Současné zákonodárce hlas lidu nezajímá

Platí tato maxima plně v našem právním řádu?

Co třeba údajná náhrada škody církvím, takzvané církevní restituce? Přitom nejde o žádnou náhradu škody, nejde o náhradu za dříve zestátněný nemovitý majetek, který by církvím v minulém století patřil. Od církevní reformy Josefa II., která se týkala zejm. katolické církve, při níž byl nemovitý majetek církvím zestátněn, to bylo v roce 1781, totiž církve v naší zemi žádný nemovitý majetek nevlastnily; mohly ho jen užívat. Proto miliardový nemovitý majetek a stejně tak obrovské finanční prostředky, které nyní církvím plynou, nejsou náhradou žádné škody, nejsou odškodněním. Jsou darem. Avšak v případě darování platí, že s darováním daru musí dárce souhlasit. Nejen obdarovaný. Dárci jsou přitom všichni občané našeho státu, politici to ze svého neplatí. A většina občanů – přes osmdesát procent – s darem církvím ze státního rozpočtu, tedy z jejich peněz, nesouhlasí. Proto jsou současné majetkové a finanční transfery církvím, zejména církvi katolické, církevním tunelem na občany ČR.

Zajímá současné zákonodárce hlas lidu, jak požadoval před téměř osmi desítkami let soukromý docent Mandl? Nezajímá. A nejenom v tomto případě.