Španělsko na rozcestí

Volbám předcházely masové demonstrace – na madridském náměstí Puerta del Sol se v předvečer voleb shromáždilo odhadem 30.000 lidí požadujících okamžitou regeneraci demokratického systému.  Protest začal 15. května a proměnil se ve spontánní sociální hnutí mladých lidí, demonstrujících nejen v Madridu, ale i v 57 dalších španělských městech za lepší životní podmínky, proti vysoké nezaměstnanosti, úsporným vládním opatřením, demontáži zbytku sociálního státu a celkovému politickému marasmu. Práci nemohou sehnat ani lidé s vysokoškolským titulem, což je situace důvěrně známá i mnohým absolventům nejen humanitních oborů v České republice. Španělská míra nezaměstnanosti 21,3 % je nejvyšší v celé EU a na úřadech práce je registrováno rekordních 4,9 milionů lidí. Nezaměstnanost u populace do 25 let dosahuje extrémních 44,6 %. Absolventi, kteří mají to štěstí, že po škole vůbec nějakou práci seženou, mají většinou smlouvy na dobu určitou nebo na zkrácený úvazek s minimální mzdou.

Vítězství Lidové strany však neznamená, že opoziční pravice je mezi protestující mládeží populární. Většinou volí buď menší stranu Sjednocená levice (IU), nebo volby bojkotují, protože příčinu všech problémů vidí v samotném kapitalistickém systému. Frustrovaní mladí lidé bez práce a jakékoliv životní perspektivy mezi oběma největšími stranami nevidí žádný rozdíl.

I sobotní odborářskou demonstraci v Praze podpořili Španělé žijící v České republice. Hnutí 15. května resp. Hnutí za skutečnou demokracii, částečně inspirované egyptskou revolucí, odmítá, aby světovou hospodářskou krizi odnesli obyčejní lidé, zatímco stát zachraňuje banky a bankéře, kteří ji způsobili. Kritizuje, že veškerá protikrizová opatření směřují k prospěchu trhu, nikoliv občana a že absurdní volební systém a ekonomická podpora zainteresovaných finančních koncernů umožňují, aby se u moci již více než třicet let střídaly dvě politické strany. Obviňují je ze zkorumpovanosti, neschopnosti řešit problémy země a ze skutečnosti, že v hlavních tématech se jejich postoje de facto neliší. Španělský volební systém etabloval bipartismus, kdy se u vlády střídají socialisté a lidovci a jakékoliv alternativní malé strany mají jen omezenou možnost získat větší vliv.

Zbožné přání jestřábů z Bílého domu a Pentagonu, aby se arabské revoluce rozšířily do Číny a Íránu, tak zůstává nenaplněno a nepokoje naopak zachvacují jih Evropy – Španělsko a Řecko. Občanská společnost se aktivizuje i u nás, jak jsme mohli vidět na sobotní masové demonstraci odborů, stále je to však málo. Česká mládež místo aby přišla podpořit odboráře, raději demonstruje za legalizaci marihuany. Nezajímá je, že půjdou do důchodu v sedmdesáti, stačí jim právo zapálit si na ulici beztrestně jointa. Až bude u nás situace stejně tristní jako ve Španělsku, snad se generace NINJA (No Income, No Job, No Assets – žádný příjem, žádná práce, žádný majetek) vzchopí a vyjde do ulic.