Vzít rozum do hrsti

Vyjdu-li z logiky vývoje posledních let ve všech sférách našeho života, tedy i v politice, tak je čím dál jasnější, že nikdo za nikoho bojovat nebude. Tedy ani politické strany, ani ČSSD(?), ani odbory, ani žádné osobnosti. Zbývají jen nepolepšitelní idealisté a fanatici, kteří jsou většině lidí k smíchu. V individualistické společnosti dneška, zaměřené jen a jen na peníze (evangelické příběhy máme většinově dnes za pohádky pro děti), hraje každý jen sám za sebe, a pokud má vydat úsilí pro jiné, tak zas jen za peníze nebo nějaké výhody. Heslem dne je ZAPLAŤ a já pro tebe něco udělám. Hlavně stále plať, to je jediná tvoje naděje. Co píši je možná příliš pesimistické. Rád bych se mýlil, levice vždy stála na ideálech, ale pokud v ČSSD zvítězí pragmatici, je jakýkoli boj za důstojný život občanů v podmínkách vytvořené psychózy neudržitelnosti sociálního státu a strašení řeckou cestou velmi nepravděpodobný. Pokud by se ale podařilo dostat do povědomí občanů fakt, se kterým operují odbory a levicová platforma našich předních sociologů, politologů a filosofů, že totiž jedině sociálně spravedlivá společnost je i výkonná a produktivní, měli by šanci jak pragmatici v ČSSD, tak i v jiných stranách. A byli by spokojení i idealisté, i když by jim jejich altruistické vědomí kalil fakt, že nejsou ani tak idealisty, jako spíš realisty. Za pokus to určitě stojí těm 10% natěšených dravců, kteří jsou navíc i enormně motivovaní, protože na asociálních reformách vydělají miliardové sumy, překazit jejich ryze sobecké zájmy na bezpracném zbohatnutí z obyčejných lidí této země. Ještě je snad čas, ještě snad není pozdě postavit lidovou hráz s pomocí iniciativ, jako je Vaše Věc, ale i celá řada dalších, hloupým, a tedy i asociálním, reformám.