Dobrá zpráva

První spočívá v tom, že bylo zveřejněno a jde tedy o veřejně kontrolovatelný závazek. Celý konflikt vtáhl do hry veřejnost více než zdrávo. Doufejme, že zároveň urychlil přeměnu většího podílu veřejnosti na voliče. Efekt je o to silnější, že chaos, korupce a snaha vehnat lidi do smyčky privatizovaných veřejných služeb, byly konfrontovány s cenou, kdy jde o víc než o peníze. O málo jde jen tam, kde nejde o život.

Veškeré zaklínání nutností spořit, kterým se vláda snažila požadavky lékařů odkopnout, naprosto pohořely, nejen proto, že ve stejné době kolem létaly miliardy korun z předražených státních zakázek a malých domů. Peníze na zvýšení platů lékařů se totiž netýkají státního rozpočtu, budou vydány pojišťovnami, které je mají, a mají je z větší části dlouho, tedy na hraní.

V určité fázi konfliktu vznikla otázka, kolika lékařů se to vlastně týká. Tato otázka zatím zůstane nezodpovězena. Byl sice dohodnut vzorec, ve kterém figuruje „přepočtený počet lékařů“. Z toho ale nezjistíme, kolik je v nemocnicích lékařů, jen kolik je tam úvazků. (Druhou složkou vzorce je podíl jednotlivých pojišťoven na celkovém počtu pojištěnců v jednotlivých krajích, aby jednotlivé pojišťovny zjistily, kolik se od nich chce.)

Ale počet lékařů se jednou dozvíme také, byť o něco později. Bude to na konci smluvního horizontu, to znamená na začátku roku 2013, kdy se i v českých nemocnicích začne omezovat počet přesčasových hodin na úroveň evropského standardu – tedy na osm hodin přesčasové práce týdně. Dnes každý lékař běžně odkroutí minimálně půldruhého úvazku, a mladí lékaři před atestací, kteří pracují na plno, zase formálně vykazují jen zlomek úvazku. Řekneme si proto rovnou, že za rok vznikne nová krize, protože při dnešním nasazením bychom v nemocnicích potřebovali zhruba o polovinu lékařů více. Dvojnásobný problém to bude v krajích, kde byla nejvyšší procenta lékařů hrozících odchodem.

Je možné, že souboj, který šel až na hranice rizika rozvalu zdravotnického systému, ukázal bezvýchodnost vládního arogantního válcování, protože to jen vystupňovalo odhodlanost protistrany. Memorandum působí dojmem, že aspoň ve zdravotnictví už není o této zkušenosti žádných pochyb. Z dlouhodobého hlediska je přitom klíčový 4. bod memoranda, který je věnován „Vzdělávání, kompetenci zdravotnických pracovníků a reformním a protikorupčním krokům Ministerstva zdravotnictví ČR“ a vyznívá jako bota mezi dveřmi. Lze tak vnímat závazky ke spolupráci a partnerskému projednávání záměrů. Dveře ministerstva, mezi které se podařilo tyto závazky vklínit, už nepůjde tak snadno zabouchnout. Ovšem samo o sobě to není nějakým hmatatelným výsledkem, jen příležitostí, doufejme oboustrannou.

Zkusme číst uvedenou pasáž pozitivně. Všimněme si, že v názvu zmíněného 4. bodu memoranda je zmínka o protikorupčních krocích, která už v samotném textu není podrobněji rozpracována. Věřme přesto, že účast tohoto jediného slova není nepodstatná a bude kanálem, kterým do zdravotnictví pronikne hlas lidí zdola a prostřednictvím jejich reprezentace náprava penězovodných zvěrstev, která lze doložit prudkým růstem nákladů na péči v několika posledních letech a relativně stálými čísly statistik, jimiž se charakterizuje zdravotní stav obyvatelstva.

Ministerstvo se tedy zavázalo, že při naplňování svého „reformního, protikorupčního programu“ bude spolupracovat se vzbouřeneckými lékařskými organizacemi. Asi nemá cenu pozastavovat se nad tím, že po každém použití slova „reformní“ a „protikorupční“ se ministerstvo překřižuje Programovým prohlášením vlády. Vláda může těžko nabídnout něco jiného, pokud nechce převzít štafetu Děkujeme, odejdeme, a vztáhnout ji na sebe. To by jistě nebylo špatné, ale dokud se to nestane, musí se konflikty odehrávat ve stínu proklamovaných reformních formulí. Důležitá je proto změna metody, se kterou se do toho půjde.

Že bude rušná, o tom není pochyb, protože ministerstvo slibuje, že bude při realizaci reformy spolupracovat jak s LOK, ČLK, tak s řadou organizací, které byly protestu nakloněny méně. Nicméně chce spolupracovat i s reprezentanty protestů a otevírá prostor i pro účast odborů a pacientských organizací, se kterými budou připravované změny „průběžně projednávány“. Nejspíš nad rámec tripartity, a tedy častěji a s větším zájmem na souhlasu.

Účast hejtmana Michala Haška při dokončování dohody mezi lékaři a ministerstvem vynesla ovoce v podobě ministerského závazku, že restrukturace lůžkových zdravotnických zařízení bude prováděna ve spolupráci s jednotlivými kraji. Také tady čekáme na víc než pouhou proklamaci.

Jak tedy dohodu hodnotit? Změnil se svět? Spíš jen neskončil. Možná se probudil z opice, a kdoví, co s ním udělá kocovina.

Přesto, jak málo stačí pro vznik dobré zprávy.