Časopis Hattrick: Jiří Paroubek - Slávista, který fandí slabším

Část rozhovoru s Jiřím Paroubkem - časopis Hattrick, č. 5 - květen 2011

Hattrick: Jak došlo k tomu, že se z vás stal takový fotbalový příznivec a znalec?

Jiří Paroubek: Jako kluk jsem začal s tátou chodit na Slavii. Ale i na Spartu, protože otec mě vodil na všechny pražské ligové kluby, tu i tam i na Bohemku. Začátkem šedesátých let nebyly chaty, tak se chodilo na fotbal. S jedinou výjimkou, kterou byla Dukla, na Julisce jsme nikdy spolu nebyli, tam se tátovi nechtělo, ani když tam hrála Slavia. Pak přišel rok 1962, mně bylo deset let a hrálo se slavné finále mistrovství světa v Chile Brazílie – Československo. Televize se tenkrát sledovala zřídka, navíc myslím, že ani přímý přenos z toho finále nešel, já jsem jeho záznam viděl až nedávno po mnoha letech. Takže jsme doma poslouchali rádio, něco si z toho památného zápasu rozmazaně pamatuju, ještě jsem tomu ale moc nerozuměl. Ovšem potom Slavia postoupila v roce 1962 do ligy, první její zápas po letní přestávce byl se Spartou, sledoval jsem to u dědečka v televizi. A Slavia to derby vyhrála 2:1! No a pak jsem už chodil na fotbal celá dlouhá léta.

Hattrick: Jak se přihodilo, že jste se stal slávistou?

Jiří Paroubek: Vždycky se kluci, alespoň v Praze, dělali na sparťany a slávisty, no a já byl v té partě červenobílých. Byl tu samozřejmě i vliv otce. Táta se stal postupem času slávistou. Jako kluk sice fandil Viktorii Žižkov, když mu však spadla z ligy, tak přešel na Slavii, která byla do té doby jeho „second best“. A pak tu byl u mně ještě jeden důvod. A sice, že Slavia byla v minulé době spíše pronásledovaným klubem, což mi bylo pochopitelně sympatické. Také ostatně v šedesátých letech dvakrát spadla do druhé ligy. A pak se vrátila do nejvyšší soutěže s výbornými hráči, vzpomínám na osu týmu Lála, Nepomucký, František Veselý. A byli tam i jiní skvělí fotbalisté.

Hattrick: Věříte tedy, že se ještě dožijete toho, že Slavia zase získá titul a zahraje si opět Ligu mistrů?

Jiří Paroubek: Tak jako ve všem, záleží na penězích, na lidech, na organizaci, realizačním týmu a hráčích. A samozřejmě na celkovém systému výchovy mládeže, který byl podle mého názoru ve Slavii vždycky skvělý. Pokud se ale bude šetřit na mladých, tak už Slavia nebude schopná ani generovat své odchovance, které v posledních deseti letech vychovávala na velmi slušné úrovni. To znamená, že by pak byla závislá jen na přílivu hráčů zvnějšku a na skautské službě. Pokud mluvím o silném partnerovi, musí to být ovšem partner silný, strategický. Což znamená, že do toho utopí každoročně 200 až 300 milionů korun. A pak se Slavia opravdu může stát klubem na evropské úrovni.

Hattrick: Vy jste před loňskými volbami jako jeden z mála mluvil i na téma sport. Říkal jste, že systém, který za minulého režimu vychovával sportovce, jako jsou Nedvěd či Jágr, nebyl ničím nahrazen. A mimo jiné jste zmiňoval, že by velké firmy měly odvádět jedno procent ze svých zisků na kulturu a sport. Můžete to dnes nějak upřesnit či vysvětlit? A je tohle dnes vůbec realizovatelné?

Jiří Paroubek: Samozřejmě, že to realizovatelné je. Víte, každým rokem odplývá z České republiky zhruba 200 miliard korun na dividendách firem. Protože řada firem má své majitele v zahraničí a nereinvestují tu své peníze. Jsou to ohromné částky, v rozsahu téměř šestiny výdajů našeho státního rozpočtu. Kdyby odešlo ze země o dvacet třicet miliard korun méně, tak by se nic nestalo. Přičemž to jedno procento na sport a kulturu by činilo tři až čtyři miliardy. Jestliže tu nějaká nadnárodní firma vytvoří zisk, tak by alespoň jeho část měla pustit do českého sportu a kultury. Podívejme se na Státní operu, na Národní divadlo, jak v zásadě živoří, absurdně se tam budou snižovat stavy hudebníků a baletního souboru. To jsou hrozné věcí. Domnívám se, že by to byl v zájmu sportu, kultury a sociální oblasti velmi spravedlivý požadavek. Přitom by se dal využít a jen rozvinout dosavadní zákon o dani z příjmu, který umožňuje, aby až pět procent firmy darovaly na veřejně prospěšné účely. No a jedno procento z těch pěti by dávaly obligatorně na kulturu a sport a do sociální oblasti. Nyní se ale dostáváme do situace, že na sport nejsou finanční prostředky, že se škrtá, že je vše závislé jen na tom, jestli Sazka bude, či nebude mít peníze.

