Proč budu za rok volit Konečnou (a spol.)

Při minulých volbách jsem to Babišovi se skřípajícíma zubama hodil. Se skřípajícíma proto, že jsem mu neuměl odpustit, že z hlediska ekonomicko-sociálního vládl v rámci extrémně obtížné covidové pandemie, kdy  na světě umírali miliony velmi dobře, ale to, že se zcela podřídil chorobné protiruské fóbii generála Koudelky a naprosto zlikvidoval diplomatické vztahy s Ruskem už ne. Opovrhuji lidmi, které se překabátovávají.

Dnes se navíc ukazuje, že ze střetu Západ-Rusko jako jediná světová velmoc v této části světa vzejde Rusko. Bývalé evropské velmoci Francie a zejména Německo jsou v naprostém ekonomickém i politickém rozvratu a oprávněně doplácí a doplatí na svou protiruskou politiku.

Obnova spolupráce s Ruskem bude na pořadu dne a Západ bude muset vystřízlivět ze své protiruské rétoriky, když například vystřelení balistické střely na Dněpr i redaktoři jinak relativně inteligentního deníku Dnes hodnotili jako akt ruského diktátora, který musí být ztrestán. To, že i podle nejbližšího okolí Donalda Trumpa (Musk či jeho syn Donald), souhlas  Bidena k využití raket dalekého doletu na cíle na ruském úsilí přiblížilo svět ke 3. světové válce, pro protiruské šílence i u nás nic neznamená. Vinen je diktátor Putin, který přece musí být na hlavu poražen, případně i za cenu světového konfliktu, kde se Západ vybičoval k přesvědčení, že NATO Putina samozřejmě porazí.

Často se u nás řeší v podstatě jen souběžná otázka, jaká je situace na rusko – ukrajinském bojišti.

Ale zapomíná se, že mnohem důležitějším problémem je válkychtivost a pocit nereálné megalomanie Západu, jak Rusko porazí. To je klíčový úkol pro budoucnost.

U českých politických elit je toto přesvědčení bohužel  naprosto pevné, stejně silné jak u koalice, tak i u ANO.

Jediným otevřeným protivníkem, tak jak se to nyní jeví, který může mít zastoupení v Poslanecké sněmovně je právě uskupení Stačilo, u jehož zrodu stojí právě Kateřina a za které se rozhodla možná riskantně kandidovat, aniž si výslovně domluvila, že bude v čele jako volební lídr.

To vzbuzuje velký respekt.

Má jít samozřejmě o uskupení převážně levicových sil, ale nejen to.

Levice je  dnes velice různorodý pojem. Vidíme to i ze složení Europarlamentu, že levice je často až fanaticky progresivistická a hlavně fanaticky proukrajinská a válečnicky protiruská.

Proto mimochodem nepřijali soudruzi ze socialistické frakce v EU mezi sebe obě rozhodující levicové strany ze Slovenska, a to Ficův Směr i dříve Pellegrinův Hlas. Ale podobně jednostranná je i ta ještě  více kovanější levicová frakce v EU, která nepřijala Stačilo! Kateřiny Konečné.

Nemá smysl ignorovat, že i to tvoří limity možné spolupráce i případné volební spolupráce mezi Socdem Jany Maláčové a hnutím Stačilo. Jak se vyjádřil v jednom nedávném rozhovoru formální předseda Hnutí Stačilo, Daniel Serzig, známý to „Vidlák“, který jej založil se souhlasem Konečné : Aby se SOCDEM mohla stát součástí tohoto hnutí, musela by se zbavit svého trvalého odporu vůči Rusku a nekritické podpoře, která není schopna se zbavit své  „banderovské“ historické zátěže.

A samozřejmě vyplývá z toho i mnoho jiných praktických problémů.

Ať tak či onak : Rozhodnutí Konečné opustit zavedenou volební značku KSČM může umožnit i lidem jako jsem například já, aby ji volili. Lidem, kteří z úplné historie KSČM vidí jak klady, ale i zápory působení této strany, jakkoliv zároveň působení současné pravicové vlády pokládají po všech stránkách za národní katastrofu.

Pokud se hnutí Stačilo podaří spojit kvalitní uskupení rebelských, protestních sil  Česka, může to zemi jen pomoci.

Tož uvidíme.