Proč jsme vlastně chtěli svobodné volby?

Aby bylo jasno. Ti co kandidují, nechť na nás své názory v předvolebním kvasu chrlí ze všech stran. Je to práce politiků a politických partají.  Ale ti co nekandidují, nechť se po vzoru komsomolských úderek nešikují v zájmu toho, kdo by podle nich měl vládnout.

Se svobodnými volbami to opravdu nemá nic společného, neboť etický rozměr politických svobod spočívá i ve schopnosti (povinnosti) samostatně  přemýšlet a rozhodovat se na základě vlastních zkušeností a představ. Proč se za drzost nepovažuje, stejně jako dotaz na ženu, kolik jí je roků, i dotaz koho budete volit? Volit podle umělce, sportovce či lékaře, nemá se svobodou v tom pravém slova smyslu nic společného, neboť je to role hluchého, který se spoléhá na odezírání z pohybu rtů.

Je smutné sledovat, jak jsme Husákova media vyměnili za média vlastněná ekonomickými korporacemi, která si přes ně parcelují hranice svého politického vlivu. Dělají to nevkusně a bolševicky poklesle, neboť se spoléhají na ochotu stáda, jehož jednotlivci odmítají používat svůj vlastní rozum, běžet tam, kam ho naženou. Naštěstí to brzo skončí. Přesto bych se nedivil, kdyby média ještě vyhověla poptávce těch, kteří by prezidenta chtěli volit podle "urologických" parametrů volby, jak ji popisuje film Knoflíková válka. Když na dno, tak se vším všudy.