Hattrick: Vy jste také říkal, že ministerstvo sportu by bylo asi moc, ale chtěl jste převést sport přímo pod Úřad vlády. Proč?

Jiří Paroubek: Protože bych tento úkol dostal na svá bedra premiéra. A pokud bych se stal předsedou vlády, tak by to byla jedna z mých osobních priorit. A určitě by se ve věci angažoval i poslanec a hokejový olympijský vítěz z Nagana Jiří Šlégr. Jenže teď český sport a fotbal nevyjímaje jen živoří a bude živořit, protože filozofií této vlády je , ať si to každý zaplatí sám.

Hattrick: A máte nějaký svůj oblíbený klub, nebo se na to díváte jen jako fotbalový fajnšmekr?

Jiří Paroubek: Dívám se na to jen jako labužník. Vždycky fandím tomu slabšímu a když se to náhodou během hry otočí, tak začnu přát tomu druhému, prohrávajícímu. Tak aby to bylo co nejzajímavější. U nás pak samozřejmě sleduji dál Slavii i Teplice, kde jsem kandidoval, to je město, které mi přirostlo k srdci. A pochopitelně se dívám i na české národní mužstvo.

Hattrick: Před loňskými parlamentními volbami jste přišel spolu s tehdejším slovenským premiérem Ficem s myšlenkou fotbalového ME 2020 v Česku a na Slovensku. Vládu jste však nevytvořili, ani pan Fico už není slovenským předsedou vlády. Vy jste mezitím podpořil i myšlenku výstavby Národního stadionu v Praze, stadionu v Ostravě i v Ústí nad Labem atd. Přišla však ekonomická krize, nejsou peníze. Domníváte se dnes, že jsou tyhle myšlenky stále reálné?

Jiří Paroubek: Ono, mezi námi, nikdy nebude příliš peněz na financování sportu. Vždycky z rozpočtu proudí peníze tam, kde je společenský zájem, kde je zájem politických elit. Mně to připadá, že v politice působí nyní vesměs lidé, kteří ke sportu žádný velký vztah nemají. Když jsem sledoval, kdo z nich chodí na fotbal, tak se mi zdálo, že si tam někteří politici chodí sednout jen proto, že si myslí, že je to dobré pro jejich popularitu. A že v podstatě ani moc nevědí, jak se fotbal hraje, jaká má pravidla. To je jedna věc, od níž je jen krůček k tomu, aby si politici mysleli, že sport je pouze věcí každého jednotlivce. A dnes, když jdou celé vrstvy obyvatelstva se svými reálnými příjmy dolů, tak si rodiče musejí spočítat: „Máme ještě na to, aby naše dítě chodilo na florbal, volejbal či fotbal?“ A to mi fotbal z toho ještě vychází jako nejlevnější sport. Nemluvím o ledním hokeji, který se stane odvětvím jen pro bohaté, pokud do něj stát přestane dávat peníze. Teď jsme opravdu na rozcestí a pokud vedení země nebude chtít sport financovat, tak ten bude jen klesat, klesat, klesat a nepůjde s tím nic dělat.

Hattrick: A co tedy ta myšlenka mistrovství Evropy v Česku a na Slovensku?

Jiří Paroubek: Myslím, že by to byl ohromný podnět pro český a slovenský fotbal. Navíc Robert Fico měl vynikající program výstavby hřišť. Šlo by i o veliký podnět pro turismus. Vždy dochází k dlouhodobému zájmu o pořadatelskou zemi, fanoušci se chtějí do těchto míst vracet i na dovolenou s rodinou. Domnívám se, že to byla dobrá myšlenka, ale obávám se, že se těžko v nějaké dohledné době uskuteční... Pokud má politická elita jiné priority, na fotbalové stadiony peníze nepůjdou. Je to chyba.

VÍCE SE DOČTETE V ČASOPISU HATTRICK...

Autor rozhovoru: šéfredaktor časopisu Hattrick Pavel Procházka

Foto: Hattrick