Nevlídná čísla hovoří

Rychlé informace ČSÚ o průmyslové a stavební produkci v únoru 2011 poskytly novou příležitost k úvahám, co se to s naší ekonomikou děje. Vykázaná čísla hovoří o jistém přírůstku ve srovnání s loňskou katastrofou, ale tento růst je děravý, energeticky náročný, odpoutává se od sofistikovaných oborů a vypovídá spíše o růstu skrytých dluhů. (http://www.czso.cz/csu/csu.nsf/informace/cpru040611.doc)

Automobily ze Škody Auto jsou jedinou dýchající součástí ochromené české ekonomiky, díky napojení na exportní linky Volkswagenu. Z březnového rekordního prodeje mladoboleslavské firmy, která uplatnila na trhu 85 tisíc vozů, prošlo domácími autosalóny jen pět tisíc kusů. Veškeré tuzemské nové zakázky českého průmyslu meziročně vzrostly jen o inflaci. Sofistikované obory jako je výroba počítačů a podobných zařízení, jsou v poklesu. A ani tato čísla přitom nemusí vystihovat plný rozsah bezradnosti české vlády nad ekonomickou orientací České republiky, protože největší složkou mírného růstu HDP v posledních měsících byly zásoby.

A tak zatímco vláda moudře posunuje korporátní daní o jeden procentní bod sem a tam a snaží se vykouzlit konkurenceschopnost čachry s pojistným, prostředí charakterizuje spíše prudký růst cen komodit na mezinárodních trzích (ropa za půl roku zdražila o polovinu!!), posilování koruny (dolar v pátek pod 17,00 Kč!!) a stále vyšší monokulturní závislost českého strojírenství na zahraničí.

Nejsmutnější pohled je na stavebnictví (http://czso.cz/csu/csu.nsf/informace/csta040611.doc). Část vleklého ochabnutí můžeme připsat tomu, že už není možné věčně pokračovat v předražených veřejných zakázkách, i když vývoj inženýrských staveb (dálnice) v běžných cenách je výrazně lepší a ve stálých cenách stále ještě o chlup lepší než je tomu u pozemního stavitelství (budovy). Nicméně i ten příslovečný chlup z dlaně pomalu mizí. Není to proto, že by nahoře mizeli kamarádi nebo nedej bože začaly pracovat nějaké protikorupční mechanismy. Ale peníze v rozpočtu prostě nejsou, a až se začnou opatřovat tím nejzoufalejším způsobem (zvyšováním DPH), potopí to i ty, kdo mají nos ještě nad vodou.

Nejvýmluvnějším výkazem toho, že naše moudrá vláda dělá všechno proto, aby vytvářela podmínky pro uspokojování nejzákladnějších potřeb obyvatelstva, je statistika zahájených staveb bytů v bytových domech, jejichž počet v únoru vzrostl osmkrát. Posmutníme až nad absolutním údajem, protože v loňském roce jich bylo v únoru zahájeno jen 245. Jistě, příroda bývá onu část roku ke stavebníkům nevlídná, ale příště může část mrazu pocházet i z ministerstva financí. Není divu, že je Miroslav Kalousek nejen ve vládě, ale dokonce i ve své vlastní straně osamocen, když chce obor dorazit zrušením státní podpory hypoték.

Ve světle čerstvých údajů Českého statistického úřadu zalistujme ve zprávě z pravidelné mise Mezinárodního měnového fondu, která byla sice publikována v minulých dnech, ale vznikala o pár měsíců dříve (http://www.mfcr.cz/cps/rde/xbcr/mfcr/MMF_CZE-BUNDLE_Staff_Report_for_the_2011_Article_IV_Consultation.pdf).

Najdeme v ní ještě stopy optimismu, který mezitím stačil dokonale vyprchat. Celkem snadno proto našla lék na narůstající zadluženost České republiky v podobě rychlého oživení a po něm robustního udržitelného dlouhodobého hospodářského růstu. Kde ho vzít? To napadne každého – v zahraniční poptávce a hlubokých strukturálních reformách. Centrální banka k tomu dodá zdrženlivé úrokové sazby (což dávno dělá). A když se to nepovede? Moc špatné. Dluhová zátěž poroste, způsobí zvýšení úrokových sazeb a onen dlouhodobý růst naopak ohrozí.

Mise Mezinárodního měnového fondu pravicové české vládě evidentně přeje, ostatně, kdo by se nechával zatahovat do sporů s hašteřivým trpaslíkem. Nicméně, drží se v lehkém odstupu, aby mohla uskočit, kdyby se na ni něco chystalo zřítit. Vyjadřuje to věta, uzavírající pochvalný odstavec o odvážné škrtací politice a reformní legislativní agendě: „Zajištění široké podpory pro tyto reformy může být velice obtížné.“

A pro zasmání uveďme také charakteristiku „ambiciózních“ vládních cílů z uvedeného odstavce:

„(i) reforma veřejných financí, která má zastavit růst veřejného dluhu a vyrovnat veřejné rozpočty do roku 2016; (ii) zvýšení transparentnosti veřejných zakázek a (iii) omezení korupce ve veřejném sektoru“.

Pokud jde o první bod, po zemětřasné vlně škrtů byl v únoru 2011 stejný deficit státního rozpočtu jako za celý rok 2007 a pokladní plnění státního rozpočtu za leden až březen 2011 bylo rozběhnuté opačným směrem, než bylo plánováno – místo pětiprocentního růstu přišel pětiprocentní pokles. Druhý a třetí bod výklad nepotřebují.