Egypt ve chvíli rozhodnutí

První zprávy ukazovaly, že egyptské vládě nepomohlo zastavení železnice a veřejné dopravy, ani vypnutí internetu a mobilní sítě, teré měly snížit akceschopnost opozice. Zřejmě to nejde udělat úplně dokonale, protože Google začal okamžitě nabízet spojení prostřednictvím twitteru, na které bylo možno vyklepat telefonní číslo a uložit hlasovou zprávu. Část obyvatel Káhiry také ignorovala noční zákaz vycházení a zůstala přes noc na hlavním náměstí Tahir. Brzy dopoledne tam pak bylo asi 200 tisíc lidí. Armáda obkroužila těžkou technikou televizní vysílač a další chráněná místa, helikoptéry kroužily nad protestujícím pochodem, ale jinak vojáci nechali událostem volný průběh.

Komentátoři z amerického Stratforu upozorňují, že protestující zatím nedokázali vytvořit nějakou sjednocenou opozici a nevznikl ani jasný předvoj, který by protesty někam vedl. Doma nepříliš známý Mohamed El Baradej, bývalý šéf Mezinárodní atomové agentury, na kterého se zahraniční zpravodajství soustřeďuje, sice vystupuje jako představitel sekulární opozice, ale má podporu islamistického Muslimského bratrstva. Islamisté zatím odmítli vytvořit vládu a vyslovili se pro pluralitní režim. Zřejmě dávají přednost tomu, aby El Baradej vystupoval jako hlavní vyjednavač opozice.

Prezident Mubarak zkusil zdržovací taktiku a pověřil nově jmenovaného viceprezidenta Omara Sulejmana, aby jednal „se všemi politickými silami“. Jejich definice však nebude tak snadná, protože do hry vstoupily ozbrojené síly, které zatím opozice vnímá spíše na své straně a dokonce chce vyjednávat přímo s nimi. Armáda už dala otevřeně najevo, že proti protestujícím nechce používat násilí. Sulejman může spoléhat jen na to, že jako vyjednavač už se v mezích možností osvědčil, když působil jako zprostředkovatel mezi znepřátelenými palestinskými silami Fatahem a Hamasem, a taky mezi Palestinci a Izraelem.

Na politický neklid na Blízkém východě nejrychleji zareagovala cena ropy, která v pondělí dosáhla 101 dolarů za barel a začala tam držet. Ratingové agentury Mody´s a Standard & Poor´s okamžitě Egyptu snížily rating, přestože v minulých dvou letech patřil mezi státy, které nepocítily tíhu krize. Egyptské hospodářství naopak rostlo o 5 procent ročně (po odečtu inflace). Ratingové agentury však vycházejí z očekávání, že protesty zřejmě potrvají a omezí přinejmenším turistický ruch, který tvoří odstavnou část příjmů země pyramid. Poklesnout může také příliv zahraničních investic a objem peněz, které posílají domů egyptští pracovníci ze zahraničí. Na druhou stranu vzrostou státní výdaje, pokud nová vláda podnikne nezbytné kroky proti chudobě. Nejspíš lze očekávat subvence potravin a paliv. Tyto mimořádné výdaje však lze těžko pokrýt mimořádnými rozpočtovými škrty jinde, takže rozpočtový schodek vzroste – podle S&P – na dvojcifernou úroveň.

Zajímavý pohled na možné hospodářské důsledky egyptských událostí nabídl Wall Street Journal v blogu Evana Newmarka. Má za to, že kdo se bojí, vidí konec světa za každým rohem. Vyplatí se však rozlišovat mezi tím, co je teoreticky možné, a tím, co je pravděpodobné. Jistě, může vzniknout islamistický režim, který uzavře suezský průplav, vyhlásí válku Izraeli a sjednotí se s Al Kaidou v boji proti zbytku světa. Lidové revoluce se mohou rozšířit a svrhnout vlády také v Nigerii, Kuvaitu a Saúdské Arabii a ceny ropy pak vyletí na 250 dolarů. Nic z toho není nemožné – ale je to zároveň vysoce nepravděpodobné. I když je Egypt velký, jeho ekonomika je relativně malá, jen v Americe je 21z 50 států unie takových, které Egypt ekonomicky převyšují. Egypťané potřebují stabilitu možná víc, než svět potřebuje stabilní Egypt či Tunis, soudí Newmark. A argumentuje i tím, že třetina z 80 milionů obyvatel Egypta je ve věku do 14 let, takže je to dost honička, má-li se takový počet hladových úst každý den uživit.