podle Č TK předseda Jaroslav Zavadil.

"O sociální reformě budeme jednat nejen na úrovni expertní, ale i na úrovni vrcholných představitelů odborů, zaměstnavatelů a ministerstva práce a sociálních věcí. Kromě toho, že odbory odmítají sociální reformu celkově, jsem nezaznamenal žádné připomínky, o nichž by nebylo možné jednat," řekl podle ČTK ministr práce a sociálních věcí Jaromír Drábek.

Obnovení seriózní debaty je principiálně dobrá věc. Jestli to však výsledné návrhy ovlivní, je věc druhá. Otestovat se to dá snadno. Říká-li Drábek potom, co s penzijní reformou narazil u obou partnerů, že je možné dále jednat, chystá se hodit stávající návrh pod stůl.