Pro Kohouta Bohemku

Dobrá, je po volbách a voliči, kteří čtou Právo, seznali, že je třeba nedbat jejich knížecích rad a volili ČSSD. Předně, píše-li pan Mitrofanov o nějaké aroganci a zášti, měl by si vzpomenout, že před volbami v květnu sám psal, že nebude volit ČSSD. Sám tak, nejen svým hlasem, přispěl k vládě, která navzdory výsledkům těchto voleb, bude čtyři roky utvářet osudy lidí, pro něž pan Mitrofanov nyní píše a káže vodu a sám pije víno.

Určuje dále také, že bych měl darovat panu Kohoutovi, člověku, kterého jsem udělal místopředsedou vlády a ministrem zahraničí, šampaňské, protože jsem mu v této sázce predikoval maximálně 12 procent a on získal 19. Pošlu mu leda sekt, protože v roce 1998 ve stejném obvodě kandidoval narychlo Zdeněk Trojan a, aniž ministr, aniž místopředseda vlády, získal procent 16. Kdo by dal za tento výsledek kvalitní šampaňské?

Zvláště ví-li, že se pan Kohout vrátí do kamrlíku knihovny ministerstva zahraničí a bude snít o slušnosti pana Schwarzenberga? Touží snad po nějakém velvyslanectví za tuto službu? Nairobi? Uvidíme. Je mi ho lidsky líto. Měl být trpělivější.

Důležitější je, že zabralo to, co jsem tvrdil ve svém textu, který pan Mitrofanov dezinterpretuje a jiní komentátoři (Honzejk v HN a Kubík v MfD) pochopili: ČSSD musí být sebevědomou opozicí, která botu, která ji kope, nelibá, která ji nebere jako součást role, ale která ji chytne, zakroutí s ní a pak podobné nedůstojné jednání vrátí.

Nevím, jak pan Mitrofanov, ale snesu mustrování od lidí, kteří v dobách, kdy jsem byl "nahoře", říkali to stejné co on. Ale nesnesu podobné hraběcí rady od těch, co mi lezli jedním koncem souhlasem tam a druhým ven. Pokud to snese v redakci pan Mitrofanov, je to jeho věc. Ne moje